Kybersex Ten jen lehce přikývl a pokynem ruky dal řidiči znamení k odjezdu. Celou cestu nikdo nepromluvil. „Teď by ses mu měla raději vyhýbat nebo zjistí, že žiješ sama a ne u mě,“ dal jí malou radu, když vystupovala. Lori odemkla po čtyřech letech svůj byt. Věci po vystěhování od Kryštofa si musela dovnitř nanosit sama, pan Young už odjel. Rozhlížela se po vstupní hale. Tak dlouho tu nebyla, a přece se jí teď stýskalo hlavně po Kryštofovi. Poslední dobou měla co dělat, aby nechala jejich vztah totálně vychladnout a nemusela s ním absolvovat rozchod plný nepříjemných emocí, ačkoli v ní se všechny ty strašné pocity odehrávaly ještě mnohem silněji. Ale celé to bylo vlastně jen divadlo na obě strany. Zatímco pro Kryštofa zahrála rozchod, aby dokázala loajalitu, Youngovi zahrála divadýlko o tom, že Kryštof pro ni nic neznamená a ona pouze dobře odvedla svou práci a prověřila jeho věrohodnost. Byla však pevně rozhodnuta se vrátit a říct mu celou pravdu. A pak s ním utéct pryč. Vedla totiž ještě třetí život. Mezi povstalci, kteří si dali za cíl odhalit celému světu tu obrovskou bublinu lži, ve které žili. Hned ráno půjde za Kryštofem a vše mu poví. Označila ho oficiálně za bezpečného, ale pravda byla taková, že tušila velkou šanci ho zlomit, až se vše doví. Když se Kryštof probudil, už seděla u jeho postele. „Musím ti říct úplnou pravdu,“ spustila místo pozdravu. „Nasadili mě na tebe, abych ohlídala, že ji neznáš. Proto jsem musela odejít a tvrdit, že budu žít s tím hnusákem.“ „Jakou pravdu?“ reagoval duchapřítomně, jako by snad tuhle návštěvu očekával. Trochu ji to zaskočilo, ale pokusila se nedat na sobě nic znát. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218180
Přemysl Krejčík „O číslech. Všechna čísla a všechny složky jsou lež. Patřím k několika málo lidem, co to oficiálně ví. Jenže já se vymkla kontrole a přidala se ke skupině, která plánuje systém narušit a pustit pravdu do světa.“ „Lež? Jak to myslíš?“ „Lidé se nerodí s čísly. Hned jak se narodíš, vezmou tě na chvíli pryč od matky a doktor ti je vyrazí.“ „Ale proč by to dělali?“ nechápal. „Drží tak společnost uměle rozdělenou na chudou a bohatou vrstvu. Nikdy sis nevšiml, že čísla se skoro dědí? Kdy naposled jsi viděl špatná čísla v dobré rodině, a naopak?“ Nevěděl. „Takže moje práce… Chceš říct, že jsem vraždil… Že jsem taková zrůda, která…“ Naklonila se k němu a vzala jeho hlavu do náruče. „Nejsi zrůda. Nic jsi nemohl vědět. Kdybys to nedělal ty, dělal by to někdo jiný. V tomhle prohnilém světě je potřeba někoho, kdo bude lidem připomínat, že se mají čeho bát, aby si nestěžovali na svůj stav a chovali se poslušně a bezúhonně, i když žijí v těch nejhorších podmínkách. Několik dětí během týdne dostane ta nejhorší čísla a je k nim přiřazena složka plná těch nejhrůznějších činů. Veřejnost to drží v permanentním strachu, a proto se většina lidí snaží chovat dobře. Ale ty jsi o ničem nevěděl. Nejsi za nic zodpovědný, rozumíš?“ Přikývl. „Ty jsi tu práci dělala přece taky.“ „Ne. I to byla lež. Moje práce je jen výběr nových zaměstnanců ze spodiny a jejich testování.“ „Ale co vzpomínky? Všichni, co znám, si pamatují své životy“ kontroval. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218180
Kybersex „Ty jsou umělé, jako ty dva tvoje. Nahrají je ve dvou letech, na první prohlídce základních mentálních funkcí. Na druhé v sedmi je zkontrolují, jestli nevykazují nějaké chyby nebo nedostatky. Systém je promyšlený perfektně.“ „Nevím, jestli ti tohle můžu věřit.“ „Dokážu ti to. Odpoledne k tobě přijdu a odvedu tě k nám, do centra revolučního hnutí, a ukážu ti důkazy. Teď si odpočiň, na dnešek jsem ti zařídila v práci volno, abys nemusel nikoho zabíjet, když už všechno víš. Ale teď musím jít.“
14. Revoluce V jednu odpoledne na ni čekal na domluveném místě. Přijela přesně. Nastoupil do vozu a vyrazili. Jeli asi čtyři hodiny východně za Paris hlubokým lesem daleko od civilizace, až dorazili k rozsáhlému komplexu budov, ke kterým už několik desítek kilometrů nevedla žádná cesta, a Lorino vozidlo, nelegálně upravené na vznášedlo, teď levitovalo nad trávníkem, aby přejetá stébla neprozradila cestu. Stálo zde dvanáct nízkých, různě prostorných budov a jedna velká hala, jak Kryštofovi oznámila jeho průvodkyně. „Dnes se koná důležitá schůze. Budou tu prakticky všichni,“ dodala a vedla ho k hale. „Tady musíte odložit veškeré komunikátory a vysílačky,“ zastavil je venku dlouhán ve staré potrhané uniformě Čističů duší. Lori odevzdala bez řečí jediný komunikátor, který s sebou měla. Kryštof vlastnil tři přístroje tohoto typu, ale odevzdal pouze dva. O třetím, který si připínal nad kotník, nikdo nevěděl. Ani Lori, proto řekla: „To je všechno, víc u sebe nemáme.“ A chlápek v uniformě 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218180