společné vedení moravského odboje – gestapem později označované jako Moravská pětka. Členy tohoto řídicího orgánu byli Josef Grňa, Václav Bureš, Jaroslav Trumpeš, Eduard Berka a Bedřich Koblížek.190 Na rozdíl od „původní“ Obrany národa z roku 1939, která se snažila o co nejrychlejší vybudování rozsáhlé „armády v podzemí“, připravené pro brzké povstání proti nacistickým okupantům, vytvářela Moravská pětka zpočátku v jednotlivých místech spíše jen jednotlivé buňky, které byly připravené stát se v příhodnou chvíli „štáby“ rozsáhlejšího odbojového hnutí. Tento vývoj se odrazil i na Přerovsku a Hranicku, kde se začala vytvářet nová odbojová struktura, která byla vedena jednak učitelem Josefem Pavlánem, dále obchodním úředníkem přerovské Optikotechny Vladimírem Mazalem a účetním ve stejném podniku Eduardem Janečkem. (Poslední dva byli původně členy zpravodajské sítě Františka Skopala.) Tato skupina, která začala vznikat na přelomu let 1940 a 1941, byla ze strany Moravské pětky ideově i organizačně řízena profesorem Josefem Grňou a učitelem Františkem Bednářem. Podle zjištění gestapa získal Pavlán Mazala pro odbojovou činnost v dubnu 1941 a ustanovil ho svým zástupcem. Rovněž ho seznámil s F. Bednářem, který oba instruoval o zásadách výstavby odbojové organizace. Jejich úkolem bylo především získat spolupracovníky v nejdůležitějších okolních regionálních centrech. Mazalovi se skutečně podařilo tento úkol splnit, a tak se odbojová činnost rozvíjela i v Lipníku nad Bečvou, v němž se představitelem odbojové organizace stal úředník spořitelny Jan Krejčíř, dále v Holešově (MUDr. Miloslav Zlámal) a také v Hranicích (MUDr. Emil Čermák a pokladník spořitelny Stanislav Vejmola). Problémy ovšem vznikly v Kojetíně, ve kterém se Mazalovi nepodařilo nikoho získat. Pavlán slíbil, že se pokusí tuto mezeru zacelit, a nakonec se důvěrníkem ON v tomto městě stal Vojtěch Drbal, jehož činnost se ale vázala spíše přímo na Františka Bednáře než na přerovské vedení skupiny. Při jedné z prvních ilegálních schůzek v bytě Eduarda Janečka, která se podle pozdějšího zjištění gestapa měla konat v srpnu nebo září 1941, složili členové skupiny přísahu věrnosti do rukou Josefa Grni. 190 Podrobně viz VAŠEK, F. – ŠTĚPÁNEK, Z.: Předpoklady vzniku Moravské pětky, ČMM, 1998, č. 1, s. 71–94.
– 97 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218177
Deklarovaným cílem odbojové skupiny mělo být narušování zázemí nacistického Německa a zpomalování přepravy důležitého vojenského materiálu. Konkrétní praktickou náplní činnosti skupiny bylo ale především zpravodajství, které bylo zaměřené zejména na přesuny německých vojenských jednotek a vojenského materiálu v oblasti střední a východní Moravy.191 Důležitým úkolem, který provázel činnost Obrany národa od jejího vzniku, byla příprava povstání a plány převzetí moci ve chvíli zhroucení nebo výrazného oslabení nacistického Německa. Zde ovšem teď vyvstával logický problém, který byl spjatý s novou koncepcí výstavby ilegální organizace. Na jedné straně zapojení jen velmi omezeného počtu osob do odbojové činnosti přinášelo lepší konspiraci, na straně druhé neumožňovalo v případě eventuálního překotného vývoje událostí dobře organizovanou a předem připravenou povstaleckou akci. S určitým podnětem, jak vyřešit toto dilema, přišel MUDr. Emil Čermák, který byl tehdy v Hranicích velitelem protiletecké ochrany. Navrhl zapojit do případného povstání členy této služby, kteří by předtím nemuseli být o ilegální činnosti informováni.192 Po vytvoření Moravské pětky, ve které se spojilo vedení nejvýznamnějších odbojových skupin na Moravě, mělo dojít i ke sbližování v nižších článcích odbojové struktury. Proto v Přerově propojil Josef Grňa Josefa Pavlána s Růženou Stokláskovou.193 Konkrétní spolupráce mezi jejich skupinami se realizovala zejména v tom, že členové Pavlánovy skupiny zasílali zjištěné zpravodajské údaje do pražského ústředí právě prostřednictvím Růženy Stokláskové. Na jednotlivé složky Moravské pětky byli napojeni i další odbojoví pracovníci z přerovského a hranického regionu. V její tzv. lékařské sekci vedené MUDr. Janem Florianem pracoval přerovský lékař MUDr. Václav Skalák, kapacita na vnitřní choroby. Jeho rekreační 191 K této skupině viz vzpomínky Eduarda Janečka, KP, říjen 1966, s. 10, dále SOkA Přerov, ČSPB Přerov, 1/4756/1985 – vzpomínky Jan Krejčíře a SOkA Přerov, ČSPB Přerov, 2/5692/1986 – obžalovací spis Vladimíra Mazala a spol. u Vrchního zemského soudu ve Vratislavi. 192 Tamtéž. 193 GRŇA, J.: c. d., s. 95
– 98 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218177
MUDr. Václav Skalák – přerovský lékař, zahynul 27. 4. 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. (SOkA Přerov)
chata na Vičanově v Hostýnských horách sloužila jako jedno z přechodných útočišť lidí přepravovaných odbojem za hranice. Ke stejnému účelu byl využíván i výletní hostinec Františka Kubiče na nedalekém Tesáku.194 Dalším významným kontaktem Moravské pětky byl učitel Jaromír Pukl z Hranic, který udržoval kontakty s jedním z jejích vedoucích představitelů Františkem Píškem.195 Konečně na obnovující se vojenskou složku Obrany národa byli v Přerově napojeni plukovník generálního štábu František Rakovčík a major Hynek Kokojan. 194 Vzpomínky Vlasty Skalákové, KP, říjen 1966, s. 89–91. 195 GRŇA, J.: c. d., s. 95.
– 99 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218177