Třídila jsem informace. „Chcete mi naznačit, že má tu nohu zlomenou právě teďka? A proto ty léky potřebuje? Že má nohu v sádře?“ Založil ruce v bok a přísně si mě prohlédl. „A vy o tom nevíte?“ Rozhodila jsem provokativně pažemi a odlepila se od stěny. Tak silnou kávu jsem musela ustát na nohou. „Takže má nohu v sádře?“ zeptala jsem se znovu. „Ano.“ „Jak dlouho se taková zánártní kost léčí, tedy vzhledem k jeho věku?“ neodpustila jsem si dovětek. Svraštil čelo a chvíli přemýšlel. „Zánártní kost je dosti choulostivá. Běžná imobilizace bývá klidně pět týdnů. Záleží ale také na místě zlomeniny. Jestliže je blíže středu kosti může se doba léčby protáhnout klidně i na tři měsíce.“ Pět týdnů nebo tři měsíce už nehrály roli, Lyso byl venku příliš krátce a naposledy vydechl před osmačtyřiceti hodinami. „Předpokládám, že jste profesionální nemocnice a zjišťovali jste si, kdy k té fraktuře došlo.“ „Ano, mám k dispozici veškeré informace včetně rentgenových snímků. Zákrok prováděli na chirurgii tady u nás v nemocnici. A stalo se tak před necelým měsícem. Operoval ho kolega Klinger.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218096
KAPITOLA 11 Stála jsem opřená o přední kapotu Octavie a přemýšlela. Zákostecký žádný vrah není, o tom žádná. Ve chvíli, kdy se Lyso odebíral na onen svět, ležel s nataženou nohou někde před televizní obrazovkou a byl rád, že je rád. Představa že by vzal s nohou v gipsu Lysa po hlavě kladivem a udělal mu z ní cedník, byla naprosto nepřijatelná. On měl svých problémů dost a zdaleka ještě netušil, jaké na něj srdíčko chystá nečekané překvapení. Celá moje mise po třetí, jak Romana nazvala, rizikové skupině se zatím míjela účinkem. Kam jsem přišla, tam se nacházel pouze smutek, staré rány, které se nikdy nezhojí a účastníci Lysovi zvrácené hry, kteří byli všechno, jen ne chladnokrevní vrazi toužící po vendetě. Je sice možné, že se mezi těmito vytipovanými osobami nakonec vrah nacházet bude, já tomu ale přestávala věřit. Když jsem si všechno znovu převracela v hlavě, jasně mi před očima vystupoval závěr, že těch dvacet let je neskutečně dlouho. Lidský vztek otupí, po takové době by tyto osoby dokázaly vraždit snad jen v afektu a Lysa někdo neodpravil při návalu vzteku, on si na něj přinesl kladivo a podobné nástroje se na spořádanou návštěvu zase tak často nenosí. Sáhla jsem po mobilu a vytočila Romanu. Blížilo se poledne a já neměla žádné zprávy z Kongresovky. „Dobře že voláš,“ přivítala mě unaveným hlasem. „Právě jsem tě chtěla kontaktovat. Asi máme Relicha. Pošlu ti souřadnice do
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218096
navigace, tak si je nastav. Sejdeme se tam co nejdříve, ale spěchat kvůli tomu zase nemusíš.“ Co nejdříve ale spěchat nemusím? „Jak tomu mám rozumět?“ „Relich nám děvenko, už nikam neuteče, teda jestli je to on,“ dodala a zavěsila. Po chvíli zapípala textovka, já naprogramovala přístroj na palubní desce a vyrazila. Zvolila jsem výletní tempo, k chatařské osadě nedaleko městské části Řeporyje jsem měla skutečně o pár kilometrů blíže, než parťáci z Kongresovky, o infarktovém provozu, kterým se budou muset protlačit nemluvě. Osada se nachází na západním konci Prahy, ukryta za kopcem hned vedle dálničního tahu, dokonce blízko mého bydliště. Rozhodla jsem se pro cestu přes obec Ořech, což byla taková zadní, méně známá zkratka, tušila jsem pořádný zmatek. Kolem chatařské osady totiž vede obyčejná úzká vyasfaltovaná cesta, kde vedle sebe projedou dva autobusy pouze se zvýšenou opatrností. Jestli nasadí výjezdovka se zásahovkou celou motorizovanou výbavu, může dojít k zásadnímu omezení v průjezdnosti. A udělala jsem správně. První hlídka stála už na mostu přes čtyřproudový dálniční obchvat. Pro jistotu naši uzavřeli silnici úplně. „Vraťte se zpátky na Ořech! Vozovka je neprůjezdná,“ informoval mě strážník a plácačkou v ruce. Řekla jsem mu, o co mně jde. „Dobře, zaparkujte hned za mostem na krajnici. Dál už budete muset po svých. Je tam trochu frmol.“ Jak jsem kráčela k osadě, ze zatáčky vyjelo červené hasičské auto a hned nato další. Trochu jsem zaváhala, jestli pokračovat, požářiště rozhodně nepatří mezi má oblíbená místa. Vzpomněla si na jeden požár rodinného domu, kde uhořel starší manželský pár, 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218096