99
Harry Dresden / kniha desátá
„Vítám vás, pane Dresdene,“ za‰vitofiila. Pok˘vla Thomasovi. „Vítejte v Executive Priority, pane. Mohu vám pfied cviãením pfiinést drink? Smím vám vzít kabáty?“ Zdvihl jsem ruku. „Dûkuji, Billie, ale ne. Nejsem tady kvÛli cviãení.“ Naklonila hlavu na stranu, ale krásn˘ a prázdn˘ úsmûv nechala na místû. „Chci mluvit s paní Démétérovou.“ „PromiÀte, pane, ale není tady,“ odpovûdûla Billie. Ta dívka byla pastvou pro oãi a byl jsem si jist˘, Ïe ani ostatní smysly by nepfii‰ly zkrátka, ale lhát neumûla. „Ale je tady. ¤eknûte jí, Ïe pfii‰el Harry Dresden.“ „PromiÀte, pane,“ fiekla znovu, jako kdyby se zasekla. „Paní Démétérová není v budovû.“ Vûnoval jsem jí svÛj nejzáfiivûj‰í úsmûv. „Vy tady asi budete nová, viìte, Billie?“ Úsmûv se zachvûl a vzápûtí se znovu stabilizoval. „Thomasi,“ vzdychl jsem, „pfiedveì jí to.“ MÛj bratr se rozhlédl, ‰el k nebliωímu stojanu s ãinkami a vybral dvû nejvût‰í. KaÏdou drÏel v jedné ruce. Se stejnou námahou, jako kdybych já splétal proutí, zkroutil jejich ocelová drÏadla kolem sebe a vytvofiil nepravidelné X. Zdvihl je, aby to Billie dobfie vidûla, a hodil jí je k nohám. âinky tfieskly o podlahu a Billie sebou trhnula. „Mûla byste vidût, co v‰echno dokáÏe ohnout nebo zlomit,“ fiekl jsem. „Drahé cviãební náfiadí, drah˘ nábytek, drahé klienty. Nevím, jak daleko by nûkter˘mi tûmi vûcmi dohodil, ale lhal bych, kdybych tvrdil, Ïe na to nejsem zvûdav˘.“ Naklonil jsem se trochu blíÏ. „Mám pocit, Billie, Ïe byste tomu mûla pfiedejít. Byl bych nerad, kdyby vám kvÛli tûm v‰em rozbit˘m vûcem obstavili plat.“ „Hned jsem zpátky, pane,“ ‰pitla a odhopkala. „To bylo zákefin˘,“ poznamenal Thomas.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218069
100
Jim Butcher / Drobná laskavost
Pokrãil jsem rameny. „·etfií to ãas.“ „Jak se tady dá zafiídit ãlenství?“ „Patfií to Marconemu. Myslí si, Ïe mu z toho hned tak neudûlám kÛlniãku na dfiíví, kdyÏ mû oslní párkem pfiítuln˘ch koziãek.“ „Musím fiíct, Ïe se mu nedivím.“ Thomas se zamûfiil na dívku, která byla právû na recepci a vyplÀovala nûjaké papíry. Ztuhla a pak velice pomalu vzhlédla. Zírala na Thomase, pootevfiela rty a krásnû vykulila ãerné oãi. Zaãala rychleji d˘chat. Pak se otfiásla, rychle se podívala dolÛ a pfiedstírala, Ïe nûco ãte. Bratr pomalu zavfiel oãi a odvrátil hlavu od dívky takov˘m tím pohybem, jako kdyÏ zvolna zavíráte tûÏké dvefie. KdyÏ zase otevfiel oãi, nebyly uÏ sytû ‰edé, ale ‰edobílé, témûfi stfiíbrné. „Jsi v pofiádku?“ zeptal jsem se ho polohlasem. „Hmmm,“ zabruãel. „PromiÀ. Nechal jsem se rozpt˘lit. Je tady… je tady energie.“ Sakra, na to jsem mûl pomyslet. Tahle budova byla trval˘m domovem chtíãe a touhy. Tyhle aktivity zanechaly nûco jako psychick˘ otisk, vibrace, které Thomas musel zachytit. Upífii toho druhu jako mÛj bratr se neÏiví krví, ale Ïivotní energií sv˘ch obûtí. KdyÏ Thomas pfiedvedl svoji nadpfiirozenou sílu, ulehãilo nám to sice situaci, ale stálo ho to nûjakou energii, jako kdyÏ mnû nebo vám po odpoledním bûhu pofiádnû vyhládne. Upífii Bílého dvora se obvykle sytí bûhem milostného aktu, kdyÏ svoji obûÈ zahltí ãist˘m, základním chtíãem. Kdyby Thomas chtûl, mohl by tu dívku na místû dokonale paralyzovat a dûlat si s ní, co by se mu zachtûlo. Nedokázala by ho nijak zastavit. Naopak by Ïadonila, aby to dûlal znovu a znovu a pospí‰il si.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218069
101
Harry Dresden / kniha desátá
Neudûlal by to. AspoÀ teì uÏ ne. S touto svou vlastností bojoval celá léta, aÏ koneãnû na‰el zpÛsob, jak ji potlaãit. Sytil se drobn˘mi, ne‰kodn˘mi sousty na zákaznicích ‰piãkového salónu krásy, kter˘ vlastnil. PfiestoÏe ho tento zpÛsob udrÏoval pfii síle, pfiedpokládal jsem, Ïe není zdaleka tak uspokojiv˘ jako získávání energie star˘m zpÛsobem – postupn˘m svádûním, které vyvrcholilo extatick˘m v˘buchem vá‰nû. Vûdûl jsem, Ïe Hlad, ta nelidská ãást jeho du‰e, pohánûná ãirou touhou, ho ze v‰ech sil nutí udûlat právû tohle. Pokud by tomu podlehl, mohl by té dívce váÏnû ublíÏit, moÏná ji i zabít. MÛj bratr takov˘ nebyl – ale odmítání Hladu nebylo nic samozfiejmého. Byl to boj. A já jsem vûdûl, co ho do toho boje Ïene. „Ta dívka se podobá Justine,“ poznamenal jsem. KdyÏ usly‰el to jméno, ztuhl a rysy mu ztvrdly. Jeho oãi postupnû získaly svoji obvyklou barvu. Zatfiepal hlavou a trpce se na mû usmál. „Opravdu?“ „Docela,“ fiekl jsem. „Dobr˘?“ „Jako vÏdycky.“ Vyslovenû mi nepodûkoval, ale poznal jsem to na hlase. Pfiedstíral jsem, Ïe jsem si toho nev‰iml, coÏ pochopitelnû oãekával. To je chlapská záleÏitost. Billie pfiihopkala celá rozechvûlá. „Prosím tudy, pane,“ fiekla s úsmûvem opût bezpeãnû usazen˘m na tváfii. Trochu nervóznû nás vedla posilovnou, kolem chodby vedoucí ke sprchám a privátním „masáÏním“ pokojÛm vzadu. Dvefimi jsme pak pro‰li do úplnû obyãejné chodby, jakou najdete v kaÏdé kanceláfiské budovû. Pok˘vla k posledním dvefiím rohové kanceláfie a ti‰e se vzdálila. Pomalu jsem do‰el ke dvefiím, jednou jsem zaklepal a otevfiel je. Paní Démétérová sedûla ve své veliké, ale
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218069