7 / Nezvaný host
100
Po pětihodinové jízdě byli v Senici. Ilan zaparkoval nedaleko kostela, otec vystoupil z vozu a protahoval se. Jediným vysvětlením, proč se sem trmácejí, byly ty hrozné události, na které se mu nechtělo vzpomínat. Cestou si vybavil, že pro něj nebylo tak šokující, co se v tomhle městě dělo, poněvadž tomu tehdy nerozuměl, jako tátova ubohost. Byl posedlý strachem, že ho zase zavřou. V bytě u starého pana doktora, kde se s Mojžíšem Blumendorfem skrývali, se hystericky sápal do okna, že z něj raději vyskočí. Mojžíš, máma a strýc ho drželi, aby to neudělal, ale on se za něj styděl. Choval se jako blázen, už v něm nikdy neviděl vzor jako předtím. Nemělo však smysl se ho ptát, co ho vede na místa jeho ponížení. Od rána, kdy ho vytáhl z hotelové postele v Praze, byl zamlklý a nesdílný. Jenom mu řekl, že pojedou na Slovensko, do Senice, a potom na vedlejším sedadle s bradou na prsou spal jako zabitý. Teď se opřel jednou rukou o otevřená dvířka a druhou o střechu vozu, vsunul hlavu dovnitř a řekl: „Zatím si někde skoč na večeři, sejdeme se zase tady.“ A k synovu překvapení zamířil k hlavnímu portálu katolického kostela. Vešel dovnitř, když probíhala mše. Ve dvou řadách lavic vpředu seděly slovenské babky v šátcích a blonďatý kněz v zelenobílém ornátu předčítal latinsky z misálu. Ruben se posadil do prázdné lavice vzadu a prohlížel si pozlacené barevné sochy a obrazy mučedníků. Naposledy byl v kostele za studií v Košicích. Šli se tam s Leonem podívat jen ze zvědavosti. I tenkrát voněl prostor po kadidlu a kostel působil ještě depresivněji než tenhle. Kam ses podíval, byli na obrazech mučedníci se zbožně vyvrácenýma očima a jejich židovsky vyhlížející vrazi ve středověkých nebo římských brněních. Připadali si s Leonem jako vetřelci z jiného světa. Zrovna probíhal obřad svatého přijímání, tak ze stínu pozorovali babky, jimž kněz vkládal do bezzubých úst hostie ze zlaté misky. Jejich bledé obličeje, když tu věc polykaly, svítily na dálku blahem. Vrásky na starých nerudných tvářích se vyrovnaly,
CIGAN_3 Puzzle_sazba_FINAL.indd 100
7.3.2016 22:03:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218030
101
báby se změnily ve světice. „Takže teď jsme právě viděli, jak vypadá modloslužba,“ naklonil se k němu Leon, ale pocítili i lehkou závist, že je jim takové blaho odepřeno. Nejspíš musil usnout, protože nedaleko od něj stál kněz a poslední stařenka mu líbala ruku. Když odešla, kněz se na něj díval. „Chcete se vyzpovídat, synu?“ tázal se šeptem. „Ne, to nechci,“ zvedl se Ruben. „Jmenujete se Petrášek?“ „Copak si přejete?“ zeptal se kněz nejistě. „Abyste mi vrátil ten koptský pohár, patří totiž mně.“ Kněz se přestal sladce usmívat a vzal ho za loket. Okamžitě věděl, o čem mluví. „Ten já ale nemám, pane,“ zašeptal. Rozhlédl se po vyprázdněném kostele a potom řekl: „Pojďte, půjdeme raději do sakristie.“ Před oltářem se pokřižoval a naznačil mu, kam ho má následovat. Než za nimi zavřel dveře, ještě vyhlédl, jestli jsou opravdu sami. „Vy jste tu tenkrát byl také,“ otočil se k němu, „když zastřelili tu paní. Pamatuji si vás, měl jste s sebou dvojče. Jak jenom se ten restaurátor jmenoval? Já vím, to nebyl váš bratr, spravil mi svatého Floriánka a nic za to nechtěl. Abyste věděl, pohár patřil odedávna našemu kostelu. Proto jsem jej od pana Blumendorfa přijal s čistým svědomím, to mi můžete věřit. Udělal správnou věc. Bohužel mi ho hned zabavila Bezpečnost a od té doby jsem ho už nespatřil. Nechcete udělat kávu, pane?“ Ruben zavrtěl hlavou. „Bezpečnost?“ „Dnes si říká gróf. Gróf Imrich Nyáry,“ řekl kněz, jako by vyslovoval tajné jméno Satanovo. „Byl u té vraždy, však víte. Tenkrát měl vysokou funkci u tajné policie v košickém kraji. Generál či co.“ „Takový malý v černém koženém sáčku?“ vzpomněl si Ruben. Petráškovi se ulevilo. „Podobné situace člověk nezapomíná.“ „Tak Imrich Nyáry,“ opakoval si Ruben jméno toho muže, „a kde ho teď najdu?“ „U policie už dávno není. Začal podnikat. V Košicích investoval do Východoslovenských železáren a několikrát mluvil v televizi.“ „Proč? Myslím, proč vám ho zabavil?“ Farář obrátil oči v sloup jako jeden z vražděných mučedníků: „Pane, odkud jste přišel? Komunistické Bezpečnosti se člověk neptal. Ale v jeho případě šlo asi o soukromé důvody. Tu koptskou relikvii věnoval před mnoha staletími našemu kostelu jeho předek, tedy jestli on je doopravdy gróf, o čemž pochybuji.“
CIGAN_3 Puzzle_sazba_FINAL.indd 101
7.3.2016 22:03:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218030
102
Když se Ruben vrátil k autu, posadil se vedle Ilana a přemýšlel. „Změna plánu,“ řekl potom synovi, „pojedeme do Vídně.“ „Co ve Vídni?“ optal se mladík. „Musíme tam koupit komputer, tady mají jen zastaralé šmejdy, potřebujeme nejlepší z nejlepších!“ „Jak myslíš,“ neodporoval Ilan. „Ale už je večer a mohli bychom se někde najíst.“ „Tys nebyl na večeři?“ „Ty také ne,“ řekl Ilan starostlivě. „Nejedl jsi celý den, ani v té herně.“ „A ty ses nevyspal, viď?“ politoval ho Ruben. Ilan vycouval od chodníku. „Na rozdíl od tebe jsem se vyspal v noci. Něco teplého do žaludku by nám prospělo oběma. Tady zastřelili tu ženskou, viď?“ ukázal na prostranství před kostelem se sochou nějaké světice. Když projížděli ulicí, Ilan zpomalil, aby si prohlédl průčelí domu, který si pamatoval z dětství a v němž s matkou a s Leonem objevili u stařičkého doktora otce jako vyděšenou trosku. Okna v patře byla temná. „Bůhví, jestli je ještě naživu,“ poznamenal Ruben. „Byl stařičký už tenkrát.“ Mlčky projížděli slabě osvětlenou ulicí. Na rozdíl od Prahy se toho tady moc nezměnilo. Slovensko byla chudá země. „Na takové situace se nezapomíná,“ nadhodil Ilan. „To tedy ne,“ souhlasil s ním otec. „Co tady vlastně hledáš?“ „Už nic.“ „Než dorazíme do Vídně, bude stejně noc,“ řekl Ilan. „V noci komputer nekoupíš ani ve Vídni. Navrhuji zastavit se v nějakém motelu. Najíme se, pořádně se vyspíme a ráno pojedeme dál, když budeš chtít. Na co vlastně potřebuješ nový komputer?“ „Z Vídně pojedeme do Košic.“ „Jak je to z Vídně daleko?“ „Tři sta kilometrů, plus minus.“ „Víc mi neprozradíš?“ „Pojedeme do Bratislavy a přespíme v Carltonu. Také tam dobře vaří. Pořádně se nadlábneme a půjdeme do kanafasu.“ „Co?“ „To se tak říká.“
CIGAN_3 Puzzle_sazba_FINAL.indd 102
7.3.2016 22:03:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218030