kniz.kniha.TISK.15.10.:Sestava 1
10/15/15
1:50 PM
Stránka 96
František byli ještě malí kloučci, myslím jedenáct a devět jim tehdá bylo. Prezident Masaryk znal dobře dějiny, znal postoj zemřelého manžela mé babičky k Čechám a k češtině, tak ji navštívil. Babička ho přijala, vypili spolu čaj a myslím, že mluvili o tom, co je oba zajímalo, o anglické literatuře. Tedy, abych tak řekl, přátelský poměr k Hradu, to nějak nešlo. A nikdo o to nestál z jedné ani z druhé strany. Snad ani ne tak u T. G. Masaryka jako spíše u lidí kolem něho byly silně vžité předsudky vůči šlechtě a pro generaci, která vyrostla jako c. k. důstojnická a která tedy složila císaři přísahu, nepřipadalo v úvahu přátelit se s těmi, kteří byli proti němu. Přísaha byla vážná věc. Ta překážka ve vzájemné komunikaci přestala mít váhu teprve v hodině nebezpečí. Jak známo, pak došlo k poslednímu vystoupení české šlechty. Ještě před Mnichovem navštívili Beneše a vydali prohlášení na podporu jednoty země, což tenkrát považovali za svou rodovou povinnost. Bohužel ale bylo již pozdě, republika měla na kahánku. Beneše asi předtím ani nenapadlo na šlechtu vůbec pomyslet a oni by zase asi dříve nešli k němu. Kdo tenkrát byl na Hradě? František Kinský, Zdenko Radslav Kinský, můj otec, Karel Belcredi, Hugo Strachwitz, Karel Parish, Rudolf Czernin, Jindřich Dobrzenský atd., tedy celá řada šlechticů. Pak ještě šlechta vydala jedno prohlášení za protektorátu a to je konec. Na toto vystoupení jsme doplatili, neboť přesně podle této listiny uvalil Heydrich konfiskaci na majetek české šlechty. Řekněme, že ty psychologické přehrady před tou nejtěžší českou hodinou byly tak velké, že to jinak ani nešlo, ale to si dnes už dovedeme asi těžko představit. A existoval vůbec někdo z českých pol itiků, který by se snaži l využít dějinnosti šl echt y a začlenit ji aktivně do poli tiky? Upřímně řečeno, ne! Zatímco jak maďarská, tak německá menšina šlechtu využívala, hlavně jejích politických kontaktů. Připomeňme Ledeboura, který byl senátorem německé menšiny, nebo jednoho
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218022
kniz.kniha.TISK.15.10.:Sestava 1
10/15/15
1:50 PM
Stránka 97
Esterházyho, který byl poslancem maďarské menšiny během první republiky. V Čechách šlechta byla jisté tabu asi taky pro všeobecné přesvědčení, které formuloval tenkrát Voskovec a Werich, že svět se točí doleva. Lidé si mysleli, že není možné budovat novou republiku se starou šlechtou. Je to bohužel pro nás pří značné: dobrovolně jsme se vzdali jedné tradice. Místo od roku 1212 jsme vše začali počít at od roku 1918 jako později zase od roku 1948… Máte pravdu, to vyjmutí české šlechty bylo důsledné. Ovšem existovala různá čestná členství či předsednictví ve správních radách a později, ve čtyřicátých letech, byl Max Lobkowicz vyslancem československé exilové vlády u svatojakubského dvora, v poválečném období působili v diplomatických službách Jindřich Kolowrat Krakowský, František Bořek Dohalský, František Schwarzenberg… Jinak je ale třeba vidět, že celá první republika vznikla s anti-šlechtickým afektem. Tak nějak se již zrodila. Pozemková reforma a vše kolem bylo plné nenávisti ke šlechtě, což šlechtu jistě znechutilo a neměla důvod se do politiky nějak překotně hrnout. Je to jaksi v české tradici, vymknout se z historie, vymknout ze středu společnosti kus českého národa. To není nic nového… Tyto tendence již v roce 1918 byly velice silné. Kdyby tento podklad v Čechách neexistoval, nebylo by možné odříznout ještě větší kus historie a ještě větší kus obyvatelstva od života v roce 1948. Pak je třeba připomenout, že šlechta v Čechách byla spojena s katolickou církví a že v tom roce 1918 byly u nás silné antikatolické tendence. To trvalo až do svatováclavského milénia. Pak se to trochu umírnilo, ale prvních deset let, kdy došlo k založení Československé církve a kdy u nás převládlo silné protináboženské hnutí dle francouzského vzoru, kdy tohle všechno byla móda, to nutně vedlo k negativnímu postoji ke šlechtě. Tyto tendence zapříčinily změnu postoje státu ke starým rodinám. Také nezapomeňme, že Tomáš Garrigue Masaryk byl tenkrát již velice starý pán, narodil se v roce 1850, ale Honza Masaryk, jeho syn, to už bylo něco jiného.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218022
kniz.kniha.TISK.15.10.:Sestava 1
10/15/15
1:50 PM
Stránka 98
Toho naše rodina znala a byl to známý cynik a skeptik. Moje matka mi vyprávěla, jak při recepci ve Španělském sále na Hradčanech, kde na čelní straně je vyvýšenina, ze které se člověk může dívat do sálu a celý ho přehlížet – byla tam celá česká prominence –, jí Honza Masaryk zašeptal do ucha, anglicky, protože obyčejně spolu tak mluvili: „What an awful lot!“ Nedělal si iluze! Vůbec Masarykovi jsou zajímavá rodina. Zatímco otec boural staré Rakousko, Jan Masaryk byl poručíkem c. k. armády a k obrazu té doby patří, že mu to vůbec neškodilo a mocnářství to také nevadilo, nijak na něj nevražilo. Dnes je to nepředstavitelné, že by syn někoho, kdo je v odboji nebo kdo je disident, mohl být důstojníkem. Dnes by s ním zatočili, že by se nestačil dívat. Jan Masaryk byl dokonce na vojně vyznamenán za statečnost. A na jeho smrt nikdy nezapomenu. Bydleli jsme v Praze ve Voršilské ulici, moje sestra zrovna dostala darem přijímač, jak se tehdá říkalo rádiu, což byla velká událost. Já byl nachlazen, takže jsem se nemusel učit, natočil jsem si rádio k sobě a zrovna hlásili zprávu o smrti Jana Masaryka. Jak jsem říkal, díky válce jsem byl prakticky probuzené dítě a jako takové jsem hned věděl, kolik uhodilo, že touhle smrtí je konec definitivně zpečetěn! Pak se pamatuji ještě na pohřeb na Václavském náměstí, jak já, sestra a naše vychovatelka jsme šli Vodičkovou ulicí… Poprvé jsem viděl tolik lidí pohromadě, přeplněné náměstí, hlava na hlavě, průvod a ty rozzlobené obličeje, které jsem pak viděl znovu na fotografiích z roku 1968. Já bych nyní na chví li polit iku opustil a vrátil bych se k vaší poznámce, že jste znal Fri edricha Torberga, autora slavné knihy Die Tante Jolesch a herce Huga Haase… S Hugem Haasem jsme se kdysi setkávali tady ve Vídni v jednom baru vždy o půlnoci. Ten bar se tehdá jmenoval Marietta a dnes Fledermaus. Torberg tam býval někdy taky a vypravovali s Haasem s neobyčejnou dynamikou a vášnivostí staré historky. Mluvilo se německy i česky a tam jsem jaksi dodatečně poznával zbytky živého ducha třicátých let. Bylo to takové reziduum staré občiny. Každé setkání bylo velice zábavné a trvalo do rána.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218022