98
ČÍSLA
roce 1740, ještě během druhé poloviny 18. století mostečtí měšťané otevírají uhelné sloje na samé hranici města – na úpatí vrchu Hněvín. Nejprve jsou tyto sloje ilegální, v roce 1790 se ale za účelem podpory hospodářského rozvoje přístup k těžbě uhlí v Rakousku výrazně liberalizuje.204 Během 19. století se z dolování uhlí postupně stává výnosné podnikání a koncem padesátých let zakládají místní podnikatelé první větší doly. Tento vývoj zásadním způso bem urychlí událost, která zcela změní dosavadní ekonomické vazby a zahájí zcela novou trajektorii vývoje Mostecka. Tou událostí je dobudování podkruš nohorské železniční trati z Ústí nad Labem nejprve do Duchcova a posléze roku 1870 do samotného Mostu a dále do Chomutova. Poptávka po mosteckém uhlí závratně stoupá, protože to se nyní stává snadno dostupným pro celé české země i další oblasti Předlitavska. Rok poté, co v Mostě zastavila první parní lokomotiva, vzniká první uhel ná společnost – Brüxer Kohlenbergbaugesellschaft. Malé sloje jednotlivých zámožnějších měšťanů nebo institucí (od 18. století v dolování uhlí podnikal například osecký klášter) přestávají stačit a dolování uhlí začínají organizo vat společnosti zakládané s podporou rakouského i zahraničního kapitálu, které umožňují zahájit etapu velkokapacitního dolování. Ještě v témže roce (1871) je vedle zmíněné Mostecké společnosti pro dolování uhlí založena Nordwestböhmischer Kohlenbergbau (za pomoci Anglo-rakouské banky, kte rá skoupila pozemky u Horního Jiřetína), o založení další společnosti se hned další rok snaží Živnostenská banka. V roce 1874 vzniká Dux-Brüx-Komotauer Braunkohlengewerkschaft, následují Brucher Kohlengewerkschaft (v Lomu), Duxer Kohlengewerkschaft (v Duchcově) a další. Na samotném konci 19. sto letí jsou v oblasti mezi Mostem a Duchcovem vedle hlubinných dolů otevřeny první povrchové doly, které se dále rozrostly za první světové války, kdy se Most stal významným centrem válečného hospodářství. Poptávka po uhlí jako základní surovině moderního průmyslu stoupala v některých obdobích (zejména za války) rychleji než jindy, v zásadě ale stou pala nepřetržitě. Záleželo tedy jen na technologickém pokroku a dostatku pra covních sil, kolik uhlí budou uhelné společnosti schopny vytěžit. Povrchové lomy se během první poloviny 20. století, poté co ruční způsob dolování nahra dila rypadla poháněná nejprve koňskou silou a pak parním strojem, začaly ukazovat jako perspektivnější – efektivnější a pro horníky i uhelné společnosti méně rizikové. V době dalšího zvýšení poptávky a urychlení rozvoje dolování uhlí za druhé světové války byly lomy komořanské oblasti u Mostu postupně přebudovány na velkolomy s elektrifikovanou kolejovou dopravou. V této době, těsně před rokem 1945, přesáhlo množství hnědého uhlí vytěženého v severo české hnědouhelné pánvi (celkem v té době již 20 milionů tun ročně) povrcho vou těžbou množství získané hlubinným dolováním. 204 Václav Valášek – Lubomír Chytka: Velká „kronika“ o hnědém uhlí, Most 2009, s. 52.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217952
ČÍSLA
99
Po válce se sice celkové množství těženého uhlí dočasně snížilo na 11 milio nů tun (ročně) a byly znárodněny soukromé uhelné společnosti, ale základní trend nebyl nijak narušen. Naopak. Po sloučení důlních podniků do Severo českých hnědouhelných dolů Most v březnu roku 1946205 dochází k postupné reorganizaci a značnému zefektivnění jejich fungování. Zároveň se stejně jako všude v Evropě v souvislosti s poválečnou obnovou a rozvojem těžkého průmyslu začíná prudce zvyšovat poptávka po uhlí. Důraz na těžký průmysl a s tím související vysoká energetická náročnost (a tedy i spotřeba uhlí na výrobu elektřiny) sice bývá vykládán jako specifikum státního socialismu, přinejmenším do šedesátých let se nicméně jedná o trend charakteristický pro všechny průmyslové země; koneckonců první krok k integraci západní Evropy představuje v padesátých letech Společenství uhlí a oceli. V prvních poválečných představách o budoucnosti těžby hnědého uhlí pod Krušnými horami se počítalo s jejím navýšením až na 25 milionů tun ročně. Tato hranice byla ovšem překročena již v roce 1954 a v dalších třiceti letech se roční množství vytěženého uhlí zvýšilo ještě trojnásobně, až na necelých 75 milionů tun v roce 1984.206 Poté se, ve srovnání se zeměmi západní Evropy o něco později a pomaleji, začala těžba postupně snižovat.207 Období přípravy a následné likvidace města Most je tedy zároveň dobou nejrychlejšího zvyšování těžby hnědého uhlí vůbec.208 Od druhé poloviny padesátých let navíc byly postupně zavírány hlubinné doly a již v polovině šedesátých let pocházelo kolem 80 % vytěženého uhlí z povrchových velko lomů.209 Možnost dalšího rozšiřování zejména největších a nejefektivnějších z těchto velkolomů se tak nejpozději v druhé polovině padesátých let stala prioritou národního hospodářství a klíčovým tématem celostátní politiky. *** Přítomnost nerostných surovin a snaha o jejich využití od středověku formo valy společnost a ovlivňovaly krajinu Krušnohoří a Podkrušnohoří. V souvis losti s průmyslovou revolucí a zmíněným napojením Mostecka na celorakous kou železniční síť ale nastal v sedmdesátých letech 19. století zásadní zlom 205 Fröhlichová: Socialistické Mostecko, s. 63. 206 Válášek – Chytka: Velká kronika, s. 101. Více k tomu viz kapitola „Zkáza města jako investiční záměr“. 207 Povrchová těžba hnědého uhlí zaznamenala podobný nárůst i v dalších regionech východní a zá padní Evropy. Zatímco těžba černého uhlí dosáhla v řadě regionů vrcholu koncem padesátých let (např. v SRN již v roce 1956, kdy se vytěžilo 134 milionů tun černého uhlí), došlo k největšímu roz voji povrchové těžby hnědého uhlí v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech. Například v Porýní zaznamenala svůj vrchol stejně jako v severních Čechách v roce 1984, kdy se zde těžilo dokonce 120 milionů tun ročně. Viz Jens Hohensee – Michael Salewski: Energie – Politik – Geschichte, Nationale und internationale Energiepolitik seit 1945, Stuttgart 1993. 208 Podrobněji k tomu viz následující kapitola, „Zkáza města jako investiční záměr“. 209 Válášek – Chytka, Velká kronika, s. 100–101.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217952
100
ČÍSLA
v povaze vztahů mezi ekonomickým rozvojem a zdejší společností. Nastala nová éra; během sta let, jež následovaly, se struktura společnosti i podoba krajiny Mostecka od základu proměnily. Mostecko bývalo úrodným zemědělským krajem srovnatelným se soused ním Lounskem či Žateckem. Charakteristické pro něj byly vesnice s velkými statky a dvory, obklopené úrodnými poli a ovocnými sady. Až do šedesátých let 19. století tu hlavní zdroj obživy pro většinu obyvatelstva představovalo právě zemědělství. V době rychlého rozvoje těžby hnědého uhlí v následují cích desetiletích se ale otevřely tisíce nových pracovních příležitostí pro hor níky. Místní kapacity byly záhy vyčerpány, a tak pokračoval nábor horníků jednak z řad lokálních německy mluvících zemědělců a jejich dětí (hornická práce byla lépe placená než práce v zemědělství), zároveň ale i z jiných hor nických oblastí Čech. Pod zem fárali často i čtrnáctiletí kluci, což byl zákonem povolený věkový limit. Z vnitrozemí či ze Šumavy zároveň nepřicházeli jen horníci, ale i nové síly do zemědělství, které nahrazovaly (ale i početně převy šovaly, protože i poptávka po zemědělských produktech se v souvislosti s cel kovým rozvojem regionu zvyšovala) ty, kteří si raději zvolili práci pod zemí. Sociální a národnostní skladba obyvatelstva se tak měnila nejen ve městech a v hornických koloniích, ale i na venkově. Školy byly zprvu jenom německé a děti českých nádeníků nebo horníků do nich buď v praxi nechodily, nebo se jen s velkými obtížemi naučily číst a psát. Na přelomu 19. a 20. století se tento vývoj s nárůstem poptávky po uhlí a těžby urychlil. Zejména v souvislosti s úpadkem příbramských dolů po silnicích táhly z vnitrozemí rodiny horníků s vozíky naloženými majetkem. Končily v provizorních koloniích chatrčí a domků, které jim doly narychlo postavily, aby je mohly kdykoliv (až si to vyžádá postup těžby) zase zbou rat. Svobodní muži pak ve společně pronajatých pokojích nebo sklepních bytech, kde se střídali ve společných postelích podle toho, kdy komu začína ly a končily směny. V samotném Mostě existovaly kromě sociálních bariér pro české příchozí i bariéry nacionální; mostecké měšťanstvo se přílivu čes kého živlu bránilo.210 Horníci v kolonkách na okrajích měst nebo na postup ně zanikajícím zemědělském venkově tvořili na Mostecku v meziválečném období významnou část obyvatelstva, mezi česky hovořícími pak naprostou většinu. Z perspektivy roku 1945 je považujeme za starousedlíky, byli to ale lidé veskrze postižení specifickou formou moderního bezdomoví. Mechanizace dolů a od počátku třicátých let dočasný pokles odbytu vedly v meziválečném období k masovému propouštění a v důsledku pochopitelně se zvyšující poptávky po práci v dolech a na lomech záhy ke snižování mezd. Bída nezaměstnaných, ale i zaměstnaných horníků se prohlubovala a situ 210 Ladislav Štěpánek: Horníci na Mostecku, in: Regionální studie VII – Mostecko – Litvínovsko, Praha 1968, s. 127–137.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217952