jako zakleté; ne a ne si na něj vzpomenout. Namíchnutě se zvedl a otočil se ke vchodu do domu. V té samé chvíli zaslechl vrčivý zvuk. Potěšený, že syn ho nepřistihl při tom, jak stařecky pokukuje z lavičky, spěchal o berlích dovnitř. Když usedal do křesla, které mu kluk nastavil, vzpomněl si na další slůvko na dveřích lednice: deserve. Nevěděl, co znamená. Nespokojeně zavrtěl hlavou: nakonec si i zaslouží být přistižen jako stařec! Zasloužit? Deserve znamenalo zasloužit! „Tati… Nespíš, tati?“ Radostně se ohlédl: spát? To tedy ne! Deserve – zasloužit… On, Jakub od Kemků, si ještě zasloužil být čilý! Zvlášť když je dům plný chlapce. To je život! „Ovšemže nespím. Copak, ty už jsi zpátky?“ „Sehnal jsem všechno. Kolik že je? No, zítra ráno se můžeme pustit do vytáčení.“ „To bude ono!“ „Dnes bychom to nestihli.“ „Jasně!“ „A kromě toho…“ Vlasy, oči, nos i rty posazené na bradě neměly nic společné s Jakubovými… „Emil s Oldou se nabídli, že nám přijdou pomoct. Kvůli tomu si vyměnili směny, představ si. Ani jsem je neprosil. Pozdravují tě. Vzkazují, že se z toho dostaneš co nevidět. Mrzí je, že se to stalo zrovna tobě. Olda by to s tebou prý i měnil.“ „Dobře tak, jak je. Alespoň nebude na neschopence. Ještě by mohl přijít o práci.“ „Myslíš?“ znejistěl syn. Ustaraně se zarazil. „Ty o ni snad nepřijdeš?“ „Kdepak! Přece jen jsem starý harcovník.“ „Určitě?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217942
Žertovně mrkl na syna. „V kuchyni na tebe čekají placky.“ „Tati, teda?! To jsi nemusel,“ usmíval se jeho chlapec dojatě, ale oddaný pohled vystřídalo netrpělivé podupávání nohou. Zamířil ke dveřím. „Ale víš co?“ Nevěděl, jen čekal, kdy se syn vrátí zpátky do obýváku. S hromádkou na talíři se usadil za stůl. „Kdyby se ti to stalo, postarám se o tebe. Budeš jíst taky? Stavil jsem se pro mléko.“ Jakub zavrtěl hlavou a v téže chvíli si představil, že co nevidět usedne za stůl k synovi a rozpřede hovor, ke kterému se odhodlává celá léta. Teď se netrpělivě ošil on. „Vzal bych tě k sobě do Anglie,“ vykládal zvesela mezi bramboráky chlapec. Samým překvapením se Jakub rozkašlal. „Mne?“ „Jak jinak? Co jsem se dostal z masokombinátu do té nábytkářské firmy… Tam bych se o tebe postaral! Víš, jaký respekt jsem si tam vydobyl? Bez mrknutí by vzali každého, za koho bych se zaručil.“ „Za mě by ses zaručil?“ zeptal se Jakub rozpačitě. „Jsem přece jenom strojař.“ „Ale vyznáš se!“ „Ty jsi kvalifikovaný. S papírama.“ „Prokazoval jsem se jimi, když jsem se o práci zajímal. Ale vybudoval jsem si takové postavení, že na mě naprosto dají. Tvoje práce se dřevem tam obstojí. Hravě.“ „Jsem rád, že ses v tom dalekém světě tak uchytil, chlapče. Ale po padesátce…“ „Víš, kolik jich tam je v tvém věku? Někteří se dokonce oženili!“ Synova odpověď vyrazila Jakubovi dech. „To…“ „O pořádný chlapy, kteří se nebojí práce, je takový 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217942
zájem… Divil by ses! Mnozí nechali své ženy a vzali si Angličanky.“ „Nepovídej…?“ „V tvém věku, tati.“ „To je to pravé?“ „Nejenom našinci. I Poláci…“ „Ti snad za ženami neodcházejí?“ zamumlal Jakub nedůvěřivě. „Když jsou daleko od svých?“ Stísněně se pousmál. „Takže se mám připravit na nevěstu Angličanku?“ „Ne!“ ohradil se syn. Jakub nejistě zamumlal: „Chlapče, já si poradím, kde jsem. Doma. Tady to mám rád.“ „Vždyť jo, tati. Já se taky vrátím domů. Ještě nějaký ten rok dva… Dám si něco stranou a otevřu si vlastní truhlářství. Vím už, jak na to. Začínám do toho vidět. Majitel se se mnou tak skamarádil, že si mě zve i domů. A to v Anglii něco znamená.“ „Takže pečení holubi tam sami taky nelétají do pusy? Nemáš to lehké…“ „Obecně jsou slušní. Tím to ale končí. Jsou ovšem případy… Mně, například, ten majitel řekl, že v životě neměl tak dobrého kamaráda.“ Jakub se napětím zavrtěl. „A děti mě mají málem radši než jeho.“ „On má rodinu?“ „Já s nimi blbnu, jak blbnou naši otcové s děckama, chápeš? To se tam nevidí, aby se táta válel po zemi, dělal stojky… Kamarádův otec na Alastaira prý: Do it, do it! A Alastair na to: Jak? Tys mě to neučil.“ „Jejich otec bydlí s nimi?“ „Kdepak! Ale firmu vedou společně.“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217942