nemá jí ani ždibíček, z celé duše mě nenávidí. Nebo mi závidí? Určitě je to závist. Na rozdíl od ní mám ještě v životě šanci. A taky nejsem tak trapná jako ona! Závidí mi dobrý vkus v oblékání, sama pro tyhle věci nemá vůbec smysl, ale přitom to tuší, má z toho komplexy… Ale přes to všechno to nechápu. Jak mě mohla tak strašlivě zklamat? Takhle selhat na celé čáře? Copak ji to nebolí tolik jako mě? To by tedy mělo! Chvíli si obě něco četly, nebo se tak aspoň tvářily, a upíjely z hotelových sklínek po malých doušcích červené víno. Čím to, že dnes je tak nepříjemně nakyslé? Tady ve Francii je přece i to nejlevnější víno ze samoobsluhy vždycky vynikající. Markéta naoko listovala průvodcem a Ela se snažila luštit za pomoci slovníku nějaké místní noviny, ale brzy je to unavilo. Čekal je už jenom jeden poslední nocleh někde v Německu a pozítří budou doma. Škoda, že na tuhle dovolenou nebudu vzpomínat v dobrém, přitom jsem to vůbec nezavinila, napadalo Elu. Dovolená zkrachovala, naše přátelství zkrachovalo, a já za to přitom vůbec nemůžu, myslela si Markéta.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217923
100
Konečně Markéta vzhlédla od průvodce, nebavilo ji to, beztak ho už nebudou potřebovat. Pokoj byl až vydezinfikovaně čistý, bez nábytku, s ostrým zářivkovým světlem, a okno neposkytovalo vyhlídku na nic jiného než na podobnou hranatou budovu s obloukovými lampami nad rozlehlým poloprázdným parkovištěm. Všechno jí to připadalo jako výsměch – jako pravý opak toho, co od výletu do sladké romantické Francie čekala. Upila vína a pozorovala Elu, která se cpala jakýmsi biskupským chlebíčkem zakoupeným v samošce. „Zase jíš sladký večer!“ pokárala ji. „To se pak nediv, že máš… hmmm… nadváhu. Nemluvila bych o tom, ale ono to ovlivňuje i sebevědomí a pak se to snese na hlavu takových nevinných lidí, jako jsem já.“ No ne, udivovala sama sebe, co to do mě vjelo? Takové věci jsem nikdy nedokázala říkat nahlas! Spíš si myslet své a mlčet, to je moje. Ale dobře tak! Znovu odhodlaně upila kyselého vína a pomyslela si, no a co, ve víně je pravda a mezi námi dvěma je potřeba vyčistit vzduch.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217923
„To není pravda,“ řekla Ela klidně, protože tohle téma ji opravdu nevzrušovalo, „nemám snížený sebevědomí kvůli svý figuře, jsem s tím úplně vyrovnaná. Je to opačně, kdybych nejedla, byla bych strašně podrážděná a nesnesitelná. Takhle mám na světě aspoň nějakou radost…“ Podrážděná a nesnesitelná jsi i tak, pomyslela si Markéta a pokračovala: „No já nevím, připadá mi, že hrozně machruješ s tím, jak víš vždycky všechno nejlíp, jedině ty umíš navigovat, jedině ty si víš všude rady, a ještě mi dáváš sežrat, že máš víc peněz… Tak jsi měla jet s někým bohatším, no! S někým, s kým bys mohla bydlet v Hiltonu a nemusela bys shánět co nejlevnější ubytování!“ Proud řeči jako by získal vlastní energii, vlastní spád, začalo ji rozjařovat, že Ele dokáže vytknout tolik věcí najednou, a tak trefně. „Co to je zase za nesmysl,“ ohradila se Ela ještě klidným tónem, ale v duši se jí začala uvolňovat lavina vzteku. Polkla rozkousané sousto chlebíčku a pokračovala: „Víš dobře, že na žádnej Hilton nemám, tak proč to říkáš? Jen jsem ti spočítala, kolik navíc by nás stálo,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217923