1995
Kdo by si dokázal, řekněme tak v pětadeva desátém, představit, co se časem z tohohle člověka stane? Nehledě na to, že se stal pre zidentem Ruska. A to před dvaceti lety nebyl na petrohradské radnici jiný úředník, s kte rým by bylo tolik příjemné mít co do činění. Jaké jsou v Petrohradu problémy – potřebuješ nějaké potvrzení? Ubytovat se v hotelu, když vrcholí bílé noci? Zařídit rozhovor se Sobča kem? – zavolej Vladimiru Vladimiroviči a ne řeš to… Je ochotný, důsledný, laskavý, vůbec ne nadutý a pokaždé k dispozici. Po pravdě řečeno, byla jedna příležitost – když jsme se právě tehdy seznámili… Dlouho jsem potom vzpomínal, jaký to byl rok – čtyřiadevadesátý, nebo pětadevadesátý? Vzpomněl jsem si, že tenkrát Moskevský ku rýr uspořádal v Petrohradě setkání se čtenáři, a ještě jsem si vzpomněl, že to bylo v lednu, tehdy jsme se večer s Táňou k smrti poháda li, to tenkrát nebylo nic neobvyklého… ale rok mi pořád unikal… Potom přišla náhle nápo věda: čtenáři se neustále zajímali, jestli bude podniknut útok na Dudajevův palác v Groz ném, bývalé sídlo republikového štábu KSSS, w
99
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217919
to znamená, že tou dobou ho ještě nedobyli… Ano, bylo to v zimě pětadevadesátého, určitě. Starosta Sobčak nebyl ve městě, a tak se v roli hostitele ocitl jeho zástupce, budoucí prezident – pronesl přípitek, dohlédl na to, aby autobus přijel včas a hotel byl slušný… Jaké bylo to setkání se čtenáři, pozdrav sovětského tisku z dob, kdy byl jak agitátorem, tak orga nizátorem? Byla to v podstatě nepřetržitá pit ka, na čtenáře jsme se obraceli jenom zřídka. Při večeři jsme se s Vladimirem Vladimirovi čem tak nějak ocitli u jednoho stolu – on, já a Voloďa Rabinovič, který byl zástupcem šéf redaktora. Vladimir Vladimirovič, vědom si své odpovědnosti hostitele, se rozhodl, že neznámé společníky zabaví konverzací. Pozorně si pro hlédl jemu svěřený kontingent a pustil se do práce. Ze strašné nudy jsem málem lezl po zdi a ten večer jsem se ožral jako prase. Protože tuhle písničku jsem slyšel už tisíckrát… Vladimir Vladimirovič začal vyprávět – dlou ze, nezáživně, nudně, ale velmi snaživě – jak nedávno navštívil Izrael, podotkněme, že spo lečně s rodinou, a jak se mu tam všechno líbilo a jací skvělí lidé žijí v té zemi… První ročník Vysoké školy KGB, předmět Základy verbování: když potkáš dva Židy, mluv s nimi o přednos tech Izraele. Jasně, co jiného může takové lidi zajímat… Dokud jsem se neopil, lámal jsem si hlavu otázkou, co by vyprávěl, kdybychom w
100
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217919
s Rabinovičem byli, řekněme, Kazaši? Nazítří ráno jsem si řekl – no dobře, chtěl být milý, aspoň se o to snažil – a ten večer se mi vy kouřil z hlavy…
w
101
w
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217919