vandráka poznal nejskvělejšího muže, jehož zrodil svět, muže, jenž vedl nejvěhlasnější hrdiny dávnověku, muže, jenž si získal lásku královen i kouzelnic, ano, racek měl před sebou pozůstatek svého někdejšího kapitána. Byl to Iásón, syn Aisonův. Kaineus sebou při tomto děsivém zjištění trhl. Zakřičel Iásonovo jméno, zakřičel své jméno, zakřičel na Herma, aby jeho jazyk zbavil pout, avšak jediné, co Aisonův syn viděl a slyšel, byl křičící racek na kameni. Pták předsunul zobák, zaklonil hlavu a rozeřval se: „Ák, ák! Cha-cha-cha-cha! Ák, ák…“ Stařík Iásón se rozběhl po pobřeží, okřídlený Kaineus vzlétl a jal se ho pronásledovat. Třebaže mu kamení neublížilo o nic víc než oštěp či údery pěstí, uhýbání oblázkům, které jeho směrem vrhal Iásón, stálo Kainea mnoho sil a soustředění, mimoto byl vysílený po souboji. Proto se vznesl do bezpečnější výšky nad muže s pochroumanýma nohama, střídavě utíkajícího a plazícího se na písčitém mořském břehu. Hlad ovšem nad strachem brzy zvítězil a Iásón si šel shánět něco do žaludku. I ten bláznivý racek už na něj podle všeho přestal útočit. Jakmile toho náš vetchý mořský hrdina nasbíral k večeři dost, vydal se hledat nějaké závětří, kde by mohl pojíst nerušen s ostatními vandráky, toulavými psy či krysami. Útočiště nalezl v bájném pohřebišti lodí. Nacházely se zde starodávné mořské koráby a rozkládaly se jako chcíplé herky: jejich dřevo bylo křehké, lana zpuchřelá, všechny hřebíky zrezivělé
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217913
a pryč byl černý a červený nátěr, který je zdobil od hrazení až po lodní kýl. Iásón si našel místo u přídě jedné takové mnoha hřeby sbité lodní zdechliny, kde se začal vehementně krmit a neustále se rozhlížel kolem. Když dojedl, opřel se o bok lodi, zhluboka nabral vzduch do plic a blaženě vydechl jako kdysi dávno na hostinách. V tom okamžení to ve velkolepém dřevěném výtvoru za ním zaskřípalo, jako by si ta zetlelá loď povzdechla. A hned vzápětí se ozvalo: „Iásone? Jsi to ty?“ Hlas zněl dutě, praskalo v něm, nicméně byl tak mocný, že dokázal pohnout bílým vousem trhana. S hrůzyplným zavřeštěním se Iásón vrhl na všechny čtyři a pohledem pátral po útočníkovi. Hlas pokračoval: „Ach, Iásone, ty sis mě přišel odvézt?“ Iásón se vzepřený na rukou obrátil a křikl: „Cože? Kde jsi? Vylez, jestli si troufáš!“ „Můj pane, čekala jsem na tebe od chvíle, kdy jsme přistáli v Iólku. Třikrát devět dní zněl v tamním přístavu ozvěnou oslavný pokřik lidu, drahá vína proudila po mých lavicích od přídě až po záď, olistěné olivové ratolesti se mi ovíjely kolem stěžně a vůně kadidla chrámových kněžek se linula kolem ráhna a lanoví – a ty ses vylodil a nikdy se nevrátil.“ Ano, Kaineus a Iásón nebyli jedinými účastníky oné odvážné výpravy za zlatým rounem, kteří se tu noc nacházeli v Korintu. S nimi zde bylo rovněž
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217913
mnoha hřeby sbité mistrovské dílo: loď Argó. To ona ležela na tamním pohřebišti lodí, rozhlodaná zubem času, a plačtivě naříkala: „Odvez mě pryč. Vypluj se mnou na moře, na modré moře, kde Poseidón hrozí svým trojzubcem troufalým mořeplavcům, kteří své lodě kormidlují přes rozbouřené vlny, jako by to byly blesky z rukou hromovládného Dia.“ Jenže Iásón nepoznal ani loď, ani její hlas, a nic na tom nezměnilo ani to, jak přívětivě ke svému starému kapitánovi promlouvala: „Ach, jak jen mi chybí cítit tvé silné nohy, jak kráčí po mé palubě…“ Jen se v písku rozběsnil jako nějaký vzteklý pes, a když se útočník neukazoval, převalil se na záda a začal skučet a bědovat – v přesvědčení, že se už nadobro pomátl. Kaineus, který to celé sledoval ze své nebeské vyhlídky, se teď tiše snesl k zemi a usadil se na přídi Argó, tam, kde hlavní trámec přechází v čelen. „Kainee?“ „ÁK! ÁK! ÁK!“ Racek s křikem máchal křídly, kus přídě s bolestným zasténáním povolil, zřítil se k zemi a rozdrtil muže pod sebou. Tak zemřel Iásón, syn Aisonův. V Korintu ovšem cesta racka Kainea nekončila. Odlétal odsud pryč a v pařátech nesl úlomek dřeva z přídě, který později používal při svém vyprávění. U Egejského moře už se necítil v bezpečí, a tak v letu
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217913