Jandourek / Bomba pod postelí / 98 Lukáš seděl za stolem v redakci AFÉRY sužován zoufalou nudou. Několikrát ho poslední dobou napadlo, že kdyby jen tušil, jak je otravné být neustále v centru dění a nejvýznamnějších informací, stal by se raději středoškolským učitelem latiny. Takhle trávil hodiny a dny svého krátkého a pomíjivého života (čímž se jeho život nelišil od jiných životů) událostmi, jako jsou rozhovory s miss a podobnými bytostmi. Právě měl za sebou perné dopoledne, kdy musel absolvovat rozhovor s miss ČR, která se jmenovala nějak jako Denisa nebo Diana (musel se těsně před interview podívat do papírů, protože si to pořád nemohl zapamatovat). Byla vysoká, trochu blond, dlouhonohá, prsatá — jak ji měl proboha odlišit od tří jiných miss, se kterými dělal rozhovory v minulých letech? K tomu je třeba připočítat řadu rozhovorů s celou plejádou lokálních missek. Jako mělo dříve každé město a každá vesnice svou místní Madonu nebo svatou Barboru, potřebovala dnes tato místa mít své missky, které se ještě navíc vyskytovaly v mnoha kategoriích. Kromě absolutních miss tu byly ještě miss blond, miss brunet, miss black, miss internetu, potom missky vyhlašované pivovary a automobilkami, soukromými rozhlasovými stanicemi, soukromými školami a soukromými výrobci prezervativů. Lukáš už jenom čekal, až své miss začnou vyhlašovat i církve a bezdomovci. V takovém případě navrhoval, že by se mohl udělat speciální časopis věnovaný této problematice, čímž by se AFÉŘE značně odlehčilo a mohla by se věnovat i něčemu jinému. Otrava a zase otrava. Lukáš dovedl vzdor své orientaci ocenit ženskou krásu, ale v konfrontaci s takovým lesem dlouhých nohou mu začínalo být poněkud mdlo. „Všeho moc škodí, synku,“ říkávala jeho babička z Vysočiny. Od doby, co slyšel tento výrok poprvé, na žádnou rozumnější zásadu nenarazil. Asi proto, že babička v podstatě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217894
Jandourek / Bomba pod postelí / 99 opakovala to samé, na co přišel už dávno před ní Aristoteles, jenomže to zdůvodňoval nějak složitěji I I dlouhých štíhlých nohou může být někdy příliš až přespříliš. Toho hrozného odpoledne, kdy se Lukášovi vnucoval v mysl název románu Pod sluncem satanovým, vešla náhle do jeho redaktorské nory Barbora Nesnídalová. Nečekal to. Barbora byla přece hvězda, aspoň tedy taková ta blikavá hvězdička druhé velikosti. Zatímco on byl hovno. A myslel si, že hovno je taky ona. Jenomže byl široko daleko jediný. Vlastně ne. Mysleli si to všichni, nebo aspoň skoro všichni. Jenomže on jediný vypadal, že si to myslí. A to bylo asi něco podobného jako rouhat se svaté hostii. Protože Barbora Nesnídalová přece byla v AFÉŘE něco jako pozlacená monstrance, byť trochu menší. O stupeň víc byla Halina P. Ta byla něco jako Bůh Otec. Nebo Matka Země. Nebo taková místní Jacqueline Kennedyová. Nebo tak něco. Prostě byla víc. Docela dost, aby její příchod Lukáše právem poněkud překvapil. Bylo to něco podobného, jako když se prostým vesničánkům pasáčkům zjeví božská bytost. Tak, jako se kolem božských bytostí vznáší svatozář tajemnosti a vyšší moci, která naplňuje všechno bázní, obklopoval i Barboru Nesnídalovou její Zpackaný Mediální Obraz. Výsledek nekonečného snažení a odříkání, trýznění sebe i druhých, plod nezměrných investic a zároveň jakési milosti — to všechno nyní přicházelo s ní. Vlastně ještě dříve, než Barbora Nesnídalová otevřela dveře do Lukášovy redaktorské jeskyně, jako by pod prahem pronikal Zpackaný Mediální Obraz, ta tajemná vůně úspěchu a lesk ze všech nejtřpytivější. „Jsem zde,“ říkal Zpackaný Mediální Obraz Barbory Nesnídalové. „Jednou vypuštěn z láhve budu teď své paní sloužit, ať bude ona chtít či nikoli. Už nikdo mě nedostane zpět do láhve s
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217894
Jandourek / Bomba pod postelí / 100 nálepkou Zapomnění. Nikdy nebudu nahrazen jiným Mediálním Obrazem, leda by to byl opět Zpackaný Mediální Obraz, tedy já sám.“ Lukáš měl pocit, že za clonou Zpackaného Mediálního Obrazu už ani Barboru Nesnídalovou nevidí, ale to nebylo nakonec tak důležité, protože to jediné, co o ní věděl, bylo dáno jejím Zpackaným Mediálním Obrazem a kromě něj ho nenapadalo, proč by se měl o ni samotnou zajímat. Vlastně si Lukáš až do dnešního dne myslel, že nenávidí Barboru Nesnídalovou, ale v okamžiku, kdy ji uviděl tváří v tvář, pochopil, že nenávidí její Zpackaný Mediální Obraz. Celá dlouhá odpoledne se užíral ve své redaktorské noře a přemítal, co všechno by provedl Barboře Nesnídalové, kdyby byl v této zemi svrchovaným protektorem nebo něčím takovým. Nebyly to představy, které by bylo možno svěřit slabším povahám. Lukáš byl nejspíš poměrně citlivý člověk, který dával občas i almužny žebrákům a kupoval si od stařečka na Václaváku rukodělné pouťové balónky na gumičce, protože mu cosi říkalo, že by měl. Ale pokud šlo o konečné zúčtování s Barborou Nesnídalovou, neznal slitování. Každý v sobě nosí nějakou třináctou komnatu a ta Lukášova nesla jméno Barbora Nesnídalová. Až do dnešního odpoledne, protože jakmile do místnosti pronikla skutečná Barbora Nesnídalová, pochopil, že část svého života věnoval chiméře. Nebyla to ona, ale její Zpackaný Mediální Obraz, co bylo ve skutečnosti už třetím rokem předmětem jeho neutuchajících negativních vášní. Jistě, kdyby se podařilo zasáhnout ji, pohasl by i její Zpackaný Mediální Obraz, takže by se jaksi zabily dvě mouchy jednou ranou, jak trefně říká české úsloví, ale Lukáš nikdy nepředpokládal, že by se mu k tomu naskytla příležitost. Až dnes, když se před ním zjevila jako božský avatár ze samotných pekel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217894