25
Když Fredrik s Kafou dorazili na místo, oheň už nehořel. Možná díky drobnému mrholení, možná byly dřevěné zdi moc prohnilé. Ať tak nebo tak, větší část stodoly řádění plamenů odolala. O dvě hodiny později zmizela ze zaparkovaných vraků aut střecha, která se na ně propadla. Fredrik se naklonil přes kapotu starého passatu a udeřil ho závan spáleného laku. Skrze rozbité přední sklo si prohlížel tělo na místě řidiče. Obrovská postava byla seškvařená na uhel a zapáchala jako prase, které někdo namočil v benzinu a pak hodil na gril. Od prsou až k břichu zela v těle rozšklebená rána. Ve střevech to ještě pořád bublalo. „Nešťastnou náhodu bych vyloučil a pochybuju, že šlo o sebe vraždu,“ ozval se soudní lékař na druhé straně auta. Byl to ten v bílém plášti, co na Sluneční pasece tak vtipkoval. „Auto i tělo jsou cítit benzinem. Jo, sice musíme všechno analyzovat a prohlídnout s lupou, než budeme moct cokoliv říct jistě, ale jsem si celkem jistej, že toho tlusťocha někdo rozpáral, polil něčím hořlavým a škrtl,“ pronesl a olízl si koutek rtu. „Musíme se v něm trochu pošťourat, než určíme, o koho jde.“ Fredrik mrkl přes rameno. Sedm nebo osm policistů a Kafa prohledávali tu část stodoly, která zůstala stát. Z ruin ještě stoupal žár, a tak si Kafa sundala svetr a pracovala jenom v bílém, upnutém tričku. V podpaží měla tmavé skvrny od potu. „Sousedi říkají, že tady na jednom statku bydlí nějaký sedlák. Žije sám a vypadá prej jako medvěd. Je dost pravděpodobný, že je to on,“ řekl jí Fredrik. „Skaren. Jmenoval se Ottar Skaren.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217528
Fredrikovi se dělalo při pohledu na muže s rozervanými, zapáchajícími vnitřnostmi zle. O kus odstoupil. Kafa postávala vedle hromady složených tašek a prohlížela si stěny stodoly. „Máš něco?“ Pokrčila rameny. „Nahoře v patře je taková plošina, je z ní výhled na Sluneční paseku. Myslím, že ta pozorovatelna byla tam.“ Ve stropě, půldruhého metru nad nimi, zela díra velká asi metr krát metr. Byly jí vidět koruny stromů sklánějící se z přilehlého svahu. Na plošinu vedly příkré schody. Zavrzaly, když na ně Fredrik vstoupil. Kafa měla pravdu. Tohle místo skutečně fungovalo jako pozorovatelna, to viděl hned. Staré elektrické vedení pod střechou někdo přestřihl a k holým měděným drátům připevnil nový, zářivě bílý kabel, vedoucí k prodlužovačce se zásuvkami v otevřeném okně. Vedle se v prachu jasně rýsovaly stopy po stativu. Zřejmě takovém tom stabilním typu, jaký se používá pod dalekohled nebo pod kameru. Průzorem ve stěně viděl na dřevěnou vilu na Sluneční pasece, na prostranství před ní i na stodolu. Mohlo to být něco přes kilometr odsud a pozorovatel měl naprosto volný výhled. Chtěl to zavolat, ale předběhl ho triumfální výkřik: „Fredriku! Fredriku! Koukni!“ Přímo pod ním, po kolena v prachu a střešních taškách, stála Kafa. „Kvůli tomuhle se sem ten vrah asi vrátil. Hledal tohle!“ V šeru neviděl, co to Kafa zvedá do vzduchu. „Leželo to tady. Tady v tom prachu,“ křičela. „Taková taštička a je v ní telefon a mapa!“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217528
26
Naimpregnované kalhoty uniforem vrzaly jako luční koníci a pod vojenskými botami praskal štěrk. Policisté, skrytí za kontejnery, přebíhali před masivními dveřmi skladiště. Fredrik celou akci sledoval zpoza kouřových skel bílé dodávky. Vedle něj seděl na rozvrzané židličce Sebastian Koss. Šeptal do mikrofonu. „Připravit k akci.“ Policisté zvedli zbraně a pohnuli se. Celou skupinou jako by projelo tiché zašumění. Přerušovala jej jenom strohá tlumená hlášení. „Čistý.“ „Čistý.“ Fredrik civěl do mapy, kterou svíral v rukou. Na rozhraní čtvrtí Kampen, Valle a Hovin byl namalovaný nenápadný červený kroužek. Nebylo pochyb, že mapa, kterou ve stodole našli, ukazovala na starou tovární halu nedaleko zastávky Ensjø. „Čistý!“ Opotilo se mu čelo. Olízl si rty a na vousech na horním rtu ucítil drobounké slané kapičky. Ve vzduchu visela vůně nakrémované kůže a lidských těl. Fredrik se opřel a zachytil, jak se na něj Kafa dívá. Nejistě zavrtěla hlavou. Uběhla další půlminuta. „Čistý!“ Ve vysílačce se ozval sebejistý hlas. „Inspektore Kossi, hlá sím, že hala je čistá. Nikdo tady není.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217528