101
Středa 3. března Deset hodin ráno: dopis od Vás! Ani slovo navíc; přesně to jsem čekal. Ale stejně jste hodný! Velkorysý! Děkuji. Patriku, nejtěžší je zůstat věrný. Spolehněte se na mne; jsem příliš prostý, než abych dokázal lhát. Nádherné počasí. Velké mapy sněhu na loukách postupně tají. Dnešní odpoledne jsem vyhradil sestře. Půjdu na „farmu“; posadíme se tak, aby na nás nemohl studený vítr, a s pohledem na krásné panorama budeme moci důvěrně hovořit. Anne se pro mne zastaví. Rád bych ještě předtím dokončil svůj dopis, abyste ho dostal nejpozději v sobotu. Mezi hosty je tu mladičká dívka, která už zřejmě slyší, že ji Pán volá, a připravuje se dříve či později vstoupit do kláštera. Chodí na všechny modlitby a po dlouhou dobu zůstává v kostele. Samozřejmě jsem se za ni před Bohem přimlouval; horské stezky jsou často náročné a plné úskalí. Jen jsem se začal modlit, hned se ve mně – jako už tolikrát! – rozproudily dojmy, ke kterým se tak rád vracím. Znovu mám před očima všechna ta hnutí a touhy, které mne kdysi dovedly až k onomu ANO, jež bylo odpovědí na mé vlastní povolání. Nazývám to hodina pravdy obchodníka se vzácnými perlami. Rád se čas od času k té chvíli vracím. Je dobré vybavovat si znovu a znovu ony situace, ve kterých naše srdce sehrálo významnou roli – a snažit se zareagovat stejně dobře jako kdysi, nebo, je-li to možné, ještě lépe.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217473
102
Obchodník by si mohl koupit tu nejvzácnější perlu, ale musí prodat vše ostatní. Prodá? Neprodá? Takové zvažování je vždy užitečné, protože rozhodnutí určuje jistá kvalita srdce. Často se vracet ke svému rozhodnutí – není to ten nejlepší způsob, jak tuto kvalitu neztratit? Co se mě týká, bratře, složil jsem sliby, daroval svůj život, jsem spoután. Partie je už dávno rozehrána a žádná další alternativa neexistuje. A přece mi stále jde o cosi vzácného, co Pán ukryl v mém příliš lidském srdci. Proto se tak rád vracím k volbě, kterou jsem kdysi dávno učinil. Být, či nebýt mnichem; žít v bezprostřední blízkosti svého Spasitele, nebo vést lidsky časnou existenci; chápete, že pokaždé, když se člověk postaví před takové rozhodnutí a znovu vysloví své ano, jeho volba se tím jen upevní. Jinak řečeno, je dobré se stále vracet k věcem podstatným, i když jsme se jim nikdy zcela nevzdálili. Myslím, že právě to jsem slíbil Pánu… i Vám: nikoliv že dosáhnu té či oné úrovně, ale že budu začínat stále znovu. Jako někdo, kdo ještě nic neudělal – a tedy nic nezničil, nic nepokazil. Vždyť právě ty nesčetné začátky darované Boží milostí umožnily, že už jsem získal jistý duchovní kapitál. Středa večer Bratře, je na čase, abych svůj dopis odeslal; vím, jak neklidně jej očekáváte. […]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217473
103
Že by v mém psaní byly jen samé banální fráze? Ne, není možné, abyste nepostřehl to, co zůstalo nevyřčeno, co jsem však nechtěl ani trochu skrývat, totiž mou náklonnost. Být s Vámi pro mne znamená víc, než si dovedete představit. Mám jen jednu touhu, vrátit se k Vám. Mám Vás rád a modlím se za Vás. Br. M.-Jeroným
ROMONT…64
V dobách více či méně vzdálených a na kratší či delší čas se tu sešlo několik osob, které mi odhalily hodnotu lidských vztahů, jsou-li zcela upřímné a pevné, zcela věrné a spolehlivé. Mýlím se snad, když v těch starých hradbách spatřuji h radby svého srdce? Mýlím se, když v těch několika osobách spatřuji lidskou elitu? 6. března 1976 Br. M.-Jeroným P. Patrikovi
64 Text se nachází na rubu pohlednice Romontu a okolí; jde o pohled na město ležící na
vrcholku kopce z jiného nedalekého návrší.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217473