„Rád bych se tě zeptal ještě na jednu věc, jestli nemáš nic proti.“ „Na co?“ Ale slova se mi zasekly v krku. Potřeboval jsem něco vykřiknout, zařvat na ni nebo se plácnout po palici. Držel jsem to v sobě, až jsem měl obličej v jednom ohni. Nějak podobně by bylo normálním lidem, kdyby měli mluvit s megavelkým špuntem v krku. Já to takhle měl den co den. „Já čekám, Minte,“ řekla. A čekala. Snažil jsem se, co to šlo. Pořád čekala. „Vidíš? To je ten tvůj věčnej problém, Minte. Nejde ti to vyklopit, viď? Tak co kdyby ses zase vrátil k tomu tvýmu pošahanýmu kámošovi?“ V tu chvíli to ze mě vyletělo všechno najednou jako šavle. Spustil jsem jako rekordman světovýho šampionátu v rychlomluvení. „Nešlabyssemnounahaloweenskýdisko? MRCHO ZASRANÁ.“ Panenanebi, řekněte mi, že to poslední neslyšela. Ale nepřeslechla to, to ani bohovi. Michelle Malloyová na mě zírala celý věky. Mně tyhle hry na zírání nikdy nešly. „Kdybych náhodou absolvovala lobotomii, Minte, a napadlo mě na to halloweenský disko jít – a to si piš, že tam nepůjdu, protože je akorát pro ty nejubožejší ubožáky, ale kdybych náhodou chtěla jít, tak není na světě síla, která by mě donutila jít tam s někým, kdo mi v každý druhý větě říká kurvo a mrcho.“ „Ale já nemyslel –“ „A teď si dej odchod.“ „Já tyhle věci říkám, jen když jsem nervózní, to přece víš, Michelle.“ „To je mi fuk, Minte. Já na žádný dětinský halloweenský disko nejdu. A teď, víš, jak to říkaj parašutisti.“ „Jak?“ „Padej!“ 100
Conaghan_Kdyz_pan_Pes_kousne_vnitrek.indd 100
15.4.2016, 15:13:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217444
„Nemusíme chodit zrovna na to disko. VELKÁ VAG… Promiň… SMRADLAVÁ FUSEKLE… Promiň.“ Panebože, položte mě někdo tváří vzhůru na gilotinu. „Ani kdybys byl poslední člověk na celý zeměkouli, Minte. Ani kdybys –“ „Ale mně nezbejvá moc času.“ To bylo hloupý uřeknutí, protože to vyznělo jako nejhůř ujetej výpsych. Michelle Malloyová zavrtěla hlavou takovým tím způsobem, jakým se člověk dívá na ubožáky, o kterejch si myslí, že jsou totálně vypatlaný, ale aspoň na nano-nanosekundu už to vypadalo, že jí vyklopím, že se mnou co nevidět bude konec. „Vážně? Tak to vítej do klubu,“ řekla a mávla rukou, ať se klidím. „Kdybys dovolil, Minte, mám před vyučováním na práci přehršle rozmanitejch hovadin.“ Načež bez dalších řečí zabořila oči zpátky do časáku o body artu. Schlíple jsem se dovlek k Amirovi. Dlouhá cesta hanby. Všechno v jídelně se odehrávalo ve zpomalenejch záběrech, hlasy zněly rozmazaně a já cítil, jak se všechny rozpitý oči upíraj na mě. Pak se začal znovu hlásit o slovo Pan Pes, obrovskej velikánskej hafan. Ovšem tentokrát se mi chystal na jediný sousto spolknout škécu. Hlava mi škubala, div se neskutálela na zem. Nemoh jsem dělat absolutně nic. Po břiše se mi řinul pot. Nebyla náhodou tohle ta chvíle, o který ten doktor mluvil? Nepřišel už třeba můj čas? Aniž bych splnil jediný ze svejch přání? Před očima se mi vynořil Amir a pomalu mířil ke mně. Byl k poznání dost snadno. Křídově bílý zuby a úsměv jak velkej banán. Člověk by myslel, že právě střelil rozhodující branku ve finále poháru nebo zachránil závěrečnou penaltu, když se tygřím skokem vrhnul do horního rohu (táta mu říká „poštovní známka“). Z hlediska pravděpodobnosti bych ale spíš vyhrál v loterii Euromillions. „Tak co, je pro?“ valil na mě vzrušeně oči. „Rozdá si to s tebou?“ 101
Conaghan_Kdyz_pan_Pes_kousne_vnitrek.indd 101
15.4.2016, 15:13:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217444
Neřekl jsem ani ň a šinul si to dál. Na milion procent přesně to nevím, ale možná jsem na něj zavrčel. Každopádně jsem si to namířil usainboltovskou rychlostí ze školních vrat přímo domů, do postele a na Poštu pro tebe. Pak mi došlo, proč je všechno rozmazaný jako přední okno tátova auta, když se po něm valej potoky vody. Utřel jsem si slzy z očí.
102
Conaghan_Kdyz_pan_Pes_kousne_vnitrek.indd 102
15.4.2016, 15:13:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217444