Poděkoval jsem Newmanovi a připomněl mu, jestli by nezařídil, aby mi zavolala sestra Kendallová. A poprosil jsem ho o výsledky pitvy. Položil jsem telefon, chvíli jsem prázdně hleděl do počítače a pak jsem vygoogloval spojení „plicní edém“ a „Philip Osborne“. Věci o plicním edému byly znepokojivé a přesvědčily mě o tom, že občas se lidské tělo může neuvěřitelným způsobem porouchat. Na webových fotkách Philipa Osborna byl vidět muž s mohutným, hustým plnovousem i muž bez vousů. Postupem času vypadal pořád silnější a namakanější než jako dvacátník: měl bicepsy jako přístavní dělník, ale nebyly tak velké jako bicepsy toho druhého gaye, se kterým byl občas vyfocený – velmi svalnatého, rovněž vousatého muže, který držel Osborna za ruku a který stejně jako on měl bílou lněnou košili a modré kalhoty s jemným proužkem. Vypadalo to jako jeden z těch civilních obřadů na pláži, o kterých se dočtete v časopisech o celebritách, a mě napadlo, proč nikde nepadla zmínka o složce tohohle Johna Cabota, jak se jmenoval. A tak jsem si ho taky vygoogloval a zjistil, že opravdu uzavřeli registrované partnerství a že Cabot před víc než pěti lety zemřel na AIDS. Narazil jsem i na pár novějších fotek, na nichž si Osborne podával ruku nebo vtipkoval s biskupem Cooganem, a protože jsem si vzpomněl, že se přátelili, napadlo mě, že mu brnknu. „Mrzí mě to, Eamone. Ale Philip Osborne dneska ráno umřel.“ „Díky, že jsi mi to řekl. Zajedu tam a pomodlím se za něj. Od doby, co ho hospitalizovali, si na mě v nemocnici docela zvykli. Neprozradili, jak umřel?“ „Doktoři tvrdí, že měl zástavu srdce, která způsobila plicní edém. Ale ať se stalo cokoli, jedna zkušená sestra z noční po tom musela jít domů.“ „Poslyš, musím končit. Máme tady právě takové místní potíže. Proto je tady teď se mnou Jeho Eminence. Možná bych to s tebou mohl probrat, až ti zavolám zpátky.“ „Samozřejmě, biskupe.“ Položil jsem telefon a pak si vyrazil na pány umýt a dezinfikovat ruce. Přitom jsem si kladl otázku, jaké „takové místní potíže“ to
99
Ker_Motlitba_sazba.indd 99
14.4.2016 19:04:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217440
můžou být, že s nimi potřebuje poradit biskup od federálního agenta. O pět minut později cestou zpátky do kanceláře jsem potkal Jesuse Gutiereze, který mířil opačným směrem. V houstonském terénním úřadě pracovalo pět bombových techniků a Gutierez – Ježek – byl nejzkušenější, i když zároveň nejmladší a kariérně nejníž. Měl na sobě modrou terénní bundu, a protože agenti z DT a bomboví technici často pracovali na stejných případech, zastavil jsem ho a zeptal se, jestli se neděje něco, o čem bych měl vědět. „Nejspíš o nic nejde,“ odpověděl a jako netrpělivý boxer tiše přenesl svou těžkou váhu z jedné nohy na druhou. „Ale zavolala nám policie tady z Pasadeny. Vypadá to, že v Přírodní rezervaci Armand Bayou někdo našel podezřelý předmět a já a Mel tam máme zajet a omrknout to.“ Mel Karski byl Ježkův dozorčí agent. „Na nějaký podezřelý předmět je to divné místo,“ poznamenal jsem. Gutierez zavrtěl hlavou. „Tenhle úkol bliká neonovými písmeny PZČ,“ dodal. PZČ znamenalo „podělaná ztráta času“ a zkratka se dala použít pro většinu vyšetřování, na která nasadili bombové techniky FBI. Kdykoli lidé z protiteroristického odhalili nějakého Arabáka s bombou v teniskách nebo spodkách, bomboví technici FBI museli vyjet do terénu kvůli víc falešným poplachům než porodnice. „Ale kdyby tomu bylo naopak, bylo by to horší, ne?“ řekl jsem. „Jako bych slyšel Mela. Kontroluje dodávku, než tam zajedeme. Nevím, proč jsou toho názoru, že do toho máme šťourat my od bombových techniků. Není tam vidět žádný balíček, nejsou tam dráty ani kalhotky. Co si pasadenští poldové myslí, že s tím budu dělat? Možná do toho kopat. Nebo s tím znova zkusit lítat.“ „Lítat?“ „Prej že ten předmět vypadá jako model letadla. Do prdele, zřejmě to je nějaké letadýlko. Jako bych byl expert na UFO, krucinál.“ „Takže tak se to do té přírodní rezervace dostalo? Přiletělo to tam?“ „Jo, vypadá to tak. Naštěstí to přistálo v bažině, jinak by snad začalo kolem hořet.“
100
Ker_Motlitba_sazba.indd 100
14.4.2016 19:04:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217440
Vrátil jsem se ke svému pracovnímu stolu. Něco na tom, co Ježek říkal, mi nešlo z hlavy. Uběhla chvilka, než jsem si uvědomil, že nad stolem postává Vijay Persaud a na něco se mě ptá. Vijay pracoval v DCSNetu, specializovaném odposlouchávacím systému FBI. „Co jsi říkal?“ zeptal jsem se. „Ptal jsem se, jestli si s tebou nemůžu promluvit,“ odpověděl. „Soukromě.“ „Teď?“ „Jestli to nevadí.“ Vstal jsem. Popadl jsem sako a mobil. „Vůbec ne.“ Moc jsem ho neposlouchal a vyběhl jsem na chodbu. „Ale bude to muset počkat.“ „Kam tak rychle?“ zavolal za mnou Vijay. „Jedu do Přírodní rezervace Armand Bayou,“ odpověděl jsem. „Do Pasadeny.“ Mel Karski sjel ze Sam Houston Parkway na východ, na Genoa Red Bluff Road. Dodávka zrovna nezářila čistotou, na podlaze ležely prázdné pytlíky z fastfoodů a krabičky cigaret a na palubní desce byl přilepený kousek žvýkačky jako lesklá šedivá přílipka, která přišla o schránku. Chvilku jsem se hlavou opíral o okýnko ve dveřích spolujezdce, tedy aspoň do okamžiku, než jsem si uvědomil, že ptačí hovínko zvenku na skle je ve skutečnosti uvnitř. Potom jsem už nechal ruce v kapsách. „Měli byste si tu dodávku umýt,“ řekl jsem. „Je to tu jako v Petriho misce.“ „Pěkně takhle splývá s okolím,“ opáčil Ježek. Krajina na obou stranách dálnice byla rovnoměrně plochá a vyprahlá a kromě nějakého toho McDonalda, benzinky, plochy pro obytné přívěsy a kamionu, co táhl cisternu mléka nebo pesticidu, nebo možná obojího, byla víceméně prázdná. Samozřejmě tu a tam stál i kostel: v Texasu nikdy neujedete víc než deset kilometrů, aniž byste našli nějakou modlitebnu. Po pár minutách jsme odbočovali z hlavního tahu do Přírodní rezervace Armand Bayou, což je jedna z největších městských
101
Ker_Motlitba_sazba.indd 101
14.4.2016 19:04:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217440