a Serenou. Vzpomněla jsem si, jak mistr meditace mluvil o tom, že si máme uvědomovat své vlastní myšlenky. A jak Jeho Svatost v rozhovoru do televize říkala prakticky totéž. Vybavila jsem si buddhistický názor, že přestaneme-li se utápět ve svých myšlenkách a připadat si jako jejich oběť, a místo toho svou pozornost zaměříme na myšlenky, můžeme se jich pustit. A v tom okamžiku mi to naplno došlo. V minulých týdnech jsem zažila mnohem horší situace, než byla ta dnešní. Před deseti dny jsem v lijáku zmokla na kost a nemohla jsem se celé hodiny dostat domů, protože mi někdo zavřel okno. Přestože to bylo nepříjemné, přijímala jsem to se stoickým klidem. Cvičila jsem meditaci a moje myšlenky byly díky tomu klidné a mírumilovné. Věděla jsem, že dříve nebo později někdo zas nějaké dveře nebo okno otevře. Právě tak jako jsem teď věděla, že jsou na světě mnohem horší věci, než že jsem ke snídani dostala mořské plody a že na mě zapomněli při obědě. Uvědomila jsem si, jaký účinek mělo na mou mysl pravidelné meditační cvičení, a bylo to pro mě velmi příjemné překvapení. Skoro jsem pocítila vděčnost za to, že na mě to sole meunière nezbylo! Díky tomu jsem se sama na sobě přesvědčila, co se působením meditace mění – a věděla jsem, že toto zjištění mi usnadní návrat k pravidelnému cvičení. Jak jsem tak skoro v povznesené náladě pelášila po chodbě v patře, z kanceláře tajemníků jsem zaslechla velmi živý rozhovor. Nakoukla jsem dovnitř. Vzpomněla jsem si, že Serena se tu měla zastavit, aby probrala co a jak ohledně oběda pro 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217303
důležité hosty, kteří měli přijet příští týden. Nabídla se totiž, že zastoupí matku a bude pro nás prozatímně dělat šéfkuchařku. A tak tu teď seděla v kanceláři a spolu s ní Tenzin a dalajlamův nový překladatel Oliver. Oliver nepracoval v Namgjalu ještě ani měsíc, ale s Tenzinem už ho pojilo blízké přátelství. Tenzin, který vystudoval univerzitu v Oxfordu a byl velkým anglofilem, totiž zjistil, že Oliver pochází s anglického Berkshiru. Brzo vyšlo najevo, že oba muže spojuje náklonnost k BBC, Gilbertovým a Sullivanovým operetám a ke správně servírovanému čaji – v McLeod Gandži se toho však zatím nikde nedočkali. Všichni tři právě seděli kolem obou pracovních stolů a před sebou měli podnos s čajovým servisem. „Mě ta rada jejího doktora ani nepřekvapuje,“ říkal zrovna Oliver. „Ze všech možných lékařských výzkumů se jich nejvíc týkalo právě vysokého krevního tlaku a stresu.“ „To jsem netušila,“ poznamenala Serena. „Ty nejlepší lékařské školy a ústavy provedly tucty studií. A výsledky jsou u všech stejné. Meditace má výrazný vliv na všechny biologické markery stresu. Snižuje vysoký krevní tlak, zpomaluje kornatění tepen, posiluje imunitní systém, zvyšuje produkci endorfinů a také melatoninu, což je účinný antioxidant, který ničí volné radikály.“ „Ano,“ potvrzovala Serena. „O volných radikálech se ten doktor také zmiňoval.“ „Hodně se také píše o dlouhověkosti a o tom, že meditace prodlužuje život.“ „To musí být skvělé,“ zasnil se Tenzin trochu melancholicky, „když někdo umí opravdu dobře meditovat.“ 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217303
Stála jsem tak, že mě za dveřmi nebylo vidět. Oliver seděl zády ke mně na Čogjalově staré židli a přikyvoval. „Většina těch výzkumů vlastně probíhá mezi meditujícími nováčky.“ „Vážně?“ ptala se Serena nedůvěřivě. „Asi by nemělo příliš význam provádět nějaké rozsáhlé studie jenom se zkušenými meditujícími, když většina z nás takové pokročilosti nikdy nedosáhne,“ odtušil Tenzin. „No právě,“ souhlasil Oliver. „K výrazným změnám dochází, i když se lidé neumějí příliš koncentrovat. K tomu, abychom objevili pravdu v Šántidévově verši o emoční ochraně, není zapotřebí ani moc času.“ „V jakém verši?“ zajímalo Serenu. „Kde bych našel tolik kůže,“ citoval Oliver, „kterou bych pokryl celou zem? Naštěstí stačí mi kožené podrážky bot, a účinek je tomu naroveň.“ „To je krásné!“ chválil Tenzin. „Někdy musíme šlápnout do trní, ale můžeme to zařídit tak, abychom se při tom nepopíchali.“ Zvědavě jsem popošla dál. Verše, které Oliver právě citoval, přesně vystihovaly moji zkušenost z dnešního dopoledne. Jen jsem si neuvědomila, že jsem vyrazila do světa bez emoční ochrany, na kterou jsem si mezitím zvykla. „A jak je na tom vaše matka teď?“ zeptal se Oliver Sereny. „Každým dnem je to lepší.“ „Pořád medituje?“ „Skoro denně.“ 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217303