8 Další den mi kočka poslala esemesku. Oznámila mi, že je bez domova a potřebovala by místo k přespání. Už jsem jí psal odpověď, aby šla bydlet ke mně, když telefon zapípal znovu. Nastěhuju se k tobě. Stálo tam. Samozřejmě, vítej! Odpověděl jsem. Hned poté jsem napsal, že mám domácího mazlíčka, hroznýše. Snad to nevadí? Vůbec ne! Odpověděla kočka a příští týden si přinesla věci. Společný život začal okamžitě slibně, i když jsem předtím nebydlel nikdy s nikým jiným než s hadem. Dělili jsme se o všechny výdaje rovným dílem a kočka si zvykla na přítomnost hada, dokonce se ho dotýkala, a já si pomyslel, že naše láska je možná přesně taková jako ve filmech: silná a mocná láska, která neklade otázky a není ztrátou času. Chodili jsme ruku v ruce parkem, četli jsme společně ranní noviny, říkali si navzájem věci, které se neříkají nikomu jinému než partnerovi. Kočka se ptala na mé předešlé vztahy a já jí pověděl, že jsem chodil jak s muži, tak se ženami, ale nikdy z toho nic nevzešlo, a řekl jsem, že jsem opravdu šťastný, že jsem teď s kočkou. Svěřil jsem kočce svá přání a obavy a ona mi řekla o svých snech a své rodině. Je to úplně obyčejný příběh. Jsem jen obyčejná kočka, z obyčejné domácnosti a všechno na mně je obyčejný, obyčejní přátelé a obyčejná práce, jo jo. Tím se netrap. Nikdy jsem se jí nezeptal, proč byla bez domova, protože jsem vycítil, že o své finanční situaci a sociálním postavení mluvit nechce. Poví mi všechno, až na to bude připravená. Společně jsme se koupali a ve vaně jsem kočce četl úryvky ze
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217275
svých oblíbených knih. Podnikali jsme dlouhé pěší výlety a navštěvovali lázně, zkusili jsme bowling a horolezectví a squash. A každý večer jsme se vrátili do našeho společného domova. A oba jsme byli přesvědčeni, že tentokrát je to něco jiného, je to osud, životy dvou, které se konečně prolnuly, aby vznikl jeden společný, který stojí za to žít. Kočka milovala filmy. Klidně by nedělala nic jiného, než se dívala na filmy. Několikrát týdně mě tahala do kina a zlobila se na mě i na ostatní v sále, pokud někdo mluvil příliš nahlas. Jednou se postavila na opěradlo a okřikla dva povídající si snědé muže o několik řad nad námi: „Tady ve Finsku se v kině nemluví! Pusu na zámek!“ Pak zanořila tlapu do popcornu a začala ho po mužích házet, i když na plátně zatím běžely jen reklamy. Kočka znala důkladně filmy a filmové epochy, herce a scenáristy, režiséry a festivaly. Pátrala po filmech na internetu a vytvářela si seznamy: filmů, které musela nevyhnutelně vidět, filmů, u kterých si tím dosud nebyla zcela jistá, a konečně filmů, které u ní nevzbudily sebemenší zájem. Naučila se všechny údaje ze seznamů nazpaměť pro případ, že by se na ně někdo zeptal. A nebyl to pro ni pouhý koníček, protože mi po několika týdnech soužití řekla, že tajně sní o změně oboru: už nechtěla být kočkou, chtěla stříhat filmy. „Jsi úplně jako já,“ řekl jsem s úsměvem a položil před ni šálek kávy na stůl, ke kterému se usadila, aby studovala své seznamy. „Já to dělám taky tak. Je dobré mít přehled, být pořád ve střehu. Jednou se tě třeba někdo na něco zeptá, možná zrovna na tohle, a ty budeš znát správnou odpověď.“ Kočka se rozmrzele ušklíbla a konstatovala, že toto je poněkud jinej kalibr než ty tvoje nesmyslný knihy, který nikdo se zdravým rozumem nechápe. „Nemluv se mnou takhle,“ spustil jsem. „Je to neuctivý a nelíbí se mi to.“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217275
Kočka hodila brýle na stůl, popadla šálek kávy a otočila se na mě. Zkřížila zadní tlapy, narovnala hřbet a jednu přední packu umístila přes opěradlo židle, jako by kolem ní někdo vystavěl kulisy Paříže dvacátých let. „Tak se na to podívejme,“ pronesla kočka povýšeně. „Neuctivý je, žes mě pořád ještě nepředstavil svým sourozencům,“ přecedila přes zaťaté zuby. „Nemají čas, už jsem ti to říkal stokrát.“ „Furt ty samý kecy,“ spustila mrzutě. „Ve skutečnosti jedinej neuctivej akt v téhle debatě je todle,“ uvedla a předpažila tlapku – tu, ve které držela šálek kávy. Pak ho upustila. Nárazem se nejen rozbil hrnek, ale také vylekal had. Byl citlivý na zvuky a rány a kočka to dobře věděla. „Ukliď to!“ řekla rozdivočele – v očích se jí zračila nepříčetnost. Had sebou začal mlátit o podlahu a o zeď a syčel a za chvíli zpod pohovky vykoukla jeho malá hlavička, pak celé tělo. Káva byla všude, po podlaze, na koberci, na zdech a nohách židlí, a kočka nespokojeně prskla a začala zase předstírat studium těch svých seznamů. Had se mezitím přiblížil ke stolu a kočce natolik, že jsem ho popadl oběma rukama a zvedl na rameno nehledě na kočku. „To se dalo tušit!“ vykřikla. „Nech toho. Může se poranit. A umřít.“ „Ať klidně chcípne,“ odsekla kočka. „Taková ohavná kreatura si ani nic jinýho nezaslouží. Vůbec nechápu, proč sis ho přitáhl domů.“ Odnesl jsem hada do ložnice, položil ho na okenní parapet a vrátil jsem se do kuchyně, kde si kočka mezitím uspořádala svoje seznamy do tří různých hromádek. Byly plné pomlček a šipek a finančních částek a poznámek na okraji – koččiných očekávání a postojů a názorů. Vzal jsem ze skříňky sáček a začal do něj sbírat největší střepy.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217275