potom na vlak do Belfastu. Byl jsem jako z kamene. Neřekl jsem jediné slovo. Nikomu jsem neodpovídal, na nikoho jsem se nedíval. Za celou dobu jsem neuronil ani slzu. Na nádraží mě vyzvedla Sheila. Jediné objetí bez zbytečných vět a zbytečného štkaní. Před Jimovým a Cathyiným domem se srotilo několik stovek lidí. Obklíčili je příslušníci Královské ulsterské policie a britské armády. „Takhle to tu vypadá od včerejška,“ řekla Sheila. Zavřená rakev spočívala na dřevěných kozách v malém obýváku. IRA ji zahalila do národních barev a položila na ni Jimovy rukavice a baret. Cathy jsem nepoznal. Seschla a pohasla. Dlouze mě objala. Na stole v obýváku stály její kotníčkové boty. Natírala odřenou kůži na podpatcích lesklou černou barvou pro modeláře. Z kuchyně se sklenkou mléka vyšel Tyrone. Objal mě. Držel jsem v ruce batoh. Přijel jsem z Paříže. Přijel jsem z míru. Před pěti hodinami jsem byl miliony kilometrů odsud. Když jsem zamykal dílnu, na chodníku se hádal jakýsi pár. „Seš kráva a kráva zůstaneš,“ soptil on. „Nikdo tě nenutí, abys se mnou žil,“ odsekla ona. Zmocnila se mě ošklivost. Nenávist k těm lidem, k jejich vzájemnému opovržení, k té ulici, k těm necitelným činžákům, k tomu chladnému slunci. V Irsku zemřel Jim O’Leary. Jim O’Leary vyráběl bomby. Jim O’Leary válčil. A tihle dva se urážejí na ulici. Tihle dva nevědí, co je to hlad. Chtělo se mi zvracet. Tyrone mě doprovodil do zadní části domu, pomohl mi vyjít ven. Vrhl jsem žluč na
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217252
zeď, pálilo mě v krku, v očích, vrtulníky rachotily, dav řval. Krátce po poledni se republikáni – podruhé během dvou dnů – pokusili vynést rakev z domu. Muži se seřadili před ní, ženy za ní. Některé držely v ruce hurlingovou pálku. Ze všech stran se sem na pomoc seběhli nacionalisté. Sotva se na zápraží domu objevila nad hlavami rakev přikrytá vlajkou, policejní pořádkové jednotky zaútočily na dav. Byl jsem na zahradě. Kdosi mě surově povalil na břicho a přimáčkl k zídce do ulice. Vedle mě ležely dvě děti. Policie zatlačovala katolíky obušky. Jekot. Výstřely. Pach střelného prachu. Od gumových projektilů, vystřelených z několika metrů do první řady holých pěstí. V propuknuvším zmatku se rakev převrátila. Sklouzla z ramen a přistála na trávě před domem. Na policisty se vrhly stovky mužů. Běžel jsem s nimi, řval jsem s nimi. Obouruč jsem odstrkoval lidská záda, abych mohl dýchat. Zahlédl jsem Tyrona, jak úplně vpředu, vpravo, kope do plexisklového štítu. Poranili mu čelo. Krvácel. Krváceli i jiní. Dostal jsem kamenem do hlavy. Kousl jsem se do jazyka. Odplivl jsem si. Krvácel jsem taky. Rakev se vrátila do domu, předávaná nad hlavami z rukou do rukou. Britové okamžitě uvolnili sevření. Couvli i republikáni. Ze všech čtvrtí se sbíhali mladíci. Přeskakovali zídky, aby se dostali do Jimova a Cathyina domu. „Sednout! Všichni!“ zařval Tyrone Meehan.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217252
Každý si sedl tam, kde zrovna byl. Před domem, na zahradě, na chodníku, vprostřed ulice. Chvilku jsem ještě postál. Bylo nás ke třem stovkám. Staří, mladí. Žádný strach. Jen hněv. Policisté se přeskupili na křižovatce o něco výš. Vojenské obrněné vozy zaujaly postavení. Vešel jsem do domu. Jimova matka mluvila s Cathy a Tyronem v kuchyni. Tyrone vypadal otráveně. Pokrčil rameny. Usmál se. Objal Cathy a řekl, že tak teda jo. Načež dva mladíci poskládali republikánskou vlajku. Rukavice a baret z rakve si schovali pod bundy. Přítomný kněz řekl, že je to moudré řešení. Že je třeba myslet i na rodinu. Tyrone vyšel na ulici. Požádal mě, abych ho následoval. Prokličkovali jsme sedícím davem. Spěchal. Šel jsem za ním a nevěděl jsem kam. Bolel mě jazyk. Tyrone si držel na čele zakrvácený obklad. Mířili jsme k policistům. Oddělili se od nich dva důstojníci. Tyrone jim řekl, že rakev je holá. Že jsme sundali vlajku, rukavice i baret. Jeden z dvojice odpověděl, že při sebemenším náznaku vojenského pohřbu, na ulici, cestou, na hřbitově, anebo dokonce i po obřadu jeho muži zasáhnou. Dodal, že za hladký průběh odpovídá Meehan osobně. Tyrone si odplivl. Hodil svůj zakrvácený obklad policistovi k nohám a vrátili jsme se do domu. Když se objevila rakev, dav v tichosti vstal. V čele průvodu šel kněz. Jimovo tělo nesly dvě ženy a čtyři muži. Vpředu Cathy a její sestra. Potom Tyrone a známé tváře. Z každé strany tři nosiči. Dav se rozestoupil. Lidé se mlčky křižovali. Nebylo nic slyšet, jen šoupání
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217252