jíst zmrzlinu a dortíky a koukat na ten babylon dole, aniž by turisté vůbec tušili, jaká je tu pohoda. Tohle je teda na Václaváku dost nepříjemná situace. Hledejte takhle najednou jiné příhodné místo, kde je klid, normální ceny, šetří tam na poplatcích autorskému svazu, a tudíž neoblažují své hosty hlasitou reprodukovanou hudbou, a turisté vám tam nemávají nad hlavami plnými podnosy. Nakonec jsme se rozhodly pro kavárnu v prvním patře knihkupectví Academia. Přišla s tím pochopitelně Soňa, já jsem věděla, že je tam to knihkupectví, ale netušila jsem, že je tam i nějaká kavárna. Byl to docela útulný koutek na konci prodejního prostoru, ale nebyl od něj nijak zvlášť oddělený, takže se nám naskýtal pohled nejen na regály plné knih, ale také na zákazníky, kteří si tam vybírali. Docela dobře jsem si dovedla představit Soňu, jak tu dlouhé minuty hloubá, vytahuje jednu knížku za druhou a pak si s úlovkem zaleze sem do kavárny, aby knížky očmuchala a blaženě se zahryzla do první stránky. Ale tvrdila, že je tu poprvé, stejně jako já. Posadily jsme se k jednomu z malých stolků u okna, které vedlo do Vodičkovy ulice. Chvíli jsem bezmyšlenkovitě hleděla na rušný tramvajový provoz hluboko pod námi, který se z té magické výšky plné knih zdál až neskutečný. Přitom stačilo otočit hlavu a dívali jste se do regálů zaplněných knihami, další knihy ležely na parapetech a bez ohledu na kávovar tu převažovala vůně papíru, tisku a té tajemné přísady, která se přidává do nových knih, a já na Soně zrovna viděla, jaký má problém soustředit se na mě tváří v tvář takové intelektuální pastvě. Chuť na zmrzlinu, kterou jsme si vždycky dávaly u Hájka, nás neopustila, a tak 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217244
jsme si objednaly jedinou možnou náhradu, kterou na jídelním lístku měli – ledovou kávu. Mladý muž nám s výrazem roztržitého vědce donesl kafe, ve kterém plaval nalámaný nanuk Míša. Člověk však musí uznat, že to byl nesporný důkaz kreativní fantazie, a jenom lituju, že jsem se nezeptala, jestli je to standardní recept, nebo to bylo východisko z nouze (protože třeba zmrzlina zrovna došla). „Tak Jana má chlapa, jo? A je to vážný?“ zeptala se Soňa se soustředěným výrazem ve tváři a dloubala lžičkou do Míši, který se tvářil nepoddajně a při každém útoku zmizel pod hladinou kafe. Pokrčila jsem rameny. „Těžko říct, ale dost pochybuju. Podle mě si Jana zatím něco kompenzuje, jako že jí to dělá dobře, že se kolem ní ten chlap točí, protože si po tom fiasku s Jardou potřebuje dorovnat sebevědomí. Nepřijde mi, že by byla úplně zamilovaná.“ Měla jsem za sebou několikerou seanci u Jany, takže jsem měla charakter jejího nového vztahu probraný ze všech stran, bylo třeba zhodnotit každé slovo, každý výraz, každé setkání, stejně jako jsme předtím hodnotily každé slovo, výraz a chování debila Jardy. Byl to tak trochu rituál a tak trochu rutina, bylo v tom něco pubertálního, opět jsme vášnivě a se zaujetím řešily existenciální otázky, které však nebyly ničím víc než kýchnutím žáby. No, dobře, byla jsem si čas od času vědoma toho, že jenom dokola mlátíme tutéž prázdnou slámu, ale mně to nevadilo a Janě pomáhalo. Stokrát opakovaná hrůza se vždycky nějak smrskne ve svých globálních rozměrech a není nad to, mít někoho, kdo je ochoten s vámi probírat vaše trápení. Ono ho tím tak nějak ubývá. Vždycky jsme skončily u toho, že já jsem 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217244
říkala, že se Jana jednou dočká satisfakce, až Jarda na tu svou blbost dojede, a Jana si nepřála víc, než aby se dostala do stavu, kdy jí to bude absolutně jedno. Díky tomu všemu jsem byla pro rozhovor se Soňou vybavena novinkami a názory, které bylo třeba probrat neméně vášnivě. Nevadilo mi sdílet Janino trápení a nevadilo mi ani sdílet ho se Soňou. To samozřejmě není jen tak obyčejné drbání, to je sdílení informací a zkušeností lidského rodu, takové, jaké je tu od nepaměti. A nepochybuju o tom, že Jana by se ve stejné situaci zachovala podobně. „To nevím, jestli bych si mohla začít vztah s někým, do koho bych fakt nebyla zamilovaná,“ namítla Soňa. „No ale nějak ten vztah začít musíš. Třeba láska přijde časem.“ „Mluvíš jak viktoriánská matka. Na to já jsem moc velká idealistka. Myslím, že kdybych měla začínat dneska znova, tak asi chci ideál, nebo nic.“ „No jo, ale ono těch ideálů nebylo moc ani zamlada, natož dneska,“ zauvažovala jsem nad tím. „To mi pověz,“ načala jsem novou myšlenku, „odkud se ti volní nebo ,volní‘,“ odložila jsem lžičku na podšálek, abych mohla rukama naznačit uvozovky, a připadala jsem si u toho jako hrdinka blbý americký brakovky, protože tohle snad dělají jen ony, „chlapi berou. Já už bych to asi podruhý nedala. Mně přijde, že výběr prakticky neexistuje. O to víc mě ta Jana fascinuje,“ poznamenala jsem. Podařilo se mi lžičkou vylovit větší kus nanuka a teď jsem ho poněkud neesteticky okusovala. Bylo to jako s čínskými hůlkami, když v tom nemáte cvik, tak je to pěkná dřina. Soňa pokrčila rameny. „No, řekni, kde bys dneska sháněla chlapa?“ naléhala jsem. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217244