Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd
8.2.2005 13:51
StrÆnka 99
nost, řekl. Pravdou je, že celý svět je dnes směšný, a k tomu nanejvýš trapný a kýčovitý. Irrsigler přistoupil k Regerovi a pošeptal mu opět něco do ucha. Reger vstal, ohlédl se a vyšel s Irrsiglerem z Bordoneho sálu. Podíval jsem se na hodinky, bylo deset minut před půl dvanáctou. Důvodem, proč jsem přišel do muzea již v půl jedenácté, bylo, že jsem chtěl být skutečně přesný, protože Reger nevyžadoval nic tak jako dochvilnost, stejně jako já sám jsem nevyžadoval nic víc než dochvilnost, která je pro mne ve styku s lidmi to nejdůležitější. Snáším jen dochvilné lidi, každého opozdilce nesnáším. Dochvilnost je Regerovou zásadní vlastností, stejně jako je i mojí zásadní vlastností; mám-li nějakou schůzku, pak přijdu opravdu přesně, stejně jako i Reger na všechny své schůzky přijde včas, o dochvilnosti mi už držel nejednu přednášku a stejně tak o spolehlivosti; dochvilnost a spolehlivost jsou u člověka to nejdůležitější, říkává mi Reger často. Mohu říci, že jsem veskrze dochvilný člověk, nedochvilnost jsem vždycky nenáviděl a také jsem si ji nikdy nemohl dovolit. Reger je ten nejdochvilnější člověk, jakého znám. Ještě nikdy v životě nepřišel pozdě, rozumí se vlastní vinou, jak říkává, stejně jako já jsem nikdy v životě, jako dospělý, nepřišel vlastní vinou pozdě, nedochvilní lidé jsou pro mne ti nejodpornější, s nedochvilnými lidmi se nestýkám, s nedochvilnými nemám nic společné
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217203
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd
8.2.2005 13:51
StrÆnka 100
ho a také s nimi nechci mít nic společného. Nedochvilnost je hrubou nedbalostí, kterou pohrdám a která se mi oškliví a která způsobuje obecný úpadek mravů a neštěstí. Nedochvilnost je nemoc, která vede k smrti nedochvilného, řekl Reger jednou. Reger vstal a vyšel z Bordoneho sálu právě ve chvíli, kdy do Bordoneho sálu vcházela skupina starých mužů, Rusů, jak jsem hned zjistil, vedená, jak jsem rovněž hned zjistil, ukrajinskou tlumočnicí, míjeli mě, a to sice tak, že mě zatlačili ke straně až do kouta. Natlačí se do sálu a odstrčí člověka, aniž by se omluvili, pomyslel jsem si, a vtom jsem byl přitlačen až ke stěně. Reger vyšel z Bordoneho sálu, poté co mu Irrsigler něco zašeptal do ucha, a zároveň vstoupila do Bordoneho sálu skupina Rusů a zastavila se v Bordoneho sále, vstoupila do Bordoneho sálu a zůstala stát tak, že jsem kvůli nim ze Sebastianova sálu do Bordoneho sálu nemohl vidět, skupina Rusů mi zcela zaclonila výhled do Bordoneho sálu. Viděl jsem jen záda Rusů a slyšel, co jim ukrajinská tlumočnice dávala k lepšímu, říkala, stejně jako všichni průvodci v Uměleckohistorickém muzeu, samé nesmysly, nebylo to nic jiného než ono obvyklé žvanění o umění, které lila do hlav svých ruských obětí. Zde, pohleďte, řekla, vidíte ústa, zde, pohleďte, řekla, tyto odstávající uši, zde, pohleďte, to něžné růžové zabarvení na tváři anděla, zde, v pozadí, vidíte horizont, jako by každý i bez jejích
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217203
Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd
8.2.2005 13:51
StrÆnka 101
stupidních poznámek to vše na Tintorettových obrazech neviděl. Průvodci v muzeích zacházejí se svými svěřenci stále jako s hlupáky, jako s těmi největšími hlupáky, zatímco návštěvníci muzea ve skutečnosti takovými hlupáky nejsou, vysvětlují vždy hlavně to, co návštěvníci sami zcela přirozeně zřetelně vidí, a co tedy vůbec nemusí být vysvětlováno, ale oni vysvětlují a vysvětlují a ukazují a ukazují a hovoří a hovoří. Průvodci v muzeích nejsou nic jiného než domýšlivé žvanící automaty, které se samy nastavily na tak dlouho, jak dlouho skupinu muzeem provázejí, takový žvanící automat mluví stále, rok co rok to samé. Průvodci v muzeích nejsou nic jiného než jevištní žvanilové o umění, kteří o umění nemají ani to nejmenší zdání, kteří umění svým odporným žvanivým způsobem bez jakýchkoliv zábran využívají. Průvodci v muzeích drmolí po celý rok ten svůj blábol a přijímají za to spoustu peněz. Byl jsem skupinou Rusů zatlačen do kouta a neviděl jsem nic jiného než ruská záda, což znamená nic jiného než těžké ruské zimníky, z nichž se šířil pronikavý zápach naftalínu, neboť ruská skupina přišla zřejmě do muzea a do obrazárny rovnou z autobusu a venku mrholilo. Protože už po léta trpím na dušnost a beztak se mi několikrát za den zdá, že se musím zadusit, dokonce i venku, byly mi tyto okamžiky, jenže ve skutečnosti to byly minuty, za zády skupiny Rusů odporné,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217203