„Jsem tady se Zoey,“ řeknu nakonec, protože ticho už je moc dlouhé. „Se Zoey Walkerovou. Chodila o rok výš.“ „Fakt?“ Fiona dloubne do své kamarádky. „To je divný. To je ta, o který jsem ti říkala.“ Při tom sdělení se Beth rozzáří a je ráda, že jsme zpátky u normálního rozhovoru. „Pomáhá ti nakupovat?“ Mluví se mnou, jako by mi byly čtyři. „Ani ne.“ „Hele!“ řekne Fiona. „Támhle je. Už víš, koho myslím?“ Beth přikývne. „Jo, tahle!“ Teď si přeju, abych nic neřekla. Mám hrozný pocit. Ale už je pozdě. Zoey vůbec nevypadá potěšeně, když je vidí. „Co tady děláte?“ „Bavíme se s Tessou.“ „O čem?“ „Jen tak.“ Zoey si mě podezíravě změří. „Už máš všechno?“ „Jo.“ „Chtěla jsem se zeptat“ – Fiona chytí Zoey za rukáv – „je pravda, že chodíš se Scottem Redmondem?“ Zoey se zarazí. „Co ti je do toho? Ty ho znáš?“ Fiona odfrkne. „Toho znaj všichni,“ a zakoulí očima na Beth. „Teda spíš všechny.“ Beth se rozesměje. „To jo, s mojí ségrou chodil asi tak půl hodiny.“ Zoey zajiskří v očích. „Vážně?“ „Hele,“ řeknu. „I když je to fakt moc zajímavý, už musíme jít. Musím si vyzvednout pozvánky na pohřeb.“ To je umlčí. „Fakt?“ žasne Fiona. „Jo.“ Popadnu Zoey za ruku. „Škoda, že nemůžu jít, chodím ráda na pařby. Napište mi, jestli vás napadnou nějaký dobrý chvalozpěvy.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217201
Necháme je tam, totálně zmatené. Zajdeme za roh a zastavíme se v domácích potřebách, uprostřed příborů a nerezavějící oceli. „Jsou to krávy, Zoey. Kecaj blbosti.“ Předstírá, že ji hrozně zajímají kleštičky na cukr. „Ne chci se o tom bavit.“ „Uděláme něco ujetýho, to nás rozveselí. Schválně, kolikrát za hodinu stihnem porušit zákon!“ Zoey se váhavě usměje. „Mohly bysme třeba zapálit Scottův barák.“ „Nevěř těm kecům, Zoey.“ „Proč ne?“ „Protože ty ho znáš líp než ty holky.“ Nikdy jsem neviděla Zoey brečet. Nikdy v životě. Nebrečela, když dostala maturitní vysvědčení, ani když jsem jí řekla, že už se neuzdravím. Vždycky jsem si myslela, že toho není schopná. Ale teď brečí. V supermarketu. Snaží se to zakrýt, pohazuje vlasy, abych jí neviděla do obličeje. „Co je? Co se děje?“ „Musím ho najít.“ „Teď?“ „Nezlob se.“ Připadám si zrazená, když ji vidím, jak brečí. To ho má tak ráda? Zná ho sotva pár týdnů. „Ještě jsme neskončily s porušováním zákona.“ Přikývne, slzy se jí koulí po tvářích. „Až budeš hotová, prostě odlož košík a vyjdi ven. Omlouvám se. Nemůžu za to. Musím jít.“ Tohle už jsem zažila, byl to úplně stejný pohled. Odchází, její vlasy se zlatě pohupují, je ode mě dál a dál. Možná zapálím její barák. Bez ní to ale není ono, takže položím košík, nahodím pohled, který říká, to snad není pravda, že jsem si zapomněla peněženku, chvíli se drbu na hlavě a pak vyrazím 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217201
směrem ke dveřím. Ale těsně před nimi mě někdo chytí za zápěstí. Myslela jsem, že podle Zoey jsou hlídači v obchodě lehko rozpoznatelní. Představovala jsem si, že na sobě budou mít nepadnoucí oblek a kravatu a nebudou mít bundu, protože jsou celý den uvnitř. Tenhle muž na sobě má džínovou bundu a má nakrátko ostříhané vlasy. „Zaplatíte za ty položky ve své bundě?“ řekne a pokračuje: „Mám důvod se domnívat, že jste do vaší bundy skryla zboží z uliček pět a sedm. Máme na to svědka, jednoho z našich zaměstnanců.“ Vyndám z kapsy lak na nehty a podám mu ho. „Vemte si ho zpátky.“ „Budete muset jít se mnou.“ Horko se mi rozlije z krku do tváří a k očím. „Já to ne chci.“ „Měla jste v úmyslu opustit obchod bez zaplacení,“ řekne a táhne mě za ruku. Procházíme uličkou do zadní části obchodu. Všichni mě vidí a jejich pohledy mě pálí. Myslím, že by mě neměl takhle vláčet. Třeba tady vůbec nepracuje, třeba mě jen chce odtáhnout na nějaké opuštěné místo. Zaseknu se a chytím se regálu. Nemůžu dýchat. Zarazí se. „Jste v pořádku? Nemáte astma nebo něco?“ Zavřu oči. „Ne, já jsem… Nechci…“ Nemůžu to doříct. Na jazyk se mi dere moc slov. Zamračí se na mě, zapne vysílačku a požádá o pomoc. Dvě malé děti sedí v nákupním vozíku a zírají na mě, když projíždí kolem. Holka v mém věku se loudá sem a tam a uculuje se. Přikluše k nám žena se jmenovkou na košili. Je to Shirley a mračí se. „Já se o to postarám,“ řekne muži a rukou mu naznačí, že může jít. „Pojďte.“ Za pultem s rybami je tajná kancelář. Normálně byste to nevěděli. Shirley za námi zabouchne dveře. Je to taková 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217201