LISA JACKSON „Jo,“ řekl Jeremy a také se radostně zakřenil. „Je fakt pa rádní. A letenky mám taky. Budeme na jaře trénovat. Luke to už naplánoval!“ „Tak to je fakt super.“ Zbraně, cestování za sluníčkem, titěrné plavky. K Vánocům. „K zimním svátkům klidu a míru se nic nehodí lépe než puška a šňůrkové bikiny.“ Bianca obrátila oči v sloup a zaúpěla. Pescoliová přitom pomyslela na dárky, které svým dětem koupila ona. Na dárky, které nebyly ještě ani zabalené a které ukryla vzadu ve svém šatníku: pro Biancu džíny a pouzdro na iPhone; pro Jeremy ho dvě nové mikiny a videohru. „Zítra udělám špagety,“ prohlásila. „Den po Vánocích. Odteď to bude naše nová sváteční tradice. A rozdáme si dár ky. Ale dneska už to necháme plavat.“ „Jestli ti to tak nevadí,“ řekl Jeremy. „To ty jsi mermomocí chtěla, abychom si udělali společné Vánoce. A já myslel, že má přijít Nate.“ „Ne, včera jsem se o tom s ním bavila a jemu přišlo, že bude lepší, když spolu dneska budeme jenom my tři.“ „Proč?“ „To je snad fuk,“ řekla Bianca, která nestála o nikoho, kdo by mohl plnit roli nového otce. Spokojila se se Štístkem, ať byl, jaký chtěl. Koneckonců biologicky to její otec byl. S jejím bratrem to ovšem bylo jiné. Jeremy pořád hledal otcovskou autoritu a možná ho to nikdy nepustí. „Buď jak buď, i kdybychom si na dnešek něco naplánova li, stejně by to nevyšlo kvůli tomu, co se dneska stalo.“ „A na zítřek k nám Natea pozveš?“ zeptal se Jeremy s na pjatým výrazem. Přání, aby byla jeho matka šťastná, se v něm svářilo s nelibostí nad tím, že s někým chodí. Podobně jako 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217188
připravena zemřít se chvílemi zdálo, že už je z něj dospělý muž, jen aby se zase proměnil zpátky v samorostlého puberťáka. „Možná. Uvidíme.“ Myslela na to, jak se za ní Santana za stavil v nemocnici a odešel stejně náhle, jako přišel. „Podle toho, co přinese zítřek.“ Muž, který ležel na nemocničním lůžku, nemohl být Dan Grayson. Bledý, netečný, oči zavřené, napojený na všemožné monitory, hadičky a pytlíky. Odpočíval pod tenkou přikrýv kou na bílém krepovém prostěradle a ani zdaleka nepřipo mínal muže sršícího energií, jak ho Alvarezová znávala. Zdál se teď slaboučký. Tvář měl neoholenou. Knír byl sice pořád hustý, ale jako by nějak víc prošedivěl. Hlavu měl obváza nou, takže se zdála být dvakrát taková. Ve výstřihu šerifova nemocničního roucha spatřila Alvarezová okraje chirurgic kých náplastí, což znamenalo, že má další obvazy přilepené na prsou. Neumírej, Graysone. Bojuj. Tahle bitva není ztracená, tak to snažně tě prosím NEVZDÁVEJ. Zamrkala, jak ji zaskočil náhlý nápor slz, ale zaplašila je. Pláčem nic nezmůže a nedo volí si, aby přemýšlela o tom, že muž, kterého tolik obdivova la, může navždy odejít. Grayson je v dobrých rukou, říkala si, lepší zdravotní péči by v téhle části Montany nikde nedostal. Nacházel se na speciálně vyčleněné jednotce s několika postelemi, které obklopovaly místnost dokola a byly oddělené závěsy. Upro střed pokoje bylo stanoviště pro sestřičky. Dlouhý, půlkru hový stůl, který vypadal, jako by ho navrhli experti z NASA, obsluhovaly dvě nemocniční pracovnice. Třetí právě ošet řovala jediného dalšího pacienta na tomto oddělení − ženu, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217188
LISA JACKSON jejíž závěsem oddělený prostor se nacházel naproti přes stůl a od Graysona jej dělilo pět prázdných lůžek. Kromě tlumených hlasů zaměstnankyň a slabého pípání počítačových monitorů, které zaznamenávaly životní funk ce pacientů, bylo na jipce ticho. Do místnosti se dalo dostat jedině přes dveře, které si povolané osoby mohly otevřít na ťukáním kódu, zatímco pro ostatní se otevíraly na bzučák, aby personál věděl o každé návštěvě. Jako ochranka hlídal u vchodu momentálně Kayan Rule, policista z jejich odděle ní. Alvarezová ho měla ráda a důvěřovala mu. V téhle části nemocnice žádné nebezpečí nehrozilo. Byla zajištěná. Nejlepší místo, kde mohl Grayson začít se svou dlouhou rekonvalescencí. Alvarezová hleděla dolů na jeho tvář a tro chu ji zabolelo u srdce. Měla toho muže ráda. Věřila mu. Byl to její mentor, jistě, ale její city vůči němu byly hlubší, než jaké obvykle chová student k učiteli. Už mnohokrát ji napad lo, že za jiných okolností by se z nich mohli stát i milenci. Vlastně to bylo hloupé, ale jak se dívala na jeho klidnou tvář, musela se prostě ptát: Co kdyby? Nebyla jediná, kdo muže, který teď bojoval o život, ví dala ve svých snech. Bylo zřejmé, že se k němu upínají i ro mantické city Hattie Graysonové. Když Alvarezová zajíždě la na parkoviště vyhrazené pro návštěvy, uviděla Hattie, jak spěchá ke svému autu. Jednu ruku měla pokrčenou a pev ně přitisklou k tělu, jako by v ní svírala kabelku a zároveň si přidržovala kabát, ale tou druhou si otírala slzy. Vypada la mnohem mladší než před lety, když Alvarezová udělala tu chybu a připojila se k rodině Dana Graysona, aby s nimi jednou na Díkůvzdání povečeřela. Přivítala ji tehdy právě 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217188