„Ještě ti není zima,“ opravil ji a koutek se mu nadzvedl do lehkého úsměvu, „ale až začne pršet, rychle změníš názor.“ Postavil se a v tmavnoucím šeru se jeho jiskřivé oči zahleděly jejím směrem. Jakoby nad něčím přemýšlel. Pak se však vzpamatoval a kvapně vyhrkl: „Máš žízeň?“ Na takovou otázku mohla jen přikývnout. Její milovaná Parlan ji sice zásobila jídlem, že jím mohla nasytit menší vesnici, ale na měch s vodou zřejmě ve spěchu zapomněla. „Našel jsem tu nějaký kovový džbán,“ pokračoval Tynan, aniž si byla jistá, zda v okolním přítmí její odpověď zaregistroval, „a nedaleko odtud je potok. Zajdu pro vodu.“ Popadl džbán a znovu zmizel v noční tmě. Erika položila připravené jídlo na plášť a vyšla za ním. Jednak proto, že se chtěla kolem jejich obydlí poohlédnout po dřevě, o kterém mluvil. A pak se vyšla přesvědčit, zda na ni skutečně není připravena nějaká lest, protože Tynan před odchodem podivně znejistěl. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217158
Krajina nečekaně rychle potemněla a zešeřelým hájkem se nesl pouze hlas nedalekého potoka, dokonale ladící s melodií listoví šelestícího v sílícím větru. Vydala se z druhé strany domu a našla pod dlouhým převisem střechy vyskládané dřevo, přesně jak se zmiňoval Tynan. Nabrala plnou náruč a vydala se s ní dovnitř. Ještě, než stačila vkročit zpět do jejich obydlí, nebe se rozevřelo a mraky vychrlily přívaly deště, jako když se protrhne hráz. Náhle jakoby se ukrývaly pod vodopádem. Déšť bubnoval do dřeva a šustil slámou ve střeše jako stovka myší. Položila dřevo vedle toho, které přinesl Skot, a zahleděla se ke vchodu. V tu chvíli se v něm objevil. S ramenou si setřásl několik krůpějí vody. Beze slova se k ní přiblížil a podal jí vysoký kovový džbán. Když ho přijala, vydal se zpět, zavřel dveře a zajistil je závorou. Ocitli se v naprosté tmě a ona ho mohla rozpoznat jen podle slabého lesku v temných očích. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217158
Přístřeškem se znovu rozneslo dusivé napětí. Zaslechla, jak se k ní blíží jeho kroky, a instinktivně couvla. Tím však zavadila o hromádku dřeva, které se s nečekaně velkým hlukem rozkutálelo. Tiše se zasmál. Když promluvil, vzduch v domku poněkud prořídl a napětí povolilo: „Cítím tu něco dobrého k jídlu. Ale nejprve si na to posvítíme. Co myslíš, Banshee?“ „Neříkej mi tak,“ pokárala ho briskně. Látka jeho šatu zašustila, když poklekl k ohništi. Zahlédla první jiskérky vyletující z křesadla. Suché seno zapraskalo a sežehl ho malinký, naoranžovělý plamínek, který se brzy změnil v barevný závoj ohně, jenž vyplnil místnost hřejivým teplem. Teprve poté si uvědomila, jak blízko se ocitla u mladého Skota. Když se vedle ní napřímil, srdce jí kleslo k žaludku. Sahala mu sotva po ramena. Bylo zvláštní, jak odlišně nyní vnímala jeho blízkost v uzavřené místnosti, přestože ji téměř celé ráno napůl nesl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217158