23. KAPITOLA
99
se domů nevracel ani o víkendu. Jeho syn a žena si nicméně uvědomovali, co pro něho práce znamená a jak jej stravuje. „Pracoval jako smyslů zbavený,“ vzpomínala jeho žena. „Vysávalo ho to,“ dodala a použila německý výraz mitgenommen, doslova „strhávalo ho to s sebou“, což v jistém smyslu byla pravda. Bolely ho jízlivé poznámky a nálepky „zrádce“. „Tito lidé musejí být hnáni k zodpovědnosti. Nenávidím je jako mor,“ vzpomněl si jeho syn, jak se otec jednoho dne spontánně rozčílil, když v novinách četl článek o nacistech. Řekl to jen jednou, ale Haraldovi těch několik slov utkvělo v paměti. Otec nikdy nemluvil o důvodech svého odporu. Neprozradil, proč svůj život zasvětil pronásledování zločinecké bandy, kterou jeho krajané raději přehlíželi a předstírali, že nikdy neexistovala. Harald se nicméně pokoušel tyto důvody uhodnout. Otec se přátelil s židovským zlatníkem z Pforzheimu. Tento muž vyrobil hodinky, jež Harald dostal k osmnáctým narozeninám, a také prstýnky s modrým lazuritem (lapis lazuli), které nosili oba, Harald i otec. Aedtnera mohlo toto přátelství, jež udržoval už od dětství, ovlivnit. Válka navíc skončila tím, že Aedtnerovo rodné město bylo připojeno k jiné zemi, takže většina rodinných příslušníků zůstala polapená za železnou oponou. Harald spíše hádal, že příčiny byly osobnějšího charakteru. Konec války představoval hrůzné období, vystrašení mladí rekruti se snažili uprchnout z bojiště a byli popravováni za dezerci. Aedtner byl v boji zraněn a muž vedle něho zemřel. Existovalo množství dalších možných vysvětlení. Dokonce ani sám Aedtner nemusel znát příčiny své obsesivní angažovanosti. Mohlo jít o cosi, co tvořilo nedílnou součást jeho osobnosti. Jeho žena si vybavovala, jak silně na něho zapůsobilo, když se ještě jako pochůzkář dostavil na místo automobilové nehody, při níž zahynul mladý muž. Je možné, že jeho oddanost práci prostě povstala z vrozeného odporu k utrpení, takže se přes extrémní, prakticky neomezené utrpení, jež nacisté způsobili, jednoduše nemohl přenést. Jednu věc ovšem jeho syn věděl s jistotou: to, že navzdory neodmyslitelným jízlivým poznámkám a frustraci Aedtner pracoval v jednotce pronásledující nacisty, žádná náhoda nebyla. „Tu práci chtěl,“ prohlásil Harald, „chtěl je dostat.“ Ani Harald nebyl schopen vymazat ze vzpomínek filmové záběry, jež mu otec ukázal. Aedtnerův syn opouštěl bývalou ženskou věznici s jejími archivy důkazního materiálu o válečných zločinech téměř ochromený šokujícími dojmy. I když si
vecny nacista.indd 99
22/03/2016 18:30:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217036
100
VĚČNÝ NACISTA
ještě mohl lámat hlavu s důvody, proč otec tak lpěl na své práci a proč jí obětoval tolik sil, scény na plátně mu na všechny zbývající otázky odpověděly samy.
vecny nacista.indd 100
22/03/2016 18:30:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217036
101
24. KAPITOLA
24. KAPITOLA
Uprostřed šestidenní války ráno 7. června 1967 svolal ve Vídni Simon Wiesenthal tiskovou konferenci. „Na rozdíl od nacistických válečných zločinců, kteří žijí svobodně v jiných zemích, se nacističtí zločinci na Blízkém východě hluboce angažují v politice. Jejich role je začleněná do plánu boje proti Izraeli,“ prohlásil. V seznamu třiačtyřiceti jmenovaných se objevil i „hauptsturmführer SS dr. Heribert Heim, lékař tábora Mauthausen, který na vězních tohoto tábora prováděl nesčetné experimenty, jež měly pro dotyčné smrtelné následky. Tento muž, hledaný v Rakousku, působí od roku 1954 jako policejní lékař v Egyptě. Aby unikl pozornosti, mnohokrát si změnil jméno.“ Účelem této tiskové konference bylo poukázat na spojitost mezi arabským útokem na Izrael a holokaustem. Wiesenthal svědomitě zaslal seznam válečných zločinců středisku v Ludwigsburku k dalšímu šetření. Adalbert Rückerl, který již před rokem nahradil svého kolegu Erwina Schüleho ve funkci vedoucího střediska, vysvětlil v dopise slavnému lovci nacistů, že středisko eviduje ve svých záznamech jen devatenáct ze třiačtyřiceti jednotlivců, přičemž z oněch známých devatenácti pět není spojováno s nacistickými zločiny, dva zemřeli a dva se rozhodně v Egyptě neskrývají, neboť již byli internováni v Německu. Do narychlo uspořádané konference se vloudily i další chyby. Jedno ze jmen na vlastním seznamu – Leopold Gleim – se Wiesenthalovi zdálo poněkud zvláštní. Wiesenthal si prošel svůj katalog příslušníků SS a dospěl k závěru, že se dopustil „fonetického omylu“ a že nejspíš půjde o běžné jméno Klein, ne Gleim. A výše zmíněný Heribert Heim pracoval jako policejní lékař v Egyptě od roku 1954, osm let před útěkem Ariberta Heima z Baden-Badenu. Lovec nacistů se však nemýlil v tom, že Heim odešel do Egypta, stejně jako když tvrdil, že se Eichmann skrývá v Argentině. Středisko ovšem disponovalo zkresleným křestním jménem Heribert a špatným místem narození – Ingstfeld. „Dotyčnou osobou je bývalý lékař SS působící v koncentračním
vecny nacista.indd 101
22/03/2016 18:30:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217036