Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou
Alena to zvládla. Po nějaké době od ukončení terapie se dokonce vdala. Když jsem se s ní sešel po spoustě let, zrovna pečovala o krásnou tříletou holčičku. Vypadala opravdu spokojeně – a já po tomto setkání ostatně také.
Sezení s pacienty
102
LSD_new.indd 102
09/03/2016 14:24:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217033
Kapitola 7 Vlivy stresu, traumat a frustrací
Všechny lidské bytosti procházejí neustálým procesem přizpůsobování se různorodým tlakům, které na nás vyvíjí naše prostředí nebo i my sami. Vyjma faktorů fyziologických, které jsme nuceni překonávat (chlad, horko, hlad, žízeň, stres), se musíme umět srovnat i s celou řadou tlaků psychologických a sociálních, jež jsou v moderní civilizaci všude kolem nás. V důsledku těchto procesů se naše běžné chování mění a celý náš organismus se připravuje na úkol, jak se s uvedenými problémy co nejlépe vyrovnat. K tomu je samozřejmě nutné vynakládat obrovské duševní úsilí a spoustu energie. Typickým příkladem stresové situace je válka, která způsobuje enormně zvýšené fyzické i duševní vypětí vojáků. Lidský nervový systém má ohromující schopnost vyrovnávat se i s těmi nejkomplikovanějšími situacemi a okolnostmi, aniž by se zcela zhroutil. Nervové buňky se nevyčerpávají ani nejsou přepracované – krátký spánek či odpočinek jsou většinou dostatečně účinným prostředkem pro kompletní obnovu jejich funkce. Proč je ale potom schopnost odolávat stresu u každého z nás tak rozdílná? Například u neurotiků je obecně nižší než u vyrovnaného jedince. Situace, která je silně stresující až nezvladatelná pro jednoho člověka, může být pro druhého hračkou; jiný zas v klidu vyřeší problém, který je pro druhého zničujícím balvanem. V určitou dobu může být emocionální reakce na určité podmínky v prostředí důvodem ke vzniku fyzické nemoci. V mnoha případech hraje rozhodující roli konstituce jedince. Poruchy chování nepřicházejí náhodně, bez příčin, a jejich důvodem často nejsou – jak se lidé domnívají – ani genetické dispozice. Naše prvotní životní zážitky v rodině či jiné sociální skupině jsou mnohem důležitější, než jak by se nám na první pohled mohlo zdát. Nesprávná 103
LSD_new.indd 103
09/03/2016 14:24:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217033
Milan Hausner a Erna Segalová / LSD – Výzkum a klinická praxe za železnou oponou
sociální výchova (i když většinou není tak míněna a ani považována za vážnou příčinu poruch, dokud to není odhaleno v retrospektivní analýze) hraje v rozvoji duševních poruch významnou roli. Právě na počátku naší sociální výchovy se rozhoduje o tom, zda budeme na určité negativní životní prožitky přecitlivělí. V pozdějším životě pak můžeme nevhodným způsobem reagovat na okolnosti, kterých si nikdo jiný ani nevšimne. Tato přecitlivělost na různé iritující podněty se vyvíjí celé roky. Všeobecně řečeno, historie predispozic k neuróze je historií dlouhých řad pravidelně se opakujících zkušeností negativní povahy. Musíme si přiznat, že v tomto případě jde o naučenou odpověď. Podívejme se na pár příkladů. Rodiče, kteří se o své dítě přespříliš starají a zajišťují do nejmenších detailů jeho ochranu, většinou dítě stresují už tím, že mu popisují, co nejhoršího se může stát, pokud nebude dělat přesně to, co se po něm žádá. Stresovat ho mohou i tím, že ho přehnaně oblékají nebo že mu nevysvětlí základní principy péče o vlastní zdraví, samozřejmě v rozsahu přístupném dětské mysli. Ano, strach má velké oči. Rodiče si to většinou neuvědomují, ale vše, čím své dítě „straší“, vytváří živé představy v jeho imaginaci a fantazii. Dítě šílící při vyprávění příběhů o hrozných nemocech pravděpodobně vyroste v přepečlivého, vystrašeného hypochondra. Chlapec, jehož táta byl příliš přísný a dominantní, bude přecitlivělý na stejné (nebo alespoň domněle stejné) chování rozhodně více než ten, který takovému chování vystaven nebyl. Podobné chyby dělají velmi často neurotičtí rodiče, které řadíme mezi ty „normální“. Někteří rodiče jsou naopak přesvědčeni, že pokud vystavíme dítě nepříjemným, stresujícím situacím, budeme v něm pěstovat vůli a odolnost. Ve skutečnosti však taková skutečnost jen irituje a systematicky kultivuje hypersenzitivitu dítěte k negativnímu chování, která ho později nezřídka donutí vyhledat léčbu, protože podobné situace pak není jako dospělý schopen vůbec zvládat. Jiní rodiče zase neumožní svým dětem, aby si postupně zvyšovali míru své vlastní samostatnosti. Dokonce dělají všechno pro to, aby dětská závislost na nich byla pro dítě zajímavá. Nejspíš jde o jejich nevědomou 104
LSD_new.indd 104
09/03/2016 14:24:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217033