Brett 2016 - zlom
25.3.1957 3:09
Stránka 102
102 / Peter V. Brett • Chrany
zasvětili šarusahku celý život. Arlen nikdy žádného z nich neviděl doopravdy bojovat – nikdo nebyl tak hloupý, aby napadl damu – ale viděl, jak se pohybují, vždycky dokonale vyvážení a plně ostražití. Nepochyboval o tom, že to jsou mistři v zabíjení lidí. „Mám jen chviličku, strýčku,“ řekl kluk a vtiskl Abbanovi do rukou koženou mošnu. „Myslím, že mě někdo slyšel. Musím se vrátit dřív, než mě někdo uvidí, jinak mi to spočítají do bida.“ Abban vytáhl těžký cinkající měšec, ale chlapec zamítavě zvedl ruku. „Později,“ řekl. „Nechci ho mít s sebou, kdyby mě chytili.“ „U Nieina černého srdce,“ zamumlal Abban. „Připrav se na útěk,“ řekl Arlenovi a podal mu mošnu od chlapce. „Peníze dám tvé mámě,“ řekl Džámerovi. „To ať tě ani nenapadne!“ zasyčel kluk. „Ta čarodějnice by je ukradla. Přijdu si pro ně později, tak je měj po ruce!“ Šel a chytil se lana, ale než stihl vylézt nahoru, vylilo se z horního okna mihotavé světlo a ozval se křik. Někdo uviděl lano. „Utíkej!“ zachrčel Abban a pomocí kopí nasadil ohromující skákavý krok. Arlen ho následoval, a když se z okna vysunula lampa a v jejím světle je uviděl nějaký bíle oděný dama, kluk se rozběhl za nimi a mumlal krasijské kletby tak rychle, že je Arlen ani nestíhal sledovat. „Hej, vy tam! Stůjte!“ řval duchovní. V chrámových oknech se začala rozžíhat světla, dama nechal lano lanem a vyskočil z okna. Na pískovcovou dlažbu ulice dopadl do kotoulu, využil hybnost pádu, vmžiku byl zase na nohou a hnal se za nimi. „Stůjte a pohleďte do tváře Everamovy spravedlnosti!“ zařval. Ale všichni tři dobře věděli, že Everamova spravedlnost znamená jen rychlou smrt, a moudře běželi dál. Zahnuli za roh a na okamžik zmizeli duchovnímu z očí. Uštvaný Abban, který se belhal s kopím, je zdržoval. Najednou zakopl, upadl na kolena a kopí mu upadlo. Zoufale se podíval na Arlena.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217014
Brett 2016 - zlom
25.3.1957 3:09
Stránka 103
Velký Bazar /103
„Nenechávej mě tu!“ prosil. „Neblázni,“ zavrčel Arlen, chytil ho za ruku a vytáhl tlusťocha na nohy. „Dovleč Abbana do dvojkoláku,“ řekl Džámerovi. „Já toho damu zdržím.“ „Ne, já ne,“ bránil se Džámer. „Já…“ „Poslechni staršího, chlapče,“ vyjel na něj Arlen a hrůzou se otřásl, když slyšel jeden z otcových oblíbených výroků z vlastních rtů, ale popadl kluka za loket a postrčil ho k Abbanovi. Chlapec se na něj díval, jako by se zbláznil, ale Arlen ho zlostně zpražil pohledem, a tak přikývl a vecpal se Abbanovi pod rámě. Arlen vklouzl do stínu, kde byl ve svém černém kaftanu ve tmě neviditelný, a mošnu si pověsil na záda. Jestli má být někdo chycen s důkazem, tak ať je to on. Teď ses dostal do pěkné šlamastyky, poznamenal hlas v jeho hlavě. Dama v běhu zahnul za roh, ale na číhajícího Arlena byl připravený a hladce se shýbl pod kruhovým kopem, vedeným na jeho solar. Překulil se, pak se najednou narovnal a vztyčenými prsty bodl Arlena do zápěstí. Arlenovi ochrnula ruka a kopí mu vypadlo z necitlivých prstů, zatímco dama si jen v otočce přidřepl a kopem mu podrazil nohy. Arlen upadl na záda a kutálel se, dokud se mu nepodařilo zase vyskočit, ale dama po něm šel tvrdě jako bílá smrtka. Střetli se vestoje a rány jenjen pršely. Prvních pár okamžiků si Arlen myslel, že snad má naději, ale rychle mu došlo, že si ho dama jenom prověřuje. Ucukl před jedním Arlenovým kopem, na místě se otočil a udeřil Arlena do krku. Nebylo to jako vyražený dech, což zažil Arlen už mnohokrát. Tohle bylo, jako by dech uvázl uvnitř, jako by se cesty ven uzavřely. Zalkl se, zavrávoral a dama se skoro lenivě otočil do kopu na jeho břicho, který mu bolestivě vyrazil dech z poškozené průdušnice a složil ho na záda na ulici.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217014
Brett 2016 - zlom
25.3.1957 3:09
Stránka 104
104 / Peter V. Brett • Chrany
Arlen slyšel, že se ze Šarika Hory blíží další damové, a viděl mihotání jejich lamp. Pracně se snažil vstát. Dama k němu chladně přistoupil. „Kdo jsou tví společníci, služebníku Nie?“ zeptal se ho. „Řekni mi, jak se jmenuje ten chromý a ten kluk, a já ti zaručím rychlou smrt.“ Arlen se znovu napjal k útoku a dama se rozesmál. „Tvůj šarusahk je žalostný, hlupáku. Jen prodlužuješ své trápení.“ Arlen věděl, že ten chlap má pravdu, že je lepší. Ale v boji jde o víc než o dokonalost v bojovém umění. Boj znamená udělat cokoli, co vede k vítězství. Sebral ze země hrst písku a hodil ji damovi do očí. Duchovní zařval a chytil se za obličej a Arlen ho kopl do kolene. Uspokojivě to luplo a řvoucí dama se sesypal na zem. Arlen se vratce zvedl na nohy a běžel za Abbanem a tím klukem. Už byli na dvojkoláku a Arlen k nim naskočil, zrovna když Abban práskl bičem a velbloud tryskem vyrazil. Pronásledovalo je půl tuctu duchovních, všichni s lucernami, všichni stejně neskutečně mrštní a rychlí. Abban práskal bičem do velblouda jako šílený a zvíře nabíralo rychlost, jíž se nemohl rovnat žádný člověk. Pomalu se začali pronásledovatelům vzdalovat. Arlen začal užuž doufat, že snad uniknou, když najeli do nějaké díry a jedno kolo se jim ulomilo. Všichni tři vypadli na zem, velbloud se zastavil a ztěžka lapal po dechu. „Do bezedných hlubin s vámi dvěma,“ vyhrkl Džámer. „Já se přece nenechám zabít kvůli nějakému chinovi a chaffitovi.“ Vyskočil na nohy a běžel k damům. „Milosrdenství, mistři!“ řval a padl před nimi na kolena. „Byl jsem jen rukojmí!“ Arlen se ani nezastavil, na nic nečekal. „Jdeme!“ houkl na Abbana, hodil ho na velblouda, vytáhl handžár a přeřízl kožený po-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217014