MILCH.QXD
16.4.1957 2:11
Stránka 98
Znovu se zamračil. „Neměla bys dohlížet na večeři?“ „Gordone,“ začala Barbara. Opřel se a naplocho si položil dlaně na stehna. „Je horko, já vím, ale stejně mám hlad jako vlk.“ Nakrčil nos. „Co vaříš?“ „Gordone,“ začala znovu. Zavrtěl hlavou. „Nic necítím. Možná bys měla pustit troubu na vyšší teplotu? Nebo máme jeden z tvých salátů?“ „Gordone?“ Usmál se na ni. „Nikdy jsem nepochopil, jak může večeři představovat mísa žrádla pro králíky, ale jsem tak hladový, že bych snědl cokoli –“ „Gordone!“ zakřičela Barbara, byť si byla prakticky jistá, že tentokrát hluk pronikne Nicholasovým spánkem (podpořeným sirupem) a přivolá ho, čímž ona přijde o poslední příležitost, kterou má. „Dneska mi volal doktor. Čekáme…“ Ta slova se jí na jazyku zadrhla a pálila jako louh. Znechuceně je vyplivla. „Další je na cestě.“ Gordonovi zrudla celá tvář. V tomhle horku to bylo až znepokojivé. Vstal a zakopl. „Miláčku,“ prohlásil a přidřepl si před ni. „Tak proto…“ Zarazil se a přikývl. „Chováš se tak zvláštně.“ Přitiskl jí dlaň na břicho, pak s ní ucukl a udiveně na ni hleděl, jako by se jí dotkl bůh. Barbara ucítila, jak ji v břiše zašimrala nevolnost. „Nemůžeme si to…“ Zarazila se. „Nemůžeme si to nechat, Gordone.“ Chvíli mu trvalo, než odpověděl, a když to konečně udělal, usmíval se. „V tomhle nemáme moc na výběr, že? Ale nedělej si starosti, vydělávám slušné peníze.“ Barbara zavrtěla hlavou. Sevřela manželovu ruku, ale hned ji pustila, jako by pálila; ruka, která se dotkla jejího břicha. „Ne,“ prohlásila znovu. „Nemůžu mít dvě děti. Nicholas – je tak chytrý, tak energický, zabírá mi všechen čas. Nemůžu mu dát to, co potřebuje, pokud tu bude další…“ Znovu se zarazila. „Pokud se budu muset věnovat někomu dalšímu.“ Jejímu muži přelétl přes tvář výraz, který Barbara nedokázala přečíst. Stejně tak rychle zase zmizel a Gordon se uchechtl. „Nebuď blázínek,“ pronesl. „Jsi úžasná matka.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216942
MILCH.QXD
16.4.1957 2:11
Stránka 99
Barbara sklonila hlavu. Byly ty kapky dopadající na podlahu pot nebo slzy? Za krátkou dobu budou z jejího těla unikat všechny možné tekutiny. Barbara zakulacenou špičkou boty utřela dřevo do sucha. „Je to dobrá zpráva,“ řekl Gordon a znovu se jí dotkl, tentokrát jí však pouze jemně sevřel rameno. „A na pochyby už je stejně pozdě, ne?“ Pustil ji a zvučně tleskl. Barbara poplašeně vzhlédla k prvnímu patru. „Tak,“ pokračoval Gordon, „řekl bych, že dneska připravím malou večeři já.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216942
MILCH.QXD
16.4.1957 2:11
Stránka 100
10. kapitola Vstup do sklepa se nacházel hned vedle kuchyně, takže by Ivy mohla mít šanci letmo zahlédnout matku – nebo toho muže. Sklopila oči k Macovi. Tiše, naznačila ústy. Pes pokývl čenichem k podlaze v pohybu připomínajícím přikývnutí. Ivy se cítila nabitá energií. Tohle by mohli zvládnout. Tohle zvládnou. Vykročila a Mac se držel těsně vedle ní. Jak se blížila ke kuchyni, uslyšela zvuk tak známý, že málem vzdala snahu zůstat ve skrytu a vběhla do místnosti. Bylo to šepotání matčina hlasu, tiché a chápavé. Přesně tenhle hlas pronikal pod dveřmi matčiny ordinace v nemocnici, když se tam Ivy musela potloukat a čekat, než pojedou domů. Samozřejmě nedokázala rozpoznat jednotlivá slova, jen tichou, uklidňující intonaci. Byl to tentýž tón, který matka používala kdysi, když byla Ivy ještě malá, aby ji uspala. Macovo tělo se chvělo a stoupal z něj typicky psí pach. Zamířil vpřed. Ne přímo ke sklepu, ale správným směrem, na rozdíl od Ivy, kterou vábil zvuk matčina hlasu. Ivy byla dostatečně chytrá, aby poznala, kdy má svého psa poslechnout. Narovnala ramena, otočila se a následovala ho. Držela se zády ke zdi oddělující obývací pokoj a jídelnu, takže by ji z kuchyně neměl nikdo vidět. Jenže budou muset proklouznout dveřmi do sklepa a v tu chvíli by je mohla spatřit matka nebo ten obr. Ivy prostě bude muset doufat v trochu štěstí. Jak se jí do zorného pole dostaly sklepní schody – úplně obyčejné ve srovnání s těmi, které vedly do prvního patra –, Ivy zjistila, že mají s Macem skutečně štěstí. Světlo ve sklepě svítilo, takže na cestu dolů uvidí. Položila nohu na první schod tak tiše, jak jen mohla. Další dva sestoupila rychleji. Mac na zlomek vteřiny zaváhal, ale
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216942