„Proč já?“ zeptal se Štarch. „Prokázal jste velkou odolnost, nikoho jste pod tlakem neudal, máte organizační schopnosti a jste pracant,“ shrnul Félix. „Kromě toho bych na všechno dohlížel, byli bychom v častém kontaktu, to je moje podmínka.“ Peter zavrtěl hlavou. Spolupracovat s estébákem? Radši by šel do kšeftu se samotným ďáblem. „Nechte si to projít hlavou, poraďte se s Ostrým, uvidíte, co řekne,“ nabádal ho Zaberský. „I jeho bychom zapojili, ale jen přes vás. Přímo bychom spolupracovali pouze my tři, nikdo další.“ „Zvážíme to,“ ujistil ho Vokoš a rozepnul si horní knoflík u košile. „Nebuďte jako pralidi, pánové, těch teď budou plné ulice. Vyhněte se tomu, a získáte náskok deset, patnáct let,“ uzavřel stařec a obdařil je zlatým úsměvem.
II „Sebral prachy, a nic!“ opakoval Tlapa celou cestu na sídliště Baničné. Chodili pěšky, v letním parnu to nebylo nic moc – všichni tři měli propocená trička. Tlapa sice dojížděl do práce na kole, jenže to bylo v noci, nikdo ho při tom neviděl, takže to nevadilo. Přes den to bylo něco jiného, kdyby se teď projížděl na rozhrkaném favoritu, měli by ho všichni za pitomce. Právě vidina koupě auta ho motivovala, aby začal půjčovat peníze. Nešlo o velké sumy, ze začátku stovky korun, pak pětistovky, nakonec se odhodlal i k velké akci – Braňovi Cíbovi, přezdívanému Bico, půjčil celou tisícovku. Zatím si nikdo netroufl nevrátit mu v dohodnutém termínu půjčenou sumu i s mastnými úroky. U Bica ale nastaly problémy.
106
karika456.indd 106
6.4.2016 3:48:50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216885
„Sebral prachy, a nic!“ rozmrzele opakoval Tlapa. Nemohl pochopit, jak si ten chlap mohl něco takového dovolit. Nic nevrátil, nejdříve si vymýšlel báchorky, pak se začal skrývat a zapírat. Pořádně ho tím sral. Za prvé, nešlo o žádné drobné, vždyť tisícovka byla třetina slušného měsíčního platu. Za druhé, a to bylo podstatnější, nikdo si z něho nebude dělat blázna. Stačí jeden takový provokatér, a rychle se rozkřikne, že Martin Tlapaj je obyčejný slaboch a kašpar. Tak to fungovalo i za mřížemi, jakékoli podrývání pověsti bylo nutné zarazit hned v zárodku. Proto se vydali na trestnou výpravu. Jedno za druhým obcházeli všechna místa, kde by se Bico mohl ochomýtat. V panelákovém bytě zastihli jen jeho holku, násilím vtrhli dovnitř a prohledali pokoje i koupelnu. Dlužník nikde. „Proč mu nedáte pokoj?!“ křičela vystrašená dívka. „Vypadněte!“ „Neskuč! Stejně šuká jinou, minulý pátek jsem ho viděl v Tropicaně s nějakou blondýnou,“ informoval ji Tlapa. Ztichla, hleděla na něj, odhadovala, jestli říká pravdu, nebo si vymýšlí. „Taky jsem to viděl,“ přisvědčil Bobo, který si ji už delší dobu zálibně prohlížel. Mrazík zavrtěl hlavou, oba ho znechucovali, nezažili pořádnou basu, asi je omylem zavřeli do dětského tábora. Bobo slintal nad každou čubkou, Tlapa sice dělal ramena, ale v jádru byl měkký, vždyť i té svini měl vyrazit aspoň dva zuby, ať frajer pochopí, že dluží nesprávnému člověku. Z bytu se vydali do Bicova baru na Plavisku. Když odcházeli, přidali do kroku. Holka sice naříkala, ale i tak mohla zaběhnout k sousedům, kteří měli telefon, a svého nevěrného nabíječe varovat. Zanedlouho už stáli před bývalým nábytkářstvím, předělaným na fitness centrum. O stavbu se opírala dřevěná chatka – Bicova nalévárna. Přikradli se k zavřeným dveřím, naslouchali. Zevnitř se ozýval nějaký šramot.
107
karika456.indd 107
6.4.2016 3:48:50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216885
„Je tam!“ zašeptal Tlapa a chystal se zalomcovat klikou. „Neser se s tím,“ zadržel ho Mišo a vší silou kopl do dveří poblíž zámku. Dřevo zapraskalo, vyletělo pár třísek, vchod byl okamžitě dokořán. Nahrnuli se dovnitř. Bico stál za pultem, přerovnával láhve, ale jen co je uviděl, skočil k zadnímu vchodu. Zalomcoval dveřmi, skoro jim utekl, jenže Bobo po něm hodil židli. Trefila ho do zad, svalil se na zem jako hadrová loutka. Tlapa byl okamžitě u něj, popadl ho a zvedl na nohy. „Kde mám peníze?!“ řval a třásl s ním. Bobo se posadil, klidně se usmíval, choval se jako na kulturním představení. Vyhazovač na chlapa řval, strkal do něj, nedal mu šanci odpovědět. Nakonec vztekem praštil do regálu za pultem, vzduchem létaly horalky a burské oříšky. Miša překvapilo, že si hněv vybíjí na nábytku a ne na jeho původci. Najednou pochopil – v base mu o tom někdo vyprávěl. Agresivní vězni se často zapletou do potyček, a pokud jsou silní, nejednou někoho zraní. Bachaři je za to trestají vhozením do díry, případně vymyslí něco lepšího. Zároveň se tím vězni anuluje možnost dostat se dřív na svobodu za vzorné chování. I Tlapovi se to zřejmě stalo, dostali se mu do hlavy, zaseli do něj podvědomou obavu z přílišného zraňování lidí. Proto sice ječí, rozbíjí nábytek a na diskotéce čas od času zpacifikuje výtržníka, ale nerozmlátí ho na sračky, má v hlavě nezdravé zábrany. Tlapa se mezitím vykřičel a ztichl, s námahou popadal dech. „Nemám peníze, teď nemám!“ dostal se ke slovu Bico. Tvářil se vyděšeně, ale Mrazík z něj necítil skutečný strach. Chlapík se sice třásl, jenže kdesi uvnitř cítil, že mu Tlapa neublíží, a proto s ním vyjebával. Nemohl se na to už dál dívat, přešel ke koktajícímu Bicovi a vrazil mu pěstí. Chlap rozhodil rukama a bezhlesně spadl do bordelu na zemi. Zachytil se při tom prsty Mišova trička, barem se rozlehlo praskání trhané látky.
108
karika456.indd 108
6.4.2016 3:48:50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216885