s žádnou cizí ženou navázat bližší kontakt. Dal si proto inzerát do novin. Přihlásilo se jich osm, ale jen jedna z nich to první setkání s ním „přežila“. Nebyla to pochopitelně žádná kráska, neboť ty na inzeráty nereagují. Byla ještě o rok starší než on, svobodná jako on a oba si spolu celkem rozuměli. Po delší době se na něj usmálo štěstí. To však netrvalo dlouho, zhruba po půl roce, kdy zjistili, že asi nejsou schopni spolu zplodit potomka, adoptovali čtyřleté děvčátko. Jenomže ho nebyli schopni vychovávat, ale jen rozmazlovat, asi jako to většinou dělají prarodiče se svými vnoučaty. Ono dítě, naprostý fracek, si je za rok zcela omotalo kolem prstu a udělalo si z nich své otroky. To Péťu silně deptalo a jeho psychický stav se začal opět zhoršovat. Občas mě navštívil na mém pracovišti a dožadoval se po mě nějakého pracovního zadání, neboť hledal v práci únik od rodinných starostí. Kromě odborných záležitostí jsme se při takové příležitosti bavili o všem možném a to včetně věcí ryze soukromých. Jal jsem se mu vyprávět o svých čtyřech kamarádech ze studií, které on také osobně znal, i když se s nimi nestýkal ani ve škole, ani později. Povídal jsem mu mimo jiné: konečně se mi podařilo přefiknout i manželku toho čtvrtého z nich. Dalo mi to dost práce ji dostat do postele, byla podstatně nedobytnější, než ty tři ostatní. On se naivně otázal: a to ti nevadí, že jsou to ženy tvých nejlepších kamarádů? Zažertoval jsem: no právě naopak, přátelské pouto s chlapem se dá nejvíc upevnit tím, že mu protáhneš manželku. Péťa chvíli rozjímal a pak povídá: my dva jsme spolu také dobří přátelé, nebo snad ne? Ujistil jsem ho: no to zcela zaručeně. Na to reagoval nepředstavitelným dotazem: a nechtěl by ses vyspat také s mojí ženou, aby se to naše kamarádství ještě víc utužilo? Pokračoval jsem v té absurdní rozpravě se zcela vážným výrazem ve tváři: no to by nebylo asi tak jednoduché, s tvojí manželkou jsem se viděl třikrát v životě, a i když si spolu tykáme, tak si nejsme tak blízcí, jako s ženami těch mých čtyř kámošů, které znám už dlouhá léta. Při tom jsem si myslel: na tu tvou obludu bych nevlezl, ani kdybys mi za to zaplatil. On mi oponoval: jak tě znám, tak ty jsi schopen zblbnout každou ženskou. Já ti na ní dám telefon do práce, dohodni si s ní rande a uvidíš, že ti neodolá, i když je mi jinak věrná. Nechtěl jsem mu kazit iluze a tak jsem si to telefonní numero na ní od něj vzal. Druhý den jsem se s ní sešel v jedné kavárně. Vysvětlil jsem jí, o co jde a řekl jí, že z toho musíme nějak společně vybruslit. Povídám: nejjednodušší bude, když já mu řeknu, že jsme si to spolu rozdali a až on tě bude zpovídat, tak se přiznáš, že jsi mu byť nerada se mnou zahnula, že jsem tě úplně omámil svým šarmem, slíbíš mu, že už se to nebude vícekrát opakovat a že toho strašně lituješ a prosíš ho za odpuštění. Na to on skočí a uvěří tomu, takže bude 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216828
spokojen s tím, že se utužilo tímto způsobem jeho přátelství se mnou a navíc bude potěšen také proto, že ty se před ním kaješ. Ona vznesla námitku: a co když po tobě bude chtít znát podrobnosti? Jak to myslíš? přeci nebude chtít, abych mu řekl, jak ji máš hlubokou. To snad ne, ale měl bys mu být schopen říci, že jako odbarvená blondýna jsem dole tmavě hnědá a taky, že mám jednu velkou pihu deset centimetrů pod pupíkem a druhou ve slabině nad pravým stehnem. Výborně, pravil jsem: to ho určitě přesvědčí, ale co když se bude ptát na tvar a velikost tvých prsou. Ona na to: to ti neporadím, já je vidím shora jinak než někdo druhý z proti stoje a zrcadlo zkresluje. Ale pro jistotu mu řekni, že jsme při tom byli odhalení jen od pasu dolů a tím to bude odbyté. A pak si ještě vzpomněla: a co mu mám říct já, když se zeptá, jaký ty máš péro? Vysvětlil jsem jí: on mě nikdy nahýho s napruženým penisem neviděl, tak mu klidně můžeš napovídat, co tě napadne. A s tím jsme se rozešli. Po týdnu, kdy mě Péťa opět navštívil, jsem mu sdělil, že jsem splnil jeho přání a naše přátelství upevnil prostřednictvím šoustačky s jeho manželkou. Měl ke mně takovou důvěru, že si nic dalšího neověřoval a tvářil se naprosto spokojeně. Kdybych to byl tušil, mohl jsem si odpustit poslouchání nechutných popisů intimních částí těla jeho ženy, kterými mě ona sama zahrnula. On se dokonce ani nezeptal, jak se mi to s ní líbilo. Zřejmě z vlastní zkušenosti věděl, že v případě jeho manželky se nejedná o nějakou příliš vyhledávanou turistickou atrakci. V roce 1990, již za nového režimu, který Péťa s nadšením přivítal jako odplatu za utrpení svého druhého otce, jej na podzim v rámci ekonomicky podložené redukce pracovníků, vyhodili z našeho ústavu jako nadbytečného a bezperspektivního. Bylo mu 51 let a já jsem jeho výpovědi nemohl nikterak zabránit. Když uhodily mrazy, spolykal prášky na spaní, šel do Krčského lesa, tam usnul a už se neprobudil. Tak se dějiny „starají“ o zánik duševních talentů. A z tohoto hlediska „péče“ o mimořádně nadané, ale zcela bezbranné jedince je úplně jedno, jedná-li se o rok 1939 nebo 1989.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216828
Střečkování Motto: Blbnout se dá mnoha různými způsoby. Působil jsem na katedře entomologie Přírodovědecké fakulty již 25 let. Bylo mi 50 a po vědecké stránce jsem se věnoval výzkumu střečků. Je to hmyz patřící do řádu dvoukřídlých, tedy příbuzný mouchám. Škodí, na domácích i volně žijících přežvýkavcích, jednak vyžíráním podkožního vaziva (tzv. kožní střečci) a také poškozováním vnějších dýchacích cest (tzv. nosohltanoví střečci). Víc vás nebudu zatěžovat popisem jejich vzhledu, ani způsobu života. Pokud by to někoho blíže zajímalo, najde o nich mnoho údajů v publikacích entomologického, veterinárního, zootechnického i mysliveckého zaměření. Když nastala doba jejich rojení (tedy rozmnožování), vydal jsem se každý rok na místo, kde se tento jev odehrává. Většinou to bývají staré kamenné rozhledny. Doba páření střečků probíhá v parném létě. Před odjezdem na lov střečků jsem požádal vedoucího katedry, aby mi tam poslal na výpomoc některého studenta, který by mnou chycené hmyzy malým otvorem v igelitovém uzávěru zastrkával do smrtičky, tedy skleněné nádobky naplněné kyanovodíkem. Právě jsem byl v horním patře rozhledny, kam se slétávaly desítky sexu chtivých střečků, když u paty věže zastavil celkem solidní auťák. Vylezla z něj asi dvacetiletá dívka, zřejmě studentka naší fakulty. Udělal mi to schválně, pomyslil jsem si. Šéf katedry dobře znal moje heslo: ženská se pro kloudnou vědeckou práci nehodí, je dobrá leda tak pro rozptylování pozornosti vědce soustředěného na usilovnou práci. Ta dívčina se rozloučila s řidičem, který ji přivezl a on se odkodrcal svým vozidlem po hrbolaté polní cestě pryč. Ona na mě zamávala a zvolala: Je tam nahoře vedro? Jako v peci, odvětil jsem. Sejmula ze sebe svrchní oděv, tj. šortky a tričko, který pohodila za vstupními dveřmi do rozhledny a oblečená jen v opalovačkách stoupala ke mně nahoru. Když dorazila až na vyhlídkovou terasu, slušně pozdravila. Já jsem ji na místo odpovědi chytil za gumu na přední části opalovacích kalhotek a poodtáhl ji. Zatvářila se na mě tak, jak to ženy v podobné situaci bravurně ovládají, napůl odmítavě a napůl souhlasně, a špitla: tak brzo? Zřejmě čekala, že jí tam zasunu volnou ruku a záhy i některý další ze svých údů. Leč neučinil jsem tak, do poodhaleného intimního prostoru jsem jí vpustil střečka, kterého jsem před chvílí chytil a držel ho, zuřivě bzučícího ve své sevřené pěsti. Střečkovala příšerně, místo aby ho vypustila ven, jenom vřískala a poska101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216828