pana souseda, což se v jeho dosti pokročilém věku dá očekávat, anebo skutečně ubývá přírodních zdrojů té životodárné tekutiny. Abych to exaktně objasnil, budu si muset paní sousedku, v době, kdy je její manžel na rybách, občas pozvat na kafe, ale vodu na jeho uvaření si musí přinést s sebou.
Terénní redaktor Motto: Snaž se, hochu, čestným býti a nic si nezačínej s lehkými holkami. Skončil jsem novinářskou fakultu a hned jsem se chytil, což se každému z jejích absolventů nepodaří. Zaměstnali mě v Českém rozhlase, na jedničce. Tam je to samý solidní zpravodajství, nepočítám-li tu otřesnou hudební produkci, která vyplňuje časový prostor mezi zprávami a redakčními příspěvky. Nastoupil jsem 1. 6. jako terénní redaktor. Jen na vysvětlenou, jedná se o rozhlasáka, který se pohybuje mezi lidmi a obstarává pokud možno zajímavé příspěvky přímo v terénu, tedy z míst, na kterých se děje něco zaznamenatelného. Takové zadání se mi docela líbilo a bylo pro mě výzvou k činu. V osm hodin ráno, ještě než jsem se stačil rozkoukat kolem sebe, si mě zavolal šéf redakce a povídá: víš, co je dneska za den? Pátek, prvního června, odvětil jsem suverénně. Tak to nemyslím, to ví každý blbec, čímž mě poněkud zpražil a v zápětí si odpověděl sám: je den dětí. Vezmi si služební auťák a vyraz do Světlé nad Sázavou. Tam zajdi do ženské věznice, oddělení pro matky s dětmi a udělej s některou z nich rozhovor. V použitelné podobě chci mít do večerního vysílání ten zvukový záznam na stole. Bude to zkouška tvých reportérských schopností. Až na tom budeš makat, tak si uvědom, že jsi ve zkušební lhůtě a snaž se předvést, co nejvíc můžeš, jinak se spolu brzo rozloučíme. Držím ti palce, zlom vaz! V deset jsem byl na místě. Zavedli mě za ředitelkou. Vysvětlil jsem jí své poslání. Usmála se tajuplně a povídá: mám tu jednu dívčinu, která je velice upřímná, takže vám odpoví na každou vaši otázku zcela po pravdě. Určená dozorkyně mě zavedla do cely, kde seděla mladá dívka a na klíně měla zcela malé nemluvně. Její snaha nic nezakrývat byla patrná na první pohled. Až jsem se podivil, že je to v takovém zařízení vůbec možné. Měla značně hluboký výstřih a neméně mimořádně krátkou sukni. Představil jsem se jí a ona učinila totéž, jmenovala se Markéta a své dítě nechala pojmenovat na Anežku. Obě dvě světice, pomyslel jsem si, ale ona sama si tu souvislost zřejmě neuvě99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216826
domovala, prostě se jí to jméno líbilo. Upozornil jsem ji, že s ní hodlám uskutečnit rozpravu pro rozhlas a zeptal se jí, zda s tím souhlasí. Po jejím přitakání jsem zapnul příruční nahrávací aparaturu. První moje otázka zněla: proč tu vlastně jste? Odpověď: sedím kvůli prostituci. Nadzvedl jsem obočí: ta snad dnes už není trestná. Odpověď: pokud ji provozujete soukromě, tedy mimo licencované zařízení, pak je postižitelná. Nezákonná není podstata věci, ale daňové úniky. A o kolik daní jste stát připravila? ptám se. Odpověď: asi o půl milionu. No sakra, to je síla, poznamenal jsem. A jak dlouho to provozujete? Odpověď: něco přes dva roky. A kolik vám je? Odpověď: bude mi osmnáct. Na kolik vás odsoudili? Odpověď: na osm měsíců. A jak dlouho tu už jste? Odpověď: skoro půl roku. Kolik je tomu dítěti? Odpověď: tři měsíce. To znamená, že jste ho porodila tady? Odpověď: jo, jsou tu na to zařízený, mají tu porodnici. Dobře, povídám: přejděme na jiné téma. Vyhovuje vám zdejší prostředí z hlediska péče o dítě? Odpověď: naprosto, můžu se mu věnovat nepřetržitě a personál věznice mi v tom směru vychází ve všem vstříc. To rád slyším a doufám, že to potěší i naše posluchače. Pokud dobře počítám, tak za dva měsíce půjdete domů, myslíte si, že budete moci o dítě pečovat i potom stejně pečlivě jako tady. Odpověď: podívejte se, pane redaktore, doma budu téměř celý den v její blízkosti, takže se dcerušce můžu věnovat podobně intenzivně jako zde. Moji klienti jsou vesměs starší čtyřiceti let, protože ti si mohou se svými příjmy dovolit vydržovat mladou holku. A takový starší pán má po ejakulaci dost dlouhou pauzu, než se mu zase postaví a já zatím stihnu svého caparta přebalit a nakojit. Užasl jsem: chcete říci, že budete ve své neřesti pokračovat i nadále, tedy dopouštět se recidivy? Odpověď: sice nerada, ale nic jiného mi nezbývá, musím sebe i dítě nějak živit a nikoho, kdo by si mne vzal a pomohl mi s životními starostmi, neseženu. Jakmile se kterýkoliv vážný zájemce dozví, že jsem kurva, hned vezme roha. Octla jsem se v začarovaném kruhu, z něhož není úniku. Vypadla ze mě neuvěřitelná průpovídka, snad nějak podvědomě, aniž bych to sám chtěl. Řekl jsem jí: víte co slečno, až vás pustěji, tak já si vás vezmu za ženu, abyste mohla žít jako slušný člověk. Padla mi kolem krku a to triko s enormním výstřihem i ta kraťoučká sukně z ní zmizely během několika vteřin. Spodní prádlo briskně následovalo jejich příkladu. Naše první předmanželská soulož se odehrála na vězeňské posteli a nahrávací přístroj běžel nerušeně dál. Ty na něm zachycené vzdechy a výkřiky vášně byly autentické. Vrátil jsem se zpět ze své první terénní akce s morálním závazkem a uvažoval jsem, co z té naturalistické reportáže mám vymazat. Nakonec jsem ji předložil šéfovi, tak jak byla, tedy v původní neretušované verzi. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216826
Odposlouchal ji a vyslovil verdikt: jste talent, kolego (už mi netykal a označil mě svým kolegou), ale odvysíláme to raději až po půlnoci, to už většina mládeže spí. Pak dodal: pokud jste to s tím manželským slibem myslel vážně, tak si získáte mou úctu a obdiv a rád vám půjdu za svědka. O své manželce mohu říci jen dvě věci: je po všech stránkách bezvadná a nemusím se obávat, že mi bude nevěrná. Chlapů si už užila dost, takže po jiném než po mně netouží.
První a poslední Motto: První láska nemusí vždycky začínat pohledem do očí, někdy vypukne při pohledu do rozkroku. Bylo mi šestnáct, chodil jsem na gympl. Víkendy jsem trávil většinou s rodiči na chatě, ale jednou za měsíc jsem si vymínil, že mi umožní uniknout jim z dohledu a užít si sobotní večer flámem s kamarády. Rodiče odjížděli ven v sobotu ráno a vraceli se v neděli večer. Těch necelých třicet šest hodin jsem měl pro sebe a užíval jsem si je plně podle svého nerozvážného gusta. Při tom jsem disponoval celým bytem. Každý čtvrtý sobotní večer jsme se tedy scházeli se třemi přáteli, mými věkovými vrstevníky ve vinárně Orlík na nábřeží Vltavy mezi Výtoní a Palackého náměstím. Možná se někdo z vás pozastaví nad tím, jak mohou šestnáctiletí mladíci ve vinárně holdovat alkoholu. Za časů mého mládí nebyla hranice pro veřejnou konzumaci alkoholu 18 let, nýbrž rok zletilosti, tedy 15 let. Přesto mládež nechlastala zdaleka tak davově a nezřízeně jako dnes. Jednu takovou sobotu koncem černa, tedy již v plném létě, jsem se vracel domů kolem jedné hodiny po půlnoci, lehce podnapilý, leč zcela způsobilý normálního uvažování. Když jsem v průjezdu našeho domu stiskl vypínač minutového světla, naskytla se mi nezvyklá podívaná. Na rantlu lemujícím zeď seděla opřená o stěnu mě neznámá (a tedy v domě nebydlící) žena. Nohy měla natažené před sebe a evidentně spala. Přistoupil jsem k ní s tím, že ji probudím, pomůžu jí vstát a případně ji doprovodím tam, kam měla původně namířeno. Mohla být ovšem také mrtvá, ale to téměř vylučovaly její oči, které byly zavřené, což by měla pouze v případě, kdyby zemřela ve spánku. Sklonil jsem se na úroveň její hlavy, abych zjistil, zda dýchá. Oddechovala pravidelně, ale její dech silně páchl alkoholickými výpary. Byla zkárovaná do bezvědomí. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216826