5
Klinické doporučené postupy v ošetřovatelství Klinické doporučené postupy byly definovány již v roce 1990 Institute of Medicine ve Washingtonu jako „systematicky vytvářená stanoviska pomáhající lékařům a pacientům ve specifických klinických případech rozhodovat o přiměřené zdravotní péči“ (Field et al., 1992). Později byla tato definice upřesněna: „prohlášení, která zahrnují doporučení pro optimalizaci péče o pacienty, jež vycházejí ze systematických přehledů založených na důkazech a posouzeních přínosu a rizika poškození využitím různých alternativ péče“ (in Qaseem et al., 2012). V kontextu české ošetřovatelské péče jsou však klinické doporučené postupy stále neznámým pojmem. Při tvorbě českých standardů péče nebo léčebných a doporučených postupů schází systém klinických doporučení založený na vědeckých důkazech představující celonárodní odborný konsenzus, umožňující implementaci, měření a vyhodnocování péče (Suchý a kol., 2010). Zahraniční klinické doporučené postupy jsou tvořeny multidisciplinárním týmem z více různých zapojených institucí, využívají různé metody a formy zaměřené na koncové uživatele, mají definovány jasné cíle a na rozdíl od českých standardů jsou zpracovávány na základě nejnovějších aktuálních poznatků a výsledků publikovaných výzkumů, tj. důsledně aplikují principy EBP (Suchý a kol., 2010; Wojnarová, Jarošová, 2011). Klinické doporučené postupy je možné tvořit zcela nové, jejich tvorba je však velmi složitá a velmi finančně nákladná (Steinbrook, 2007). Jednou z možností vývoje klinických doporučených postupů vybrané problematiky absentující v českém zdravotnictví je adaptace – odvození již existujícího doporučeného postupu a jeho přizpůsobení na dané sociokulturní a organizační prostředí (Líčeník, 2009, s. 33). Metodu transkontextuální adaptace lze považovat jako maximálně efektivní jednak z hlediska nedostatku zdrojů a jednak z hlediska času v situaci, kdy má Česká republika značné zpoždění za státy s více rozvinutým zdravotnictvím (Suchý, 2012, s. 7). Vzhledem k tomu, že využívání důkazů z výzkumů není v české ošetřovatelské praxi realizováno a systematický vývoj vědeckých důkazů v rámci ošetřovatelského výzkumu téměř neexistuje, je výhodné využít existující zdroje velkých zahraničních oborových skupin zabývajících se vývojem a adaptací klinických doporučených postupů. V České republice se tvorbou klinických doporučení/standardů zabývá od roku 2008 Národní referenční centrum (NRC) (Suchý a kol., 2010), které na svých webových stránkách zveřejňuje v současné době 14 zpracovaných klinických standardů a 17 standardů rozpracovaných a/nebo ve 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216814
Vývoj a implementace klinického doporučeného postupu…
5
fázi oponentur.24 Všechny standardy jsou však úzce zaměřeny na konkrétní onemocnění a jeho řešení (klinický standard nebo technologický standard), žádný z nich nezahrnuje ošetřovatelské intervence ani není cíleně určen pro ošetřovatelskou péči. Přestože se u některých z nich v názvu objevuje slovo „ošetření“, nebyly do jejich tvorby zapojováni ošetřovatelští odborníci. V současné době neexistuje v České republice klinický doporučený postup řešící problematiku pádů a jejich prevence.
5.2
Cíle projektu
Hlavním cílem projektu bylo vytvořit klinický doporučený postup hodnocení a prevence pádů hospitalizovaných pacientů a ověřit jeho použitelnost v lůžkových zdravotnických zařízeních v podmínkách České republiky. Cíl projektu byl konkretizován do čtyř dílčích cílů: ■■ Vyhledat a zvolit k adaptaci vhodný klinický doporučený postup pro hodnocení a prevenci pádů pacientů na základě obsahové analýzy metodologickým nástrojem AGREE a podle konsenzu odborníků multidisciplinárního týmu. ■■ Přeložit a adaptovat metodickým nástrojem ADAPTE vybraný klinický doporučený postup a přizpůsobit ho českým sociokulturním a organizačním podmínkám. ■■ Ověřit adaptovaný klinický doporučený postup na vybraných klinických pracovištích akutní a dlouhodobé péče a vyhodnotit efektivitu doporučení a intervencí. ■■ Zpracovat metodiku implementace a metodiku hodnocení efektivity klinických doporučených postupů ošetřovatelské péče.
5.3
Adaptace klinického doporučeného postupu – proces ADAPTE
Pro adaptaci klinického doporučeného postupu Prevence pádů hospitalizovaných pacientů byla zvolena metodika ADAPTE (ADAPTE Collaboration, 2007) (obr. 1). ADAPTE Collaboration byla mezinárod24 www.kvalita.nrc.cz
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216814
Klinické doporučené postupy v ošetřovatelství ní spolupráce vědců, tvůrců doporučených postupů a implementátorů doporučených postupů, kteří měli za cíl podporovat tvorbu a používání klinických doporučených postupů prostřednictvím adaptace existujících doporučených postupů. Hlavním úsilím skupiny bylo vytvořit a validovat generický proces adaptace, který zajistí nejen validní a vysoce kvalitní adaptované doporučené postupy, ale i to, že adaptovaný doporučený postup přijmou uživatelé za vlastní. Od roku 2010 je začleněna jako pracovní skupina pro adaptaci klinických doporučených postupů do mezinárodní sítě doporučených postupů Guideline International Network (G-I-N), která celosvětově podporuje zdravotní péči založenou na důkazech.
fáze adaptace
5
definování zdravotních otázek ↓ vyhledávání a třídění doporučených postupů ↓ hodnocení doporučených postupů ↓ rozhodování a výběr ↓ zpráva o návrhu doporučeného postupu
rámec a účel vyhledávání a třídění hodnocení rozhodování a výběr přizpůsobení
Obr. 1 Fáze adaptace v procesu ADAPTE Definování zdravotní otázky Zdravotní otázka byla definována v doporučeném formátu PIPOH (Population – Intervention – Professionals – Outcomes – Health care settings). Jaká je vhodná prevence pádů u pacientů vyššího věku hospitalizovaných v zařízeních akutní a dlouhodobé péče?
5.3.1
Vyhledání a třídění klinických doporučených postupů
Výběrová kritéria Byly vyhledávány klinické doporučené postupy publikované v období 2000–2012, zaměřené obecně na cílovou skupinu dospělých pacientů 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216814