6. rozhodnutí o technice a sběru dat; 7. konstrukce nástrojů pro tento sběr; 8. předvýzkum; 9. sběr dat; 10. analýza dat; 11. interpretace, závěry, teoretická zobecnění (Kubátová, 2006, s. 173). Kvalitativní výzkum je v interkulturní psychologii prováděn zpravidla v přirozeném prostředí – účastníci výzkumu jsou pozorováni se snahou o co nejmenší zkreslení výsledků výzkumu, ke kterým by mohlo dojít tím, že účastníci jsou si vědomi toho, že jsou objektem výzkumu. Častým typem kvalitativního výzkumu jsou psychobiografické studie (dlouhodobé pozorování jedince či skupiny jedinců), kdy se výzkumníci snaží nasbírat materiál, který je potřebný k vytvoření osobních profilů sledovaných jedinců (zkoumání deníků, vzájemných interakcí, rozhovorů, informací od třetích osob atd.). Tyto výzkumy poskytují detailní obraz toho, jakým způsobem se v daných kulturních podmínkách formuje a mění chování lidí. Otázkou je, kdy je vhodné zvolit kvantitativní přístup a kdy přístup kvalitativní. Kvalitativní přístup je vhodnější, když (Shiraev, Levy, 2007, s. 34): 1. zkoumáme témata, která je obtížné měřit, jako jsou například sny, písně či obrázky; 2. v případě, že není vhodné použít standardizované metody měření, například výzkumy dětí a negramotných respondentů, či jsou tyto metody nedostupné (neexistence standardizovaných testů); 3. téma není dostatečně teoreticky zpracované, konstrukty nejsou jasně definovány a proměnné operacionalizovány. Kvalitativní výzkum je často intenzivní nebo dlouhodobý, výzkumník si vede tzv. terénní zápisky, kde zaznamenává všechny relevantní informace o daném prostředí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216808
1. Formulace tématu výzkumu. 2. Formulace výzkumné otázky a výzkumných cílů. Jakou hádanku se pokoušíme vyřešit? 3. Formulace výzkumného paradigmatu. Popis teoreticko-empirického východiska výběru tématu: formulace rámcové představy o zkoumaném tématu návrhu. 4. Návrh případu, který reprezentuje zvolený výzkumný problém, a zdůvodnění jeho výběru. 5. Návrh techniky sběru dat a zdůvodnění jejího výběru (Kubátová, 2006, s. 183). Každý návrh výzkumu musí jasně formulovat, do jaké míry by výzkum měl použít kvantitativní data, kvalitativní data nebo kombinovat oba typy metod a dat (viz Punch, 2008b, s. 74).
Metodologie interkulturní psychologie
Projekt kvalitativního výzkumu musí mít přibližně tuto strukturu:
4.4 Teorie, konstrukty, koncepty V této části se pokusíme vysvětlit některé základní pojmy. „Vědecká teorie“ je pojem vícevýznamový, který nejčastěji označuje ucelené a systémově uspořádané vědecké poznatky; protiklad empirických poznatků; protiklad praxe; protiklad hypotetických, doposud neověřených poznatků (Holcr a kol., 2009, s. 119). Pro ilustraci postupu použijeme Janisovu (1982) teorii skupinového myšlení (groupthink). Co je to vlastně teorie? Teorii lze definovat (Hewstone, Stroebe, 2006, s. 31) jako „soubor abstraktních konceptů (tj. konstruktů) včetně předpokladů o vzájemné souvislosti konstruktů“. Konstrukty jsou tamtéž de-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216808
finovány jako „abstraktní teoretické pojmy“. Pojďme si ilustrovat, co to je teorie a konstrukt, na Janisově studii. Janis se zamýšlel nad problémem, proč americká administrativa činí tolik chybných rozhodnutí (např. ignorace varování tajných služeb před útokem na Pearl Harbor či špatně připravená a provedená invaze v Zátoce sviní), když se prezident rozhoduje na základě rad a doporučení lidí považovaných za experty na danou problematiku. Na základě studia a analýzy procesu rozhodování těchto poradních skupin Janis zformuloval takzvanou teorii skupinového myšlení. Tato teorie říká, že v sociálních skupinách vzniká tlak na konformitu členů s názorem převládajícím ve skupině, a že jsou-li jedinci součástí skupiny, preferují udržení dobrých vztahů s ostatními členy skupiny místo toho, aby se brali za vlastní názor a o problémech přemýšleli kriticky. Tato konformita pak podle něj způsobuje časté přijímání špatných rozhodnutí. Janis v rámci této teorie definoval (mimo jiné) následující dva konstrukty: 1. skupinovou koherenci (soudržnost skupiny); 2. tendenci ke kooperaci. Definoval také vztah mezi těmito konstrukty: čím vyšší je soudržnost ve skupině, tím členové skupiny vykazují větší tendenci ke spolupráci (a neprojevování odlišného názoru). Konstrukt je pojem nebo idea specificky navržená pro daný výzkum nebo tvorbu modelu. Konstrukty vytváříme kombinováním jednodušších pojmů. Teorie tak definuje a popisuje vztahy mezi pojmy (koncepty). Teorie také uvádí vztahy mezi teoretickými konstrukty a pozorovanými proměnnými, aby bylo možné konstrukty měřit (Hendl, 2006, s. 23). Souvisejícím termínem jsou i koncepty, které vyjadřují určitou úroveň abstrakce ve výzkumu. Můžeme rozlišit pět úrovní konceptů a otázek, které se liší v úrovni abstrakce či formulováním induktivně-deduktivní hierarchie:
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216808