by toho dobráka někdo poznat mohl. Nebo si třeba uvědomí, že starý obraz, který si na monitoru právě prohlíží, zabavil minulý měsíc při té a té domovní prohlídce. Do hrníčku s přinesenou kávou jsem odsypal asi půl cukřenky, a přitom jsem se prodíral řádky jednotlivých případů. Mechanicky jsem listoval fotografiemi a jen občas se u některé zastavil. „Ty vole,“ zasténal Tony, který právě koukal na totéž jako já. Hodinky Patek Philippe Travel Time, cena 380 000 Kč, odcizeny minulý týden z rodinného domku v Hradci Králové. Spolu s nimi ještě Junghans Meister Attachee, TAGHeuer Calibre a nakonec… „Ty Omegy jsou neskutečné.“ „Když budeš celý život šetřit a k tomu ještě něco zdědíš, můžeš si je do rakve pořídit,“ uklidnil jsem ho. Měl pravdu, Omegy Speedmaster Moonwatch s modrým ciferníkem, titanovým pláštěm a safírovým sklíčkem byly prostě krásné, jedinečné a snové. Úchvatné. Bohužel včetně ceny. Srkal jsem kávu, vyřídil dva telefonáty, čtyři zprávy a u toho se probíral fotkami z dalších případů. Krádež motorové pily v obci Dobřany, okres Plzeň-jih. Neviděl ji někdo? Nález vykuchaného trezoru v lese nedaleko Příbrami. Nechybí vám v rajónu? Identikit chlápka, který rozevíral kabát před strakonickou základní školou… „Měli bychom vyrazit,“ upozornil mě Tony. „Bůhví jaká bude cesta.“ No jasně, státní zastupitelství. Rádi bychom vazbu na jednoho sedmkrát trestaného vloupače, ovšem prý máme přijet a odpovědět na pár otázek. Vypnuli jsme stroje, pod paži sbalili přichystané šanony a na parkovišti se nalodili do vymrzlého vozu. Na první křižovatce jsem troubil na nějakého ospalce a najížděl na hlavní směr centrum, o chvíli později jsme se už šourali 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216747
v koloně, ze které nebylo úniku, a já proklínal všechno, co má kola. Nervózně jsem prošlapával plyn a koukal přitom do výloh okolních krámů. Tony ladil rádio, ale nenarazil na nic, u čeho by se zasekl. „Jít pěšky, jsme tam dřív,“ zabručel a měl samozřejmě pravdu. Stejně to bylo zvláštní, nemohl jsem si vzpomenout na žádnou krimi, v níž se detektivové v cestě za prací spořádaně plouží mezi ostatními auty. Kývl jsem k nejbližšímu zlatnictví. „Nezajdeme si zatím nakoupit, než se to rozjede?“ „Myslíš ty Omegy?“ „Třeba.“ „Já už se letos rozšoupl,“ připomněl mi Tony svoji ojetou Renaultku. „Z toho, co mi na kartě zůstalo, bych si mohl pořídit akorát tak včelu na prdel, jako měl ten plaváček.“ „Cože? Jaký plaváček?“ Po páteři mi přejelo něco jako ledový blesk. „No přece ten v Telefotu, co ho našli kousek pod Dynamitkou. Na zadku měl vytetovanou včelu.“ Někdo mi jakýmsi knoflíkem zesílil a zrychlil srdce. Strhl jsem volant, vjel na liduprázdný chodník a tam jsem zastavil sotva pár centimetrů od oprýskaného sloupu staré dopravní značky. „Řekneš mi sakra, o čem to mluvíš?“ Tony se na mě nejistě podíval. „O chlápkovi, kterého vytáhli koncem prosince z Vltavy. Vždyť jsme na to teď koukali.“ Na chvíli jsem zavřel oči. Pak jsem znovu zařadil, dostal se po chodníku až do vedlejší ulice, kde jsem přejel přes obrubník a vyrazil zpátky do kanceláře. Celou cestu jsme mlčeli. Někdy je to vůbec to nejlepší, co člověk může udělat.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216747
24. Než se Loučka s Kalinou vydali do pankrácké věznice za Luciánem Peškem, museli o jeho návštěvu požádat kolegy, kteří ho do vazby šoupli. Ujistili je, že nejde o nic, čím by ohrozili jejich vyšetřování. „Potřebujeme se ho jen zeptat na pár lidí,“ řekl Kalina, když telefonicky vysvětloval důvod návštěvy. „S vaší věcí to nemá vůbec nic společného.“ Pešek seděl ve vazbě kvůli podvodům s auty. Od majitele dostal klíče a teprve když BMW nebo Audi dorazilo s falešnými doklady bezpečně do Ruska, nahlásil jeho překvapený vlastník odcizení. Čistá práce, bez krve, vypáčených zámků a ubrečených poškozených. Jen pojišťovnám se to kupodivu nějak nelíbilo. Poté co detektivové získali potřebný souhlas od kolegů, rozhovor s Luciánem už neodkládali. Hned příští den proti němu zasedli v jedné z malých výslechových místností, do které bylo i přes zavřené okno slyšet cinkání tramvají mířících dolů do Nuslí. „Nevím, kdo jste,“ uvítal je nerudně, „ale hlavně tu nevidím svého advokáta.“ Detektivové si ho důkladně prohlédli. Asi pětadvacetiletý čahoun s dozadu ulízanými vlasy a drobnou jizvou na čele, momentálně oblečený do tepláků a obnošených 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216747