* Když se Ellie vrátila k autu, byla hodně zamlklá. Zmínila se jen, že se dívčin stav nezlepšil, po zbytek cesty už toho ale moc neřekla, zdálo se, že je pohroužená v myšlenkách. Když ovšem zastavili u obchodního domu John Lewis – Elliiny představy nákupního ráje –, mohla Leo s úlevou konstatovat, že se sestra podle všeho trochu vzpamatovala. Z tváře jí zmizelo napětí a cíleně se snažila působit optimističtěji. Jelikož byla neděle, neměli otevřeno hned od rána, musely tedy chvíli čekat. Leo si všimla, že sestra cosi vyťukává do mobilu, a tak usoudila, že píše zprávu Maxovi. V duchu doufala, že se Ellie do manžela znova neobouvá. „Co to děláš, Ellie?“ „Píšu Georgii. Zřejmě jsem ji nějak urazila, tak doufám, že to bylo jenom nedorozumění,“ odpověděla a dál palci vyťukávala esemesku. „Říkala jsem si, že budu dělat, jako by se nechumelilo, jako bych ji ničím nenaštvala. Napsala jsem jí: ‚Max se chová jak blbec. Jsem u Johna Lewise. Hodlám se rozšoupnout. Snad se brzo uvidíme.‘ Hele, jdeme. Už otvírají. Trochu tady ty peníze roztočíme, ať Maxe naštveme ještě víc.“ Leo neměla nakupování zrovna dvakrát v lásce a uvolila se vyrazit si sem jenom kvůli Ellie. Netoužila si v tomhle obchodě kupovat nic na sebe a zájem neměla ani o kuchyňské spotřebiče – sestřinu momentální vášeň. Když jí Ellie už deset minut vychvalovala přednosti jistého druhu pánviček, prchla Leo do oddělení parfumerie a kosmetiky zabít trochu času zkoušením nových voňavek a prohlídkou nejnovějších líčidel. Nebyla to sice její nejoblíbenější kratochvíle, ale pořád mnohem lepší než srovnávat pánve. Nakonec se zase vrátila do přízemí. Od jejich příchodu uplynulo už čtyřicet minut a za celou dobu se mohla pochlubit jen jednou novou, zářivě rudou rtěnkou. Snad už má Ellie nakoupeno, pomyslela si. Na smluveném místě ovšem sestra nebyla. V obchodě už panoval čilý ruch, po Ellie ale nikde ani vidu. Sakra práce, povzdechla si Leo. V rychlosti ještě prolítnu suterén, a pokud nebude ani tam, tak jdu na kafe. Při jízdě po eskalátoru zkoumala davy nakupujících pod sebou a vtom Ellie spatřila v oddělení zahradních potřeb, kde si prohlížela umělé květiny. Koutkem oka Leo zahlédla v davu postavu, která – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216745
jako by cíleně kráčela přímo k Ellie. Mezi masou lidí viděla z dotyčného pouze střechu klobouku. Pokrývka hlavy připomínala kožený klobouk australských zálesáků, který jí na tom správném chlapovi odjakživa připadal sexy. Muž šel přímo k její sestře, ale když se přiblížil, zvedla Ellie oči, zahlédla Leo a začala na ni mávat. Muž zabočil doprava k blahopřáním. Leo pokrčila rameny. Zřejmě se spletla. Ellie třímala v ruce kytici umělých frézií. „Co s nimi máš v plánu, Ellie? Vždyť máš kytek plnou zahradu.“ Ellie je sestře přidržela pod nosem. „Přemýšlela jsem, proč by si kdokoliv kupoval umělé kytky, když jsou živé tak krásné. Vidíš, ani nevoní. Když uvážíš, kolik se vyrábí umělých pokojových vůní, tak by člověk řekl, že už něco zabudujou i do těch umělých kytek, ne? Jenom jsem se tady při čekání na tebe trochu přehrabovala.“ Ellie kytici vrátila do obří vázy, která překypovala všemožnými květy – růžemi, tulipány i narcisy. „Ty žes čekala na mě? To si snad děláš legraci. Myslela jsem, že u těch pánví strávíš celou věčnost – a nakonec sis ani nic nekoupila.“ „Myslíš?“ zasmála se Ellie. „Nechala jsem si to poslat k výdeji, abych tam mohla zajet autem a naložit to. Ale nejdřív si musím ještě skočit pro pár věcí vedle do sámošky. Tak pojď. Nakoupíme nějaké dobroty k obědu a zkusíme Maxovi trochu zlepšit náladu. O tom autu už ani nemuknu. Nemá cenu se kvůli tomu hádat.“ Ellie se do sestry zavěsila a společně se vydaly zpět k eskalátoru do přízemí. Leo chvíli váhala a pak ruku zlehka vytáhla. Ellie se po ní úkosem podívala, nic ale neřekla. Nakonec jim nákup potravin trval déle, než počítaly, a Leo to výjimečně docela bavilo. V Elliině podání znělo všechno tak lákavě. Dokázala se rozplývat nad syrovými krevetami, zatímco Leo před sebou viděla jenom šedavé slizké potvory. Když o nich ale začala Ellie básnit, působily najednou tak šťavnatě a růžově, že se až sliny sbíhaly. Ellie se podívala na hodinky. „Asi si budeme muset rozdělit práci, Leo. Já půjdu k tomu výdejnímu místu a ty odneseš nákup do auta a přijedeš tam za mnou, jo?“ Leo se na sestru překvapeně podívala. „Ty mě necháš řídit svoje auto? Čemu vděčím za takové privilegium? Max říkal, že něco takového se mi nejspíš nepoštěstí.“ – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216745
„Chacha! Já mu ho totiž nechtěla půjčovat,“ uchichtla se Ellie. „Celé to byla součást mého plánu, jak ho přimět koupit si nové auto. Ale samozřejmě v něm jezdit můžeš a Max jakbysmet.“ Ellie sestře hodila klíčky a vrátila se zpátky do obchodního domu. Leo tlačila vozík parkovištěm, a přestože pouze matně tušila, kde auto stojí, našla Elliin mercedes snadno a hned zamířila ke kufru, aby do něj nákup naložila. Když vozík vrátila, obešla vůz k místu řidiče a vzápětí strnula. Na čelním skle něco bylo. Zvláštní, pomyslela si. Proč by tady někdo nechával umělou kytku? Vytáhla ji zpod stěrače a hodila ji na sedadlo spolujezdce. Chvíli se seznamovala s ovládacími prvky a pak se rozjela za sestrou, která už na ni čekala s několika velkými taškami. Zaparkovala na vyhrazeném místě a vyskočila, aby Ellie pomohla. Všechno rychle nastrkaly do kufru a nato Ellie sestru překvapila. „Budeš řídit. Abych ti dokázala, že si na tom autě zas až tak nezakládám.“ Leo pokrčila rameny a opět vůz obešla ke dveřím u řidiče. Když se posadila za volant a upravila si zrcátko, došlo jí, že Ellie v autě není. Stála vedle místa spolujezdce, držela v ruce umělou žlutou růži a upřeně na ni zírala. „Kde se tady vzala?“ zeptala se sestry mírně rozechvělým hlasem. „No jo, úplně jsem na ni zapomněla. Je to dost divné,“ řekla Leo. „Když jsem se vrátila k autu, byla za stěračem. Podobá se těm, co měli vevnitř vystavené vedle těch frézií, viď?“ Ellie neodpověděla. Zamířila k nejbližšímu odpadkovému koši a květinu do něj hodila. Když se vrátila k vozu, mlčela. Rozverná nálada, kterou prve měla, jako by ji přešla.
19 Pat řekl Mimi, že pojede za Abbiinými rodiči, což byla pravda. Dlouho u nich ale nepobyl. Zdržel se jen půl hodinky. Kath Campbellová byla v nemocnici a její manžel Brian nebyl zrovna ve stavu, aby mohl přijímat návštěvy, přesto aspoň Pata požádal, zda by nepomohl poli– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216745