Co ty si myslíš, Tomasi? Slyšela, jak Birgitta nezřetelně artikuluje. Přesto někdo z nich všem ještě dolil víno. Musíme přece vycházet z toho, že se Bůh postará i o ni. Jestli je tohle pro tebe ten kámen úrazu, Birgitto, jestli chceš kritizovat moje rozhodnutí, tak to řekni rovnou. Já myslím, že máma je v pohodě. A to jsi sebral kde? Nikdo přece nevěří na Boha, který sedí v nebi a rozsévá parkinsona. Ale ano, Tomasi, a je jich víc, než si myslíš. A byli u nějakého normálního doktora? Do toho nám nic není. (Díky, Markusi, díky.) Takže kdyby tohle bylo referendum, tak bys ty hlasoval pro a ty proti. Tohle není žádný pitomý referendum, Tomasi. Proč se vůbec hádáte? Jestli má člověk právo rozhodovat o vlastním stáří. Vždyť sakra žije, pracuje a píše, to byl jen takový výpadek a… Jsi úplně stejnej jako máma, malý výpadek… to přejde, drobné zhoršení, copak nechápete, že se to nezlepší. Jsou na to přece účinné léky. Ty to jen zpomalují. Všechno má svůj čas. Slyšíte pana faráře? Na co potřebuješ studovat teologii, tebe můžou vysvětit hned zejtra. Kde je vůbec máma? Ingrid si pospíšila do kuchyně. Pustila jeden kohoutek. Nechala vodu proudit na pánev a otevřela okno. Venku bylo lezavě chladno. Moře spočívalo v temnotě 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216731
a nebylo slyšet. Slyšela jen vodu z kohoutku a bušení vlastního srdce. Okenní tabule se zamlžila. Teplo z kuchyně udeřilo do nočního chladu. Začala se potit. Dřez se rychle plnil, a když se ve dveřích náhle objevil Tomas, voda začala přetékat přes okraj. Dvěma kroky se k ní přiblížil a vodu zastavil. Všechno v pohodě, mami? Ingrid mlčky přikývla. Tomas se chystal otevřít další láhev vína. Musí to být? No tak, mami, nádobí umyjeme zítra. Už jsme toho všichni vypili až moc. To sneseme, prohlásil a s elegantním mlasknutím vytáhl zátku. Tak pojď. Hned, řekla a zavřela okno. Jen to tu utřu. Počkáme na tebe, slíbil, přistoupil k ní a políbil ji na čelo. Poslyš, mami… Ingrid zavřela oči, chvíli stála těsně vedle mladšího syna, cítila vůni gelu na vlasy a alkoholu. Byl hladce oholený a více než o hlavu vyšší než ona. Chtěla se o něj opřít, jen na chviličku se opřít. Neznám ho, pomyslela si. Jsi skvělá, řekl, pustil ji a odloudal se k ostatním. Zatracení haranti, pomyslela si a vytáhla drátěnku, kdyby už neodjela poslední loď, všechny tři bych vás vyrazila.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216731
UPPSALA, 1983 Občas mě napadne, že teď je s mluvením na řadě Psychoška. To pak mlčím. Na začátku jsme spíš závodily, ale teď to vypadá, že můžu vyhrát kdy chci. Protože když se odmlčím, začne mluvit ona. A má na srdci docela dost zajímavých věcí. Například prý existuje ještě jeden superhrdina. Jmenuje se Freud. A má pořadač na příbory. Když se naučíte udržovat v pořádku to, co máte v pořadači, nemusíte nic pálit. Lodě ani mosty. Aspoň tak jsem to pochopila. Je to jednoduchý princip a jako všechna jednoduchá řešení působí hloupě, když o něm slyšíte poprvé. Že vidlička je šťastná, nůž se zlobí a lžičky jsou smutné. Ale zas tak úplně jednoduché to není, je to o něco promyšlenější. Jsou to metafory, říká Psychoška a dodává, že si myslí, že já to dokážu pochopit. Není to totiž úplně obvyklé, a tudíž velký problém tohoto světa, že dokonce ani všichni dospělí nedokážou chápat obrazy. Dokázat se vztáhnout k obrazu, pokusit se dát mu jméno a zároveň si nemyslet, že jde o skutečnost. Dokázat
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216731