Otázku duálu jsem pak dokonce konzultoval s jazykovou poradnou Ústavu pro jazyk èeský. Víme, e se má øíkat „sotva pletl nohama“, ale kdy hovoøíme o stolu, pak je tvar skloòování pravidelný, ádný duál, tak e „nohami“. Co ale dìlá duál duálem u ivých tvorù? e vìci jsou dvì? e jsou párové, tedy jich je sudý poèet? Pavouk tedy pohybuje nohami nebo nohama? A co kùò? A co kdy o nìjakou nohu pøišli a mají jich tedy lichý poèet? Toti , nabízela by se mo nost pomocí tohoto tvaru nìjak rozlišovat pøíslušné situace (asi jako u „zmlátily mì“ je jasné, e se jednalo o eny). „Zatímco Pavla kùò pokopal nohami, Petra nohama“, „Moucha nejprve kopala nohama, pak u jen nohami“ – zábavná pøedstava, ne? V poradnì (jistì mìli z mého dotazu radost) mi však sdìlili, e duálové tvary konèetin se u ivoèichù pou ívají bez ohledu na to, kolik tìch konèetin je, a u v defaultním nastavení nebo aktuálnì. Ale pozor, i v knihách o jazyce se to obèas vykládá jinak.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216563
Jak koèky padají z oken Ji nìkolikrát jsem slyšel vyprávìt, e pøi pádu koèky z okna to funguje takhle: z urèité malé vzdálenosti koèka pøe ije, je to prostì nízko. Vìtší výška ji nejspíš zabije, ovšem ještì vyšší zase nikoliv – má ji dost èasu na to, aby se „zabalila“ a pøipravila na dopad (asi jako s padákem pøe ijete pád z letadla, ale nikoliv z okna paneláku). No a od urèité výšky zase zahyne, proto e to u je „moc vysoko“. Je to celé pùvabnì absurdní a kdy si navíc pøedstavíte vìdecké zaøízení, kde se takové experimenty provádìjí, asistenty neustále pøinášející plné nùše toulavých koèek, z instituce se ozývá alostné mòoukání a jako vedlejší zdroj pøíjmu tu je prodej ko ek èi rovnou masa... Není divu, e celé tvrzení jsem pokládal za mìstskou legendu. Dostala se mi nicménì do rukou kniha Proè má pivo bílou pìnu. Jedná se o odpovìdi na dotazy ètenáøù èasopisu New Scientist (myslím, e kniha výraznì pøevyšuje to, co se z New Scientistu prezentuje na webu) a kromì jiných perlièek se tazatelé zajímali i o koèièí pády. Vìøte nebo nevìøte, výše uvedený popis je zøejmì v jádru pravdivý. Odkud Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216563
se vùbec tyto poznatky ale vzaly? Je tøeba trochu koèièí archeologie. Pùvodním zdrojem je podle všeho èlánek z èasopisu Nature z roku 1988. Veterináøi Whitney a Mehlhaff, kteøí byli jeho autory, koèky z okna neházeli, ale ke svým datùm se dostali prostì ze záznamù pøípadù, kdy k pádu došlo neš astnou náhodou. Vyhodnotili pády 129 zvíøat z 2. a 45. patra (výzkum je z New Yorku plného mrakodrapù) a vyšlo jim, e 90 % koèek pád opravdu pøe ilo. Ještì zajímavìjší je, e se skuteènì potvrdila kritická výška – a to kolem 7. patra, u vyšších pater se pak úmrtnost opìt sni ovala. (To, e od urèité výšky by riziko zase rostlo, naopak není pravda; jedna koèka pøe ila i pád ze 145. patra.) Samozøejmì je mo né, e data jsou nìjak „posunuta“, veterináøe asi logicky kontaktovali spíše lidé, jejich zvíøe nebylo na místì mrtvé a 129 pádù zase není tolik, abychom s výsledky mohli provádìt statistická kouzla pøíliš vìrohodnì, ale i tak koèky prokázaly obdivuhodnou ivotaschopnost. Pøitom vìtšina zdokumentovaných pádù byla ještì navíc na beton. Koèka má samozøejmì pro pád výhodnìjší pomìr hmotnosti a povrchu tìla, tak e maximální Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216563