zadržen, nelenila. Promptně předala péči o svého tříměsíčního syna své matce a vypravila se nejdříve do parlamentu a pak do prezidentské kanceláře. Tam jí bylo řečeno, že prezident ji příjmout nemůže protože je nemocný, ale kancléř Smutný jí vyslechl a slíbil udělat pro jejího muže vše, co bude možné. Poté Marie buďto navštívila, nebo alespoň telefonovala do každého vězení v okolí Prahy a bylo jí znovu a znovu řečeno, že její manžel tam není. V nejbujnější fantazii si však nedovedla představit, že Pečkárna je stále ještě funkční. Spřátelený řezník v sousední ulici Karolíny Světlé ji našel plačící nedaleko svého obchodu. Naplnil její nákupní tašku lahůdkami a doprovodil ji pak domů. Později téhož odpoledne se otevřely dveře do Krajinovy kobky a nyní už podstatně méně arogantní vyšetřovatel mu oznámil, že je propuštěn, protože patrně došlo k nějakému omylu. Zdálo se, že intervence Marie v prezidentově kanceláři se setkala s úspěchem. Doma ho sice uvítali s otevřenou náručí, ale také s výzvou, aby se co nejdříve vytratil ze země. A tak ten válečný, rozhodný Krajina tu byl okamžitě zpátky: Ihned si uvědomil, že nemůže vzít s sebou svou ženu s dětmi a snachou. Několik dní se skrýval u přátel, než se vydal k západním hranicím. Jeho anonymitě pomáhalo, že země procházela ještě počátečním chaosem v důsledku náhlého totalitního převzetí moci. V poslední den února se ministr spravedlnosti Drtina pokusil o sebevraždu skokem z balkonu své vily. Těžce zraněn byl dovezen do nemocnice a o několik dní později zatčen. Ve vězení pak strávil dvanáct následujících let. V týž den se Krajina v Klatovech setkal s člověkem, který ho dovedl až k hranicím u Železné Rudy. Tam se vmísil do davu lyžařů a celkem klidně poobědval v restauraci. Pak si znova nasadil lyže 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216511
a sjel do německého Bayrisch Eisenstein v americké okupační zóně. Namířil si to k budově, na níž visela americká vlajka. Odtud ho Američané ihned autem dopravili do Frankfurtu. Tam byli už tehdy soustředěni vedoucí osobnosti mezi rázně stoupajícím počtem uprchlíků z komunisty nově ovládaného Československa. Pro třiačtyřicetiletého Krajinu tím začínala zcela nová fáze jeho života.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216511
9. kapitola Politickým uprchlíkem Začátkem března dorazil Krajina do takzvaného Alaska Housu v Oberurselu u Frankfurtu nad Mohanem. Dům byl pod správou americké armády a Američané tam tehdy soustředili „prominentní“ uprchlíky z Československa. Krátce po tom byl osazenstvem zvolen „šerifem“, tedy mluvčím asi padesáti nově příchozích uprchlíků, které Američané, kteří byli náramně překvapeni náhlým spádem věcí, chtěli vyslýchat. Jako anglicky mluvící hrdina druhého odboje měl pro tuto pozici všechny předpoklady a volba to byla logická. Byť nedlouho poté se ukázalo, že se Krajina bude brzy přesouvat do Londýna. Tam, jak se tehdy zdálo, se bude znovu soustředit zahraniční odboj. Doma se situace vyvíjela nesmírně dramaticky. Prokop Drtina se neúspěšně pokusil o sebevraždu, zatímco podle oficiální komunistické verze smrt Jana Masaryka sebevraždou byla. Bylo tu ale velmi silné podezření, že šlo o vraždu. Političtí uprchlíci se houfně odebírali do americké zóny, někteří dokonce v unesených letadlech. V té době byl únos letadla považován spíše za hrdinský čin než zločin, za který byli později pachatelé trestáni. Ještě než se Krajina přesunul do Anglie, požádali ho Američané, aby zorganizoval zpravodajský styk s Československem. Radil se tehdy s některými kolegy v Alaska Housu, mezi kterými byl i můj táta. Naše čtyřčlenná rodina přešla hranice na lyžích nedaleko Železné Rudy, jen několik dní po Krajinovi – a stejnou cestou jako on. Krajina v Alaska Housu věc také konzultoval s národně socialistickým redaktorem Herbenem. Oba slíbili, že si věc promyslí, když se pak radili se svými ženami. Ukázalo se však, že obě manželky jsou 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216511