„Člověče, Terezo, my dva si to vůbec neusnadňujeme.“ „Ne, člověče, ani náhodou. Tak smím ti dát ještě jednu pusu?“ Marthaler se zrovna podíval na hodinky a najednou mu zazvonil mobil. Vyhrabal ho z batohu a ohlásil se. „Anno? Ještě to přece není pět hodin!“ „Aspoň čtyři a půl. Kde jsi, Roberte? Co děláš?“ „Masíruji Tereze nohy.“ Anna se uchechtla. „Cože děláš?“ „Masíruji jí nohy, co je na tom?“ „Vždyť víš: masírovat ženský nohy a strkat jazyk do její svatyně sice není jedno a to samý, ale je to hra na stejným hřišti.“ Marthaler se zasmál. „Jasně. To je Pulp Fiction, já vím… Anno… Anno, jsi tam ještě?“ Nikdo se neozýval. Telefon byl hluchý. „Ty bláho, tak ty jí doopravdy masíruješ nohy.“ Marthaler odtáhl mobil od ucha a rozčileně se ohlédl. Anna stála hned za ním. Culila se. Smála se na celé kolo. „Poslouchej, co blázníš? Kde se tu bereš?“ zeptal se Mar thaler. „Přijela jsem z Hamburku, jak jinak? Napadlo mě, že pak můžeme rovnou společně zajít do toho hotelu.“ Sklonila se a políbila Terezu na obě tváře. Marthaler jí podal ruku. „Zbylo vám ještě něco z toho proviantu?“ Tereza vybalila na svůj talíř poslední kus burku a podala ho Anně, která si k nim bez vyzvání přisedla na deku a hned se pustila do jídla. Když dojedla, otřela si ústa hřbetem ruky. Pohlédla Marthalerovi na břicho: „Hele, že ty jsi shodil?“ Podíval se na sebe: „Myslíš?“ zeptal se. „To byl vtip, Roberte! Jenom špatný vtip na tvůj účet.“ Marthaler přikývl. Přitom právě Anna měla pořád dojem, že je moc tlustá. A pořád byla hladová. Když u něj nějakou 98 ●●● spiknutí starmoney
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216490
dobu bydlela během práce na případu Rosenherzová, denně domů vláčela potraviny se sníženým obsahem kalorií, snědla jich pak ale takové množství, že tím způsobem rozhodně nemohla zredukovat svou váhu. „Myslíš si, že jsem tlustá?“ zeptala se ho jednou, když stála ve spodním prádle před zrcadlem v předsíni a zatahovala břicho. „Ne, Anno,“ odpověděl. „My nejsme tlustí. Jsme jenom
kompaktní. Příjemně kompaktní.“ — „No nevím, Roberte, jestli je to zrovna pěkné slovo. Nevím, jestli bych chtěla, aby se o mně říkalo, že jsem kompaktní.“ Teď si Marthaler všiml, že Anna zneklidněla, ale z respektu k Tereze se na něj neodvažuje naléhat, aby už vyrazili. „Herlinde Schererová se ti ještě neozvala?“ zeptal se. Anna zavrtěla hlavou. „Tak mi teď o ní něco povykládej!“ „Upřímně řečeno bych byla radši, kdybychom už…“ „Ne, potřebuji pár informací. Ty zajedeš svým autem k tomu hotelu a já pojedu za tebou na kole. Sejdeme se před vchodem Zooblicku. Ale napřed chci vědět, co se s tou ženou děje. Proč tu věc bereš tak vážně.“ Oba se podívali na Terezu. „No jo, půjdu na druhou stranu. Poplavu. Až budu zpátky, řekneme si ahoj.“ „To je novinka?“ zeptala se Anna, když viděla Terezu, jak jde nahá přes louku. „No,“ řekl Marthaler. „U ní je leccos novinka. Nejenom to, že chodí na druhou stranu.“ „Mám si dělat starosti?“ „To kdybych věděl.“ Marthaler pořád ještě sledoval pohledem Terezu, potom se ale podíval na Annu. „No tak, povídej. Kdo je Herlinde Schererová?“ „Je jí asi šedesát osm, vypadá jako křehký černý ptáček, ale je velice vitální a nesmírně houževnatá. Nejlepší reportérka v republice. Když píše, dostane zaplaceno jako nikdo, ale píše jenom málo, přestože pracuje nepřetržitě. Neznám nikoho, 99 ❶❷ část druhá
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216490
kdo dělá tolik rešerší. I když je vždycky pohroužená jen do jediného příběhu, sbírá současně materiál na deset dalších, ze kterých většinou nic nebude. Pije jenom kafe a vodu, ale zato neustále kouří černé cigarety bez filtru. Má husté vlnité vlasy, které jsou pořád ještě měděně rezavé. Pořád ještě, nebo už zas, to vlastně nikdo neví. Neexistují skoro žádné její fotografie. Nejnovější fotka, co koluje na internetu, je stará patnáct let. Když ji jeden z mých spolužáků zkoušel tajně vyfotit mobilem, sebrala mu ho, hodila do umyvadla a pustila na něj vodu. Ten kluk ani nemukl. ‚Jsem to, co píšu,‘ řekla, ‚to musí stačit.‘ O jejím soukromém životě ani o původu nikdo nic neví, ani já, i když jsem se k ní v posledních letech dostala asi nejblíž ze všech.“ „Musela se ale někde narodit, mít rodiče, prarodiče, možná i sourozence.“ „Jsou to jenom nezaručené zvěsti. Dokonce ani datum narození není jisté. Jednou se narodila o dva roky dřív, jindy o čtyři roky později. Někteří kolegové říkají, že její příbuzní zahynuli v lágrech. Jiní se zase domnívají, že se narodila v cirkusácké rodině. Podle třetí verze je nemanželskou dcerou anglického venkovského šlechtice a německé komunistky. Divoké pověsti, ke kterým se najdou nějaké opěrné body v jejích textech, ale ona se k nim zásadně nevyjadřuje. Vlastně není jisté ani to, jestli je Herlinde Schererová její skutečné jméno.“ „Vypadá to, že schválně zametá stopy,“ řekl Marthaler. Anna přikývla. „Nemám ponětí, jestli se stýká s muži, nebo
se ženami, jestli má vůbec nějaký milostný život — nebo aspoň přátele. Občas se vyskytne na nějakém večírku, usmívá se, ale nemluví. A domů odchází vždycky sama.“ „Fajn, Anno,“ řekl Marthaler a zalétl pohledem na druhou stranu louky, kde stála na břehu Tereza a bavila se s mladým, také neoblečeným mužem. „Milostný život Herlindy Schererové mě nezajímá, chci vědět…“ „Počkej, zrovna jsem si uvědomila, že ti tu kreslím moc přikrášlený portrét. O svých kolezích nikdy nemluví zrovna 100 ●●● spiknutí starmoney
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216490