Cal zavřel oči a před sebou neviděl nic než Joea, dobrého člověka, dobrého přítele, jedinou osobu, jíž záleželo na tom, jestli Cal žije, nebo zemře. Joe na něj ještě jednou, naposledy zamrkal.
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
N
ad obzorem východně od Blackhamptonu se táhl tenký proužek jasného nebe. Nad ním ležel příkrov hladkých šedých mraků bez jediné mezírky. Když slunce vyšlo, z hlavní silnice bylo půl hodiny vidět, potom však postoupilo výš a znovu se schovalo za vrstvu oblaků. A za necelou hodinu se začaly snášet dokonale čisté bílé sněhové vločky, dosud nedotčené všudypřítomným prachem z dolů. Do deváté hodiny ranní už pod nimi zmizela silnice stejně jako stromy v dálce, tráva, střechy blackhamptonských domů a výrobních hal. Dělníky z nové štoly poslali ten den z práce domů. Jessica Perkinsová nešla do školy. Věděla, že rodiče budou děti potřebovat, dají jim lopaty a pošlou je odhazovat sníh z verand a střech, než se jeho tíhou poškodí; domy se kvůli němu dokonce mohou propadnout do podzemních chodeb (jako se to minulou zimu přihodilo Baggsovým). Proto neměl kdo zjistit, že ve školní budově někdo v noci přespal. Šedooký Američan se vzbudil, stočil přikrývky, pušku vyčistil a nabil a pak zamířil ven do chumelenice, hledat něco k snídani. V hostinci se inspektor Day bez valného nadšení pokusil seržanta probudit, ale pak usoudil, že ho nechá spát. Raději začal hledat, čím by nakrmil věčně hladové ptáče. Na nejsevernějším konci vesnice, hned před železniční zastávkou, se na kočáře třásl zimou mladý Freddy Higgins; netrpělivě čekal, kdy už se ozve varovný zvon vlaku, který, jak doufal, přijede načas, podle jízdního řádu. Kočí si s sebou vzal těžké přikrývky, ale tušil, že se pod nimi neohřeje. Konstábl Grimes minul obrovité vysoké pece a zamířil k lesu; chce být zpátky dřív, než se muži ze Scotland Yardu vzbudí. Bennett Rose v hostinci přiložil do obou
{ 100 }
Grecian_Cerny_kraj sazba.indd 100
3.3.2016 17:03:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216425
krbů. Zkontroloval všechny talismany a amulety, které rozvěsil na dveře a okna v přízemí, zavřel oči a pak se za návštěvníky z Londýna tiše pomodlil. O patro výš ležel v posteli Cal Campbell, snil o úsměvu, který se jeho milované ztratil z obličeje, a byl by rád věděl, jestli ho ještě někdy uvidí. Dole, v nejhlubších starých blackhamptonských podzemních chodbách, přecházel sem tam muž; pohledem se stále vracel k neoznačenému hrobu vyhloubenému ve skále a v hlíně a lámal si hlavu, jak k té osudné chybě mohlo dojít. Netušil, že nahoře zuří sněhová bouře, a rozhodl se podzemí opustit a zjistit, co je ve vesnici nového. Sněhová vánice nepolevovala, kvílivý vítr se vesnicí proháněl jako kletba a nejeden člověk se rozklepal hrůzou, sotva si vzpomněl na hrůzostrašnou dětskou říkanku, která varuje před ohyzdným bubákem.
KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
K
dyž se Hammersmith toho dopoledne o něco později probudil, domníval se, že slunce teprve vychází; v pokoji byla tma a ticho. Posadil se. Několik minut ho trápil kašel tak úporný, že ho rozbolelo na žebrech a začalo pálit v hrdle. Jakmile záchvat přešel, seržant se přehraboval ve vaku s věcmi, dokud nenašel prášek na zuby. Ve spěchu si je vyčistil a opláchl se vodou v umyvadle. Sotva obličej přejel čistým ručníkem, ucítil řezavou bolest. Podíval se na něj: po látce se táhly pruhy čerstvé, zasychající krve. Rána na tváři se stále nezavřela. Zaklepání na dveře. „Moment, prosím!“ zavolal. Stále byl ve spodkách a tílku. Rychle obhlédl, co má v zavazadle, a uvědomil si, že si zapomněl vzít něco na převlečení. Potichu zaklel. Bude muset doufat, že dnes vydrží ve včerejších šatech. Ale ve skříni nenašel kabát ani kalhoty, přestože je tam před několika hodinami dal. Visela tam pouze košile. V pokoji nikde neviděl žehličku, kterou stejně nikdy nepoužívá, takže si jen navlhčil ruku
{ 101 }
Grecian_Cerny_kraj sazba.indd 101
3.3.2016 17:03:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216425
a uhladil zmačkaná místa, pak si olízl palec a nejhorší špínu a krev se pokusil setřít. Košili si oblékl a dveře jenom pootevřel, aby nebyly vidět jeho holé nohy. Na chodbě stál Day. Ve výšce držel dřevěné ramínko, aby Hammersmith na své sako a kalhoty hned viděl. „Dovolil jsem si je vzít,“ řekl Day. „Když jsem se tu před nějakou dobou byl podívat, tvrdě jste spal.“ „Pojďte dál.“ Hammersmith střelil pohledem po chodbě na obě strany a dveře otevřel víc, aby Day mohl vstoupit do pokoje, pak je zase rychle zavřel a ramínko si od něj vzal. Kalhoty měl vykartáčované a vyžehlené. Sako bez poskvrnky. „Můj otec je komorník,“ vysvětlil Day. „To jsem nevěděl.“ „Já o tom mluvím zřídkakdy. Ale něco jsem se od něj naučil. S košilí se ovšem nedalo udělat nic.“ Hammersmith si natáhl kalhoty a košili do nich zastrčil. „Děkuji vám,“ řekl. „Tak vy jste vyrostl na nějakém panství?“ „Ano,“ řekl Day. „Ale nebylo to tam takové, jak by si člověk přál.“ „To se v dětství stává.“ „Možná. Jste úplně v pořádku? Z pokoje jsem vás slyšel kašlat.“ „Jsem v dokonale uspokojivém stavu.“ „Hm, aspoň jste se po dlouhé době pořádně vyspal,“ poznamenal Day. „Je to divné,“ řekl Hammersmith. „Obvykle toho moc nenaspím.“ „A já zas obvykle spím víc. To ten venkov, myslím.“ „Jak se má ptáček?“ „Pan Rose byl tak laskav a obstaral pro mě teplé mléko a chleba. Malá straka teď spí.“ „Doufejme, že jí Rose do mléka nic nenasypal. Vypadá to…“ Hammersmith se odmlčel a obrátil se k Dayovi zády; opět jím lomcoval kašel. Když konečně popadl dech, na Daye se rozpačitě usmál. „Omlouvám se.“ „A určitě jste v pořádku?“ „Nejspíš to bude tím vlhkým vzduchem v lese,“ řekl Hammersmith. „Měli bychom vyrazit.“ „Poslyšte, nemáte jinou košili, kterou byste si mohl vzít? Tahle je zralá na vyhození.“
{ 102 }
Grecian_Cerny_kraj sazba.indd 102
3.3.2016 17:03:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216425