která šla okolo se psem, nám k němu něco řekla, ale co, to už si nepamatuju. Pouze mi v paměti zůstalo, že po jejím odchodu se Čuňas vyjádřil: „Pěkná kunda!“ Romana to nijak nekomentovala. Při výjezdu z městečka se má nacházet ten deník pro záznamy Čechů. Skutečně jsme ho podle návodu na internetu našli u menší ruiny zarostlejch čtyř zdí. Pod větším plochým kamenem byly uložený v igelitových taškách dvě plastový krabice, ale do jedný zateklo a deník č. 2 byl celej promočenej. V mokrý krabici se ještě nacházela kniha, kterou nějakej nadšenec dovezl z Česka. Vydalo jí nakladatelství Dybbuk a její název korespondoval se jménem městečka. Jmenovala se Kniha o kundě a byl to výběr z děl autorů české a světové literatury, kteří nějakým způsobem prezentovali štěrbinu mezi dámskýma nožkama. Kniha byla taky promočená a prolezlá nazelenalejma tečkama plísně. „To je velká škoda,“ nechala se slyšet Romana nad grafikou s názvem: Protahování komínu. Koho a co protahoval voják granátník nástrojem na čištění dělových laufů, nechám hádat fantazii čtenáře... V druhý krabici byl zakladatelskej deník č. 1 z roku 2004. Ten byl v suchu nepoškozenej. Mimo něj se v krabici nacházely prospekty a byla tam i euro kartička České pojišťovny. Nějací dobráci tam nechali i pár estonskejch korun, nitě s jehlou, zápalky a dokonce i nerozbalenej kondom. „Ten se v Kundě někomu určitě hodí,“ komentoval ho Čuňas.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216421
Rozumovali jsme nad promočeným deníkem a kundí knihou. „To brzy shnije,“ řekla Romana. „Měli bysme to usušit a poslat v Česku na adresu těch zakladatelů, kterou maj na internetu.“ Uvolil jsem se k sušení na palubní desce v Jimnym, kde mi pod zešikmeným předním sklem svítí slunce a kam můžu pustit i topení. Deníkovej sešit by měl uschnout během pár dní, ale kniha má přes dvěstě dvacet stran a je řádně promočená. Zatím jsem do ní jen nakoukl a přečetl si vaginální báseň Františka Hrubína.
Založili jsme namísto mokrýho deníku novej sešit. Podle předchozích zápisů jsme se stali zaznamenateli návštěvy v Kundě v pořadí 84. Stručně jsme zmínili, proč novej deník, a pak každý tam napsal nějakou kundí poznámku po vzoru předchozích návštěvníků. Já byl stručnej, protože mě nic světoborného nenapadalo: Kunda je kunda. Šárka připsala: V prdeli často, v Kundě poprvý! Skalák básnil něco o Svatý díře a Čuňas se pochlubil: Dneska jsem lízal Kundu na tabuli. Co napsala Romana, to jsem si nezaznamenal. Vyrazili jsme na Narvu, k městu na hranicích Estonska s Ruskem. Uviděli jsme první kopce v Pobaltí, zatím jen haldy z vytěženejch ropnejch břidlic bývalýho uranovýho dolu u Sillamäe. Tohle menší město je známý architekturou ze stalinskejch dob, ale kolem procov99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216421
ských budov v centru s pseudořeckejma tympanonama a sloupama jsme jen projeli. Kova Stalin měl vytříbenej vkus jako Hitler. Ustlali jsme si u kolonie ruskejch dáčí, kam nás dovedlo odbočení ze silnice A 1 asi 10 km před Narvou. Skalák to do ní chtěl už prát, ale s Čuňasem jsme se vzbouřili, Tallin s placeným parkovištěm už stačil. „Dvorek“ jsme vytvořili na malým travnatým plácku, kde Ronyho provokoval vlčák z domu přes silnici.
„Dvorky“ v přírodě, to je naše Navštívil nás i jeho majitel. Přinesl nám jako pozornost rajčata a okurky z jeho zahrady. Jak nás děvětašedasátiletej Rus poinformoval, jeho syn sloužil v Česku a prý vozil domů jen pivo. On pracoval v místním sovchozu. Pak chlápek zaskočil ještě domů a vrátil se s košíkem natrhanejch slív. Tomu se říká skutečná ruská pohostinnost, ale nevím, jestli ovládal estonštinu, která je v Estonsku povinná pro udělení státního občanství. Čuňas s ním mluvil rusky. Večer jsme si pustili propagační DVD Kundy. Jediný co nás zaujalo byly transparenty nesený v prvomájovým průvodu. „To je paráda třímat štangli s nápisem Kunda!“ chlámal se Čuňas. Aby už bylo dokundováno, tak uvedu jeden textík ze sušený knihy: 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216421