která byla pod tíhou dítěte téměř neschopná chůze a plná úzkosti, aby se jí už vrátil. Probudil se několik minut nato s jemným svěděním na levém uchu, kam ho komár bodl. Rozsvítil všechna světla. Vstal a prozkoumal zdi i strop v naději, že komára odhalí. Ale nepodařilo se mu to a zhroutil se zpátky do postele. Spal trhaně, buzen komárem, a krátkými sny mu projížděly tanky. Také se mu zdálo o druhém dítěti, o tom, jak se vynořuje ze Sinéad do světla operačního sálu; a o Sinéad, už bez dítěte, jak vedle něj leží v posteli, třese se zimou, on jí klade dlaně na obličej a odhrnuje jí černé vlasy. Pak viděl, jak Robert a ostatní inženýři nastupují se svými rodinami do letadla a odlétají z Jugoslávie do Dublinu. Všech dvacet se ubytuje u nich v domě na Mount Merrion Avenue. Jeho matka jim připraví čaj a sendviče na roky dopředu. Vybudují továrnu na traktory vzadu na zahradě. Nyní byl už zcela vzhůru. Rozsvítil a uviděl komára na zdi vedle čela postele. Připlácl ho dlaní. Vstal a osprchoval se. Pozdní letní ráno bylo pořád ještě temné. Rozhodl se: teď musí domyslet detaily. Byl vždycky přesvědčen o tom, že taková rozhodnutí dělají lidé typu Guilfoyla či jeho bratra a na něm je zůstat v pozadí a dodávat odborné rady, uhlazovat a postrkovat, aniž by z toho měl jakoukoli slávu nebo výhody. Nyní se mu zdálo (aniž by to měl dopředu promyšleno), že neexistuje žádný důvod, proč by nemohl vykonat odvážná rozhodnutí sám. Jugoslávie byla známá nejměkčím komunistickým režimem ve střední Evropě, nebyla dokonce ani členem Varšavské smlouvy a zdála se ve vztazích se Západem dostatečně flexibilní. Vztahy Jugoslávie s Irskem byly relativně srdečné a rozprostírala se příznivě blízko Itálie. Mohl by je dostat ven – Poschikovy a ostatní inženýry s jejich rodinami. Pomohl by jim emigrovat, rezignoval by na státní službu, zařídil by státní podporu a začal by shánět privátní kapitál na stavbu továrny. Jak mu před očima všechny ty aktivity postupně zapadaly na správná místa, pocítil záchvěv určitého mistrovství. Jako by mu někdo náhle vložil do rukou páky a on byl schopen přesouvat
100
mezi_vilama_248.indd 100
4.12.2015 1:29:08
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216419
obrovské náklady – traverzy, kusy betonu, lidi – nejen bez jediného zaváhání, ale dokonce (to ho překvapilo nejvíc) beze strachu. Když Henchymu celou věc podrobně vysvětlí, možná zařídí vstupní víza pro Irsko. Problém budou výstupní víza z Jugoslávie pro skupinu téměř dvaceti lidí. Ale v tu chvíli se budou hodit tanky: až se pozornost všech bude soustředit na Československo, nastane skvělá příležitost nabídnout úplatek – Robert mu vysvětlil, jak pružní umějí být komunističtí úředníci za těch správných okolností. Declan by musel rozpočítat přesnou velikost úplatku a pak zjistit, kde ji získat v dolarech. Zítra se jim snad podaří dostat se do Západního Berlína a odtamtud do Jugoslávie. Otec mu pošle peníze, když mu dneska zavolá. Irsko bylo o hodinu pozadu... Pravděpodobně by dostal peníze v hotovosti, asi i letenky, možná víza. Šli by Poschikovi do toho? A kdyby přemluvil Roberta, následovali by ho ostatní? Jejich pondělní rozhovor na cestě do Hermsdorfu mu dával naději, že Robert by se přemluvit nechal. Vyjádřil rozčarování nad svou vlastí, ale bylo to zde možné chápat jako vlastizradu? Brzy to zjistí. Při snídani všechno vysvětlil Seánu Guilfoylovi. Ten byl zprvu zděšen. Bránil se té představě, co mu síly stačily, a vyjmenovával všechny možné překážky. Ale Declan to nevzdal a zdůraznil výhody celé té riskantní hry. Seán by mohl nastoupit jako jeho číslo dvě. A samozřejmě by továrna byla ve volebním okrsku jeho bratra. „A proč ne blízko Ardnabrayby, která by znamenala víc státních peněz díky irštině – našemu želízku v ohni.“ Guilfoyle postupně rozpoznával hlavní obrysy celé transakce a začínal se s riskantním návrhem sžívat. Declan vytočil číslo rodičů. V Irsku ještě nebylo sedm a James Boyle se pravděpodobně právě natahoval pro župan. Pak scházel ze schodů a procházel domem, v jehož starých trámech a omítce se ještě pořád držel noční chlad, a rozsvěcoval postupně všechna světla. Nakonec přece jen telefon zvedl. Declan požádal otce o víc peněz, než odhadoval, že bude potřebovat. Dodal, že mu všechno po návratu vysvětlí. James Boyle vydával souhlasné zvuky a vstřebával jednotlivé podrobnosti. Matka bude přemýšlet, jestli nevolají z nemocnice Mount Carmel kvůli Sinéad.
101
mezi_vilama_248.indd 101
4.12.2015 1:29:08
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216419
Pak poslal Sinéad telegram. Otec mu řekl, že je v pořádku a že ji bude pozdravovat. I v případě, že se celá ta věc podaří, bude jeho návrat alespoň o pět dní opožděn a může se stát, že narození dítěte nestihne. To byla bolestná myšlenka. Liam Creighton byl přesvědčený, že rázovat nemocniční chodbou tam a zpátky moc smyslu nemá – je mnohem lepší jít do hospody nebo prostě pracovat. Ale ve chvíli, kdy se Owen dral na svět, Sinéad Declana přede dveřmi operačního sálu prostě potřebovala. Během jejího těhotenství musela slova obou pokrýt mnohem větší vzdálenost, než byla tahle. Neměla by je představa dítěte víc sblížit? Ale pravděpodobně se nejednalo o nic vážného. Po porodu se zase všechno srovná. Chtělo se mu na to všechno zapomenout a odletět podle původního plánu. Možná by Guilfoyle zvládl udělat první kroky sám. Ne. To nepůjde. Uvědomil si, že on jediný dokáže Roberta Poschika přemluvit. Declan a Guilfoyle se rozjeli na ambasádu a Henchymu nápad okamžitě zalíbil. Jaká by to prý byla zábava, konečně se trochu vyřádit po takové nudě, jakou je post ve východním Berlíně. Jeho rada zněla: získat transitní víza přes Rakousko a vymyslet si příhodu o změně trasy kvůli tankům v Československu. Tím pádem poletí přímo z Vídně do Dublinu Aer Lingusem. On to zařídí na dublinském letišti. Souhlasil s tím, že v Jugoslávii už nastala ta správná doba, aby kvůli vízům podmazal úředníka. Auto vyjelo od obrubníku před ambasádou do řídkého provozu východního Berlína. Už ráno bylo horko. Takové vzrušení ještě nezažil. Zároveň na něj dopadl pocit viny. Sinéad by už v tuhle chvíli mohla rodit a on si tu sedí s Guilfoylem v pohodlném a chráněném autě ambasády a navíc se speciálním doprovodem. Díky němu projeli Checkpointem Charlie na jedno jediné mávnutí, při němž do jejich dokumentů celníci jen zběžně nahlédli. Co si o tom Sinéad pomyslí? Všechno se tím změní. Kdyby továrnu postavili v Ardnabraybě, museli by se tam přestěhovat. Nebo by mohl dojíždět? Vynořovala se před ním jedna otázka za druhou, a zdaleka ne na všechny nacházel odpověď.
102
mezi_vilama_248.indd 102
4.12.2015 1:29:08
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216419