„Jo, to jsem já,“ dodává muž urostlejšího vzhledu. Má černé vlasy, dredy. Tvar obličeje tvoří trojúhelník. Na široké bradě si pěstuje vousy, zřejmě. Je mi sympatický už na první dojem, takový typický pohodář. „Aru a Derena už znáš,“ poukazuje na můj doprovod a já přitakám. „Měli bychom vyrazit,“ připomíná Ara a Jonas se skloní k ocelové bedýnce. Poslouchám, jak něco seřizuje. „Tohle funguje na podobném principu jako přístroj, který tě sem dopravil. Jen je určen většímu počtu pasažérů,“ objasňuje mi. „Kleide se bál, že když vás prozradí, že to máte spočtené.“ „To se bál oprávněně,“ potvrzuje Kearl moji informovanost. „Ovšem já jako vůdce udržuju určité záležitosti v tajnosti.“ Jistě. Kdyby se stalo, že by Kleida mučili a snažili se zlomit, nic nezjistí. Dokonalá pojistka. Uvnitř mě se pohne stopa vzdoru. Deren mě už začíná vážně štvát. Radši se svými emocemi příliš nezabývám, aby rychle odpluly samy od sebe, a ne, až do mě Deren opět zasáhne. Možná, že se trochu udivil, jestli to postřehl… „Takže nás nenajdou?“ Chci si ověřit, že jsem to správně pochopila. „Dá se říct, že jinou realitu využijeme jako přestupní stanici. To nám rozpráší energický otisk. Počítám sice tak dvacet dva hodin, než Kores zaměří naše přibližné souřadnice, ale myslím, že pokud nás najde, ještě si dobře rozmyslí, zdali nás přijde navštívit.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216414
Nesnáším, když tomu nerozumím. Co by mu zabránilo nás navštívit a vzít si mě? Věřím, že se to co nevidět dozvím, tak se nevyptávám. „Hotovo. Jsem připraven,“ oznámí Jonas a vyskočí na nohy. Energicky se začne rozcvičovat a protahovat si paže. Ara se ke mně nakloní, aby mi jeho počínání osvítila. „K přesunu nás všech nám nestačí pouze technologie, ale i jeho schopnosti. Umí využít elektřinu a magnetismus.“ Aha. To mi… stejně nedává moc smysl. Opravdu si začínám připadat jako ve fantasy filmu, který by mohl nést název Hrdinové z Dimenze. Směšné, k čemu všemu se připlete moje malá maličkost. Kolektiv se chytí za ruce a já se připojím. Teleportace tedy nic výjimečného, nerozpoznala bych rozdíl mezi tehdejšími přesuny a aktuálním. Možná pár vteřin před koncem mám dojem, že bleskne o něco intenzivněji, až mhouřím oči. Neunikne mi, že na mě Jonas současně mrkne jedním okem. Potutelně se usmívá. Ocitáme se na hornaté planetě. Povrch je slitý do jednolité hnědo černé barvy, což mé představy přivádí k vyschlým lávovým korytům a sopkám. Je to mrtvý svět. Široko daleko nic neroste, vidím jenom skály. Nebe je tyrkysově zbarvené, a taky se mi lépe dýchá. Roxi něco povídá o zvýšeném množství záření a já vzhlédnu víc vzhůru. Zaujme mě obrovské modravé slunce, v porovnání s naším na Zemi je až pětinásobně větší. Rukama si zastíním výhled. „Nebe tu je ve skutečnosti spíš do ruda,“ popisuje Jonas. „Kolem nás je obklopena kopule, která toxické ovzduší filtruje. Tahle realita už v sobě neskýtá život, jak ho známe, život je tu přítomen spíš v planetárním rozsahu.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216414
„Takže to slunce na nás teď zírá?“ Snažím se to pochopit. „Řekněme, že je si více vědomé než to vaše ze Země. Kdyby to zaznamenalo hrozbu, přesněji řečeno někoho, kdo by pro zavedený systém nepředstavoval nic dobrého – to je poznat z aury – okamžitě nás to spálí. To by mohlo zastavit tažení Korese, pokud by se dozvěděl, kde jsme skončili. Věřím, že nějaký pud sebezáchovy má. Nebo rozum.“ „Ale my bychom tu uvízli s ním. Hranice mezi realitami by padly, kdybych já....“ polknu. Pouze dedukuju z toho, co mi říkal Kleide. „Díky kopuli bychom měli trochu času, abychom se odtud dostali. Navíc, hranice nepadnou, dokud se z fyzického bytí neeliminují veškerá stvoření s toutéž genetickou informací.“ osvětluje mi situaci a natáčí se ke mně Kearl. „Kores by sem taky mohl poslat svého zástupce, který by pouze plnil rozkazy, takže by v auře nenesl nic destruktivního, Jonasi, jen aby prozkoumal, zdali jsme se odsud nepřesunuli ještě dál. Ale proto tu nejsme. Říkala jsi, že tě chce živou. Má s tebou jiné záměry, než vyvolat mezidimenzionální chaos.“ „A vy víte, co?“ „Možná. Ale nebudeme předbíhat událostem.“ Udělá na Jonase posunek a ten se shýbne pro svoje náčiní. Šokovaně na něho zírám. Proč se o to se mnou nechtějí podělit? Je to na mě příliš složité? Kruté? Mám dost toho. Bořím veškeré své zábrany. Otevřu pusu, abych se ohradila. Deren mě nemá šanci zastavit. „Není už na čase, abych se o sobě dozvěděla víc? Vybalíte na mě, jak že nejsem jedinečná, ale vlastně se vám celou dobu jen přizpůsobuji. Kleide to se mnou aspoň myslel upřímně, ale vy víte 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216414