ALŽBĚTA II. ������������������������������������������ PRACUJÍCÍ ŽENA
předchůdci. Královská rodina bude mít teď šíření optimismu v popisu práce. Philip v tomto duchu na tiskové konferenci v Kanadě nabídl, ať si Kanaďané jasně řeknou, jestli nechtějí monarchii. Nabídl jim přátelský rozchod namísto dlouhodobého dohadování.
Jejich dcera Anna si nemusela ničit dětství tíhou nároků pronásledujících následníky trůnu. Anna byla jako její otec, „zlobivá ale ne zlá“. S matkou měla velmi dobrý vztah. Univerzitní studium ji nezajímalo, a předtím byla v Kentu na prestižní dívčí škole v Benendenu, která má příjemnou a stimulující atmosféru. Dodnes, když studentky provádějí zájemkyně o studium, nejpozději ve druhé větě princeznu Annu hrdě zmíní. Vynikala ve skocích na koni, vyhrála pro Velkou Británii stříbrnou medaili na olympijských hrách v Montrealu v roce 1976. Zatímco Charlese tisk dával dohromady s každou zbývající evropskou princeznou, okruh Anniných příležitostí byl užší: stýkala se s muži, které jako ji zajímali koně a dění kolem, ale neměli většinou aristokratický původ. Vybrala si hezkého, nepříliš inteligentního důstojníka. Královna situaci označila jako „svatební trable“, ale souhlasila. Veřejnosti poskytli řadu romantických záběrů hezkého páru a ta ocenila, že se do královské rodiny přiženil další příslušník střední třídy. K osobním „trablům“ se dříve nebo později připojily politické trable. A stejně jako v případě soukromých záležitostí, královna si nikdy nedovolila luxus možnosti veřejnosti něco vysvětlit, uvést na pravou míru, natož se bránit. Možná jen pevněji stisknout rty a kabelku a pokračovat ve svém díle za hradbou mlčení. Francouzi konečně otevřeli závoru Evropského společenství, naskytla se otázka královniny role a britské svrchovanosti. Královna 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216392
II. ��������������������������������������������������� Svatební trable
způsobila poprask, když na státním banketu ve Windsoru uspořádaného na počest západoněmeckého kancléře označila vstup Británie do Evropy jako „velký úspěch“. Byl to nepopiratelně velký úspěch. Proč tedy takové rozhořčení? Alžběta II. neřekla, co ji v tu chvíli napadlo. Její projev byl pečlivě cizelovaný vládou i palácem; snažili se jenom Evropu ujistit, že královna bez ohledu na to, že je hlavou Commonwealthu, nemá nic proti vstupu do společenství starého kontinentu. Jenomže Evropa byla, je a zůstane pro Brity ožehavé téma; ti, co byli proti – zuřivě protestovali, že se královna nepřípustně míchá do politiky.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216392
ALŽBĚTA II. ������������������������������������������ PRACUJÍCÍ ŽENA
X. PŮLNOČNÍ NÁVŠTĚVA V PALÁCI
P
řekotnou jízdou nočním Londýnem na krizovou audienci se ministr financí a historik Roy Jenkins bavil pomyšlením na zaskočenou královnu: přivítá je panovnice v noční košili? Bude rozlícená, že ji vytáhli z vyhřáté postele? Vybavoval si jedinou další popůlnoční výpravu do Buckinghamského paláce, ale ta se odehrála v době vlády královny Viktorie. Alžběta je očekávala, nejenom oblečená: byla pečlivě upravená, veselá a povídavá. Spolu s premiérem k ní byli nuceni vtrhnout, protože se panicky snažili zpomalit beznadějný propad finančních rezerv Británie. Po roce 1967 byly zoufale nízké, neštastný pohyb na burze mohl znamenat katastrofální propad – k tomu právě došlo. Američané slíbili spojencům pomoc, ale jenom pokud Británie vyhlásí několik dní státní svátek, obchodování se zastaví, a tak se předejde bankrotu Británie. Museli královnu vytáhnout z peřin, protože potřebovali její okamžitý souhlas. Liberální demokrat Jenkins popuzeně zaznamenal, že i po půlnoci, ve chvíli, kdy měla Británie jednu fiskální nohu nad propastí, a nervy premiéra a ministrů byly napnuté k prasknutí, královnin tajemník trval na dodržovaní ceremoniálních palácových tanečků – jako kdo vejde první do dveří a kdo v souladu s protokolem potupně a předpisově čeká. V době vachrlatých financí se vláda musela znovu zabývat financováním monarchie. Inflace rychle užírala z královského koláče a poprvé v paláci pracovala generace personálu, která si nemohla dovolit obsluhovat královnu jenom proto, že jim to bylo ctí a svátkem, nebo proto, že potřebovali smysluplné hobby. Nejlepším způsobem, jak se vyhnout nepříjemnému přetahování o prachy s parlamentem, bylo z dob Tudorů pro panovníka stejné: buď nastoupit na trůn 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216392