98
„Krvavě rudá na mé sebevražedné paletě“
„KRVAVĚ RUDÁ NA MÉ SEBEVRAŽEDNÉ PALETĚ“ K podobným kritickým dílům o neradostném stavu společnosti a lidské přiroze nosti lze řadit i Groszovy olejomalby, jež vytváří v následujícím roce a v nichž expresivně zpracovává své další „oblíbené“ téma z té doby, sadistické vraždy žen, o nichž nejspíše četl v novinách. Zpracování těchto motivů si už dříve vyzkoušel na četných kresbách, mezi něž patří například Znásilnění a vražda na Ackerstrasse z roku 1916 (obr. 2.14). Na nevelkém, ale výrazově silném plátně Zabiják žen (bar. 2.III.) můžeme vidět, jak k původně již velmi brutál nímu motivu z černobílé grafiky nemilosrdně přidává svou typickou agresivní barevnost, kterou v jednom ze svých dopisů nazve „krvavě rudou na mé sebe vražedné paletě“.31 Po vydání obou portfolií začíná být Groszovo jméno v zasvěcených kruzích známější, objevují se o něm první články, jež ho označují za nejmoder nějšího přispěvatele Die Neue Jugend, plného sebevědomí a zdravého skepticis mu, či za umělce s „nejvýraznějším futuristickým temperamentem v Berlíně“.32 Stává se slavným a do okruhu jeho známých vstupují nevšední zajímaví lidé, nejrůznější spisovatelé, malíři, hudebníci, filosofové, „oblažovatelé lidu s utaje nými neřestmi“, ztracené existence propadlé alkoholu, s nimiž vede nekonečné debaty v Café des Westens. Politické názory účastníků takovýchto sešlostí se sice v mnohém různí, jedno však mají společné: nenávidí vládnoucí vojenskou a velkoprůmyslnickou třídu a vědí, „že tato válka nemůže dopadnout dobře“.33 Na podzim roku 1917, po dokončení obou portfolií, se Grosz vrací k olejomalbě a začíná pracovat na rozměrném obraze Památce Oskara Panizzy (bar. 2.V.).34 V podstatě zde převádí na plátno témata svých dřívějších kreseb a grafik. Městský chaos a násilí zachycené v Pandemoniu (obr. 2.6) a dalších pracích zde přetváří do velkolepého a emocemi nabitého plátna, jež bývá inter pretováno jako předzvěst blížící se válečné porážky a pádu německé vlády. Ve středu obrazu sedí na rakvi kostlivec pijící ze skleněné baňky krvavě červenou tekutinu, alkoholický „doušek“ jedu, kolujícího v žilách velkoměsta. Tuto krví
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216351
2.IV. George Grosz: City, 1916/17, olej na plátně, 100x102 cm, Thyssen-Bornemisza, Lugano.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216351
100
2.14: George Grosz: Znásilnění a vražda na Ackerstrasse, 1916, perokresba, později list č. 32 alba Ecce Homo, 1922/23.
(násilím, vražděním) zpitou kostru a rakev nese běsnící dav ulicemi moderního nočního velkoměsta, šílený pohřební průvod se vine a vzdouvá kolem hrozivě prosvícených velkých moderních budov, které svojí mohutností zastiňují malý nenápadný kostel. Naklánějící se a perspektivně rozkolísaná průčelí a zmnožené futuristické perspektivy vytvářejí dojem města, které se hroutí, přičemž celou kompozicí proniká pekelně rudé světlo. V popředí umrlčího průvodu jdou po stavy, jež jsou alegoriemi alkoholismu, syfilidy a moru, za nimi následují jakoby komiksové karikatury představitelů moci: kněz s kulatým obličejem, připo mínajícím zářící měsíc v úplňku, mává malým bílým křížkem, zatímco generál troubí na trubku a ohání se krvavým mečem. Tyto „opory společnosti“, jak je známe z jiných Groszových pozdějších pláten, jsou spíše strženy, smýkány běs nícím davem pohřebního průvodu. Jak později Grosz napíše, „namaloval jsem tento obraz jako protest proti lidstvu, které zešílelo“.35 Obraz Památce Oskara Panizzy znamená jistý přelom v Groszově ži votě. Je již relativně známým umělcem, a tak se mu v polovině června 1918 podaří plátno prodat (ještě před jeho dokončením) za 2 500 marek Heinrichu Kirchhoffovi, bohatému soukromému sběrateli z Wiesbadenu. Díky tomu se konečně může přestěhovat z nenáviděné dělnické čtvrti Südende, z tohoto „hnojiště dělníků a lidiček“, do pohodlného ateliéru na Nassauische Straße ve Wilmersdorfu. Klid a spokojenost zde však nenalezne, neboť politické událos ti dostávají rychlý spád.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216351