106
Je nemožné odhadnout, jaký vliv může mít na mladého, ještě nerozhodného studenta pohled na člověka, který evidentně ztělesňuje ryzí lidské hodnoty. Inteligence, energie, čestnost v živé, konkrétní podobě – proč bych i já nemohl takovým způsobem rozvinout své nadání? To, co jsem považoval za nedostupný ideál, tu teď stálo přede mnou jako krásná, přitažlivá skutečnost. Jak nádherný příslib! Bylo tedy víc než přirozené, že jsem šel dál po započaté cestě. Ihned po setkání jsem se rozhodl jednat a získat od bratrance, svého poručníka, povolení nastoupit co nejdříve do zmíněné školy v Grangeneuve. To zásadním způsobem poznamenalo mou budoucnost. Tři měsíce po tomto setkání, v němž dodnes vidím zvláštní zásah Prozřetelnosti, jsem skutečně nastoupil do Grangeneuve a stal se spolužákem studenta, který tehdy kolem mne po ulici tak sebevědomě prošel. Po nějaké době jsem se mu zmínil o velkém vlivu, jaký měl nevědomky na mé – pro mne tak důležité – rozhodnutí. Udivilo ho to a pobavilo. Ale v podstatě jsme se nijak nesblížili. Ve škole jsme nepatřili do stejného ročníku a kromě toho jsem měl už tři roky skutečného přítele, kterým byl Charles Carrard. Měl jsem se tedy o koho opřít, a protože to byla solidní opora, žádnou jinou jsem nehledal. André de Roujoux, jehož vznešený vzhled mne upoutal a přivodil rozhodující změnu v mém životě, zůstává přesto člověkem, kterému jsem zvláštním způsobem vděčný. K tomu, abychom vykonali něco dobrého, nepotřebujeme žádné velké prostředky. Stačí jistý postoj, slovo – a pokud za ním stojí člověk, který se neustále kultivuje a zdoko-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216024
107
naluje, pak už nic víc není potřeba. Proto, bratříčku, bude v mém vyprávění řeč jen o nepatrných událostech. I samo téma, které jste mi stanovil, si to vyžaduje. K celé té věci dodám ještě jedno. Kdybych nestudoval na škole v Grangeneuve, nežil v tak zušlechťujícím prostředí a neobětoval po tři roky všechen čas studiu rozsáhlého a zajímavého oboru, ozvalo by se v mém srdci Boží volání? A hlavně – byl bych vůbec schopen toto volání zaslechnout? Posvátná místa Příteli, v dobrých vlivech, o nichž Vám vyprávím, jistě neshledáváte nic mimořádného. Každému není bohužel dáno prožívat velká dobrodružství. A navíc o těch nejsilnějších vlivech, o těch, ve kterých převažuje nadpřirozený prvek, se také nejobtížněji hovoří. A přece se o to chci – musím – pokusit. Možná se Vám zdá, že v náboženské oblasti mám sklon k naivitě. Co na tom, stejně vám musím povědět, jak silně, i když nenápadně, na mne působila některá zobrazení Panny Marie. Byly to sochy, které v mých očích postupně splynuly s kaplemi a kostely, v nichž se nacházejí. Kaple a kostely zase splynuly s okolní krajinou. Proto se podoby těchto soch mnohonásobně vtiskly do mých očí a do mého srdce, do citového života mého šťastného dětství a do mé náboženské víry. Naprosto přirozeně jsem k nim tedy přilnul s onou bezvýhradnou důvěrou, která umožňuje udělat vždy další a další krok kupředu ve světě ne-li zcela nadpřirozeném,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216024
108
tedy alespoň trochu povzneseném nad hmotu a vše, co je materiální. Tyto kaple vám hned vyjmenuji: Notre-Dame des Marches, Notre-Dame de Bourguillon, Notre-Dame des Ermites, Notre-Dame du Portail. Zavedu Vás, bratříčku, na krátkou návštěvu do prvních dvou, Notre-Dame des Marches a Notre-Dame de Bourguil lon. Jsou to sice jen malé vesnické kaple, ale panuje v nich atmosféra, která člověka překvapí svou vznešeností, protože lidské dílo je v nich hodno svého náboženského určení. Jejich architektura je vyvážená a neschází jí půvab. Dokonale osazený kámen, předměty ze dřeva a z tepaného železa jsou mistrnými díly a vypovídají o poctivé řemeslné práci. Mohlo něco jiného než víra vnuknout zdejším zručným řemeslníkům takovou prostotu a tak dobrý vkus? Středem hlavního oltáře je obraz nebo socha Matky Boží, jeho strany zkrášlují barokní ornamenty, kamenné nebo dřevěné, prosté či zdobené sloupky, na nichž spočívají vysoké římsy. V lodi nejsou židle, ale dřevěné, voskované lavice. Některé z nich mají v opěradlech otvory, do nichž procesí poutníků zasazují své korouhve. Před obrazem Panny Marie jsou vždy čerstvé květiny a hořící svíce, které přinášejí zdejší farníci a mnozí ze zbožných návštěvníků. Vyjadřují tím svou úctu, důvěru a synovskou lásku. Ale copak si to vše – a ještě mnohem víc – nezaslouží ta, která se stala Matkou Božího Syna a dnes je ještě laskavější matkou lidí? Je jasné, že obraz či socha není totéž co přítomnost živé
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216024