pak proběhla 18. prosince 1936, kdy předložili návrh na podepsání paktu o neútočení mezi Německem a Československem, který by také uznal československé hranice a navrhoval uzavřít dohodu o osudu českých Němců. Beneš odpověděl „ Mohu přátelsky diskutovat a vyměňovat názory o kterékoli vnitřní otázce československé s delegáty cizí mocnosti, a tudíž také o otázce německé s Němci; ale nemohu s nimi jednat a přejímat v těchto věcech jakékoliv oficiální závazky. …Československá vláda nemá však v plánu žádné násilné počešťování našich německých krajů“ Dále Beneš ve vzpomínkách uvádí: „ Pokud šlo o pakt o neútočení s Německem, vyložil jsem Hitlerovým zástupcům, že německý návrh by nutně znamenal, aby Československo vypovědělo smlouvu s Francií a se Sovětským svazem a opustilo Společnost národů… Delegáti Hitlerovi mi ihned s ironickým úsměvem odpověděli, že podepsání paktu s Německem tohoto kroku přece od nás nevyžaduje… Podepsání takové dohody by jen znamenalo, že by Československo v případě války Německa s těmito státy své smlouvy s nimi prostě neuvedlo v platnost… Odpověděl jsem hned, že by bylo vhodnější, kdyby dohoda mezi Československem a Německou říší byla položena na základy, které by se nedotýkaly našich dosavadních smluv a byly trvalé…. Navrhl jsem, že bych text této nové smlouvy připravil a do Berlína poslal. Oba delegáti můj návrh přijali… Pravda však bylo, že mé koncepce a názory o smlouvě nebyly vůbec přijatelné vládcům Třetí říše… O tom jsem dostal z Berlína neoficielní zprávu v polovici ledna roku 1937 s velmi důvěrným poukazem, že Hitler má nyní jiné jednání, které, podaří-li se, by mělo vliv i na naše věci…“ Pod čarou dále Beneš upřesnil: Jak nám bylo
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216022
Trauttmannsdorffem jeho neuvědomělým podřeknutím vyzrazeno, bylo to jednání
se
sovětskými
protistalinovskými
spiklenci,
maršálem
Tuchačevským, Rykovem a ostatními; Hitler čekal, že se jednání podaří, a neměl tudíž zatím zájmu na rychlém skoncování jednání ve věcech našich. Bylo by to opravdu změnilo celou situaci Evropy, kdyby se bylo zvrácení poměrů v Sovětském svazu podařilo. Stalin to však včas předešel. Hned jsem tedy uvědomil sovětského velvyslance v Praze Alexandrovského, co jsem se z Berlína z rozhovoru Mastný – Trauttmannsdorff dověděl.“ Získal si tím Stalinovu náklonnost a dal podnět ke zmíněným čistkám. Je zřejmé, že ony „závažné informace“ byly české rozvědce podstrčeny orgány OPGU - (Objedinionoje gosudarstvienoje političeskoje upravlenije) – Sjednocená státní politická správa = tajná policie a kontrarozvědka. Lze namítnout, že k čistkám by pravděpodobně došlo i bez Beneše, ale svědčí to o malé míře jeho politické prozíravosti, o jeho lidské malosti provázené touhou zavděčit se mocnějšímu kamarádovi a o obrovském obdivu ke Stalinovi, který Beneš ostatně prokázal i v prvních poválečných letech. Bezmezný Benešův obdiv a důvěra ke Stalinovi vedly až k absurdním obviněním. Podle britského spisovatele Nigela Westa, vlastním jménem Ruppert William Simon Allason(*1951) specializujícího se na bezpečnostní a zpravodajské otázky a autora knihy o tzv. projektu Venona (Venona – Největší tajemství ze studené války - 2001), byl Edvard Beneš údajně sovětským informátorem s krycím jménem "19", který byl
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216022
zmiňován v jedné depeši. Obdobná tvrzení uvádějí i někteří další autoři, mimo jiné ruský vojenský historik Viktor Suvorov (*1947).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216022