sdělit. Konečně se dočkal a jen co si dali pusu, na ní vyhrkl. „Tak co?“ „Co chceš slyšet?“ zeptala se Zita, jakoby mimochodem, ačkoli dobře věděla, na co se Jarda ptá. „Nenapínej,“ zaškemral Jarda. „Rychle mi všechno řekni a hlavně přeháněj!“ „Tak zaprvé,“ začala ze široka. „Naši souhlasí se schůzkou na neutrální půdě. Za druhé. Při letmém seznámení se scénářem naší svatby, který vymysleli tví rodiče, matka ztratila na chvíli řeč a otec vypil na ex dvojitou skotskou, což udělal poprvé ve svém padesátiletém životě. Za třetí. Bude to příští neděli a čas nechávají na tvých rodičích. Teď je míč na tvé straně, takže můžeš zase začít hrát ty.“ Jarda chytil Zitu do náruče a zatočil s ní dokola, až se jí zamotala hlava. „Tak co podnikneme?“ zeptal se Jarda, jakmile postavil Zitu na zem. Ta jen svůdně zaklonila hlavu a v okamžiku, kdy se z autorádia ozvala podmanivá melodie známého francouzského dojáku „Miluji tě“, se podívala Jardovi do očí a zašeptala, já taky. Neváhal a okamžitě přiskočil, aby otevřel dveře auta a pomohl Zitě nastoupit. Téměř raketovým startem vyrazil stříbrný mercedes k Jardově chatě. Když večer Jarda dorazil do vily svých rodičů, uviděl před domem stát několik aut, vesměs s Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216006
pražskými SPZ. Vešel do vstupní haly, kde jej zastavil jeden z členů ochranky a sdělil mu, že otec má důležité jednání. Proto se vydal do svého pokoje v patře, a když míjel dveře pokoje své matky, tak zaklepal. „Volno!“ ozvalo se zevnitř. Před zrcadlem uviděl matku, jak si zkouší nové paruky, které jí poslali přímo z Milána. „Ahoj Jaroušku!“ zašveholila, aniž by se od zrcadla odtrhla. „Prosím tě, mami, neříkej mi Jaroušku!“ vztekle zareagoval na zdrobnělinu svého jména. „Já myslela, že se ti jméno líbí?“ nepřestávala zírat do zrcadla. „Jaroslav ano, ale Jaroušek je debil, zkus to už jednou pochopit!“ trpělivě vysvětloval rozdíl mezi oběmi jmény. „Tak dobře, cos mi chtěl?“ „Já jenom, že Hroudovi mají volno v neděli příští týden a vy máte určit hodinu. Otci jsem to už sdělil odpoledne!“ Otočil se ve dveřích a odešel do svého pokoje. Irena zvedla domácí telefon a vyťukala číslo manželovy pracovny. Na stole v pracovně Jaroslava Koubka zablikala kontrolka domácího telefonu. Jaroslav kývnutím ruky přerušil debatu přítomných a zvedl sluchátko. Chvilku poslouchal, podíval se do diáře a jen řekl. „Já už to vím,“ a zavěsil. „Tak, pánové, právě mi manželka připomněla, že schůzka s druhou stranou, ve věci svatby mého syna, se uskuteční příští týden v neděli, v restauraci Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216006
na zámku Hluboká. Hodinu určím později, ale určitě to bude po obědě. Teď bych žádal všechny zainteresované, aby provedli příslušná opatření, aby termín svatby dvacátého července, byl bezchybně zajištěn. Koordinátorem celé svatby je zde můj přítel JUDr. Aleš Kolbaba, který bude od vás průběžně soustřeďovat všechny informace o průběhu zajištění akce. Ty základní a nejpodstatnější věci chci znát do příští neděle. Tímto tě Aleši žádám“ obrátil se na JUDr. Kolbabu. „Abys na ucelenost a věrohodnost jednotlivých informací dohlédl a průběžně mě informoval. Sejdeme se zde příští neděli v deset hodin dopoledne. Má někdo z přítomných nějaký dotaz?“ obrátil se Jaroslav Koubek asi na dvanáct mužů v oblecích, kteří se rozvalovali v kožených křeslech. Nesměle se přihlásil jeden mladý brýlatý chlápek, který působil dojmem ušlápnutého bankovního úředníka. „Prosím, co máte, pane inženýre?“ vyzval bohorovným gestem mladíka Jaroslav Koubek. „Víte, pane… „Koubek!“ přerušil trapnou mezeru Jaroslav. „Pamatujte si, mladíku, Jaroslav Koubek a pokračujte!“ „Promiňte, pane Koubek,“ rychle se omlouval mladík. „Já jsem jen zde v zastoupení pana náměstka ministra, který mě pověřil tímto úkolem, a proto se zeptám. Jak dalece bude vnitro zainteresováno na této soukromé Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216006