Čechy i pro město samotné zásadní význam nejen jako vzdělávací středisko, ale také jako centrum kulturního a společenského života. Otevřeno bylo již v roce 1762 s příchodem piaristů do města. V námi sledované době zahrnovaly aktivity piaristů nejen oblast gymnázia, ale s piaristickým domem bylo personálně a částečně i administrativně spjato jednak filosofické lyceum, které první desetiletí po jeho vzniku vedli, ale i biskupský seminář, na kterém zase zajišťovali výuku katechetiky. Tím však výčet jejich aktivit nekončí, protože řídili ještě českobudějovickou tříletou hlavní školu založenou již v roce 1792 a dále v letech 1813 –1848 učitelskou preparandu, tj. tříměsíční přípravný kurz pro budoucí učitele triviálních škol.377 V čele českobudějovického gymnázia stál prefekt, který se zodpovídal rektorovi koleje. Na chod školy měl vliv ještě direktor gymnázia a vicedirektor, kterým byl obvykle některý z místních duchovních, nejčastěji českobudějovický děkan nebo i některý z českobudějovických piaristů. V čase Schaaffgotschova episkopátu působilo na gymnáziu v jednotlivých letech vždy pět až sedm vyučujících.378 Samotný biskup stál také při obnově gymnázií v Jindřichově Hradci roku 1807 a v Klatovech roku 1812.379
377 V roce
1825 byl čas přípravy prodloužen na dvojnásobek. Srov. M. Novotný, Českobudějovické piaristické gymnázium, s. 940; M. Novotný, Antonín Jaroslav Puchmajer a jižní Čechy, s. 119 –120. 378 Srov. M. Novotný, Českobudějovické piaristické gymnázium, s. 942–945. Tématem českobudějovického piaristického gymnázia se zabývají přímo dvě diplomové práce, které mají stejného vedoucího, jímž byl Miroslav Novotný. Viz Martina Kopečná , Piaristické gymnázium, České Budějovice, 2003, diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Historický ústav. Vedoucí práce Miroslav Novotný. Ke sledované problematice viz zejména s. 52 a 53; Marika K lierová , Piaristické gymnázium v Českých Budějovicích v letech 1800 –1835, Příspěvek k dějinám a působení piaristického řádu v Českých Budějovicích, České Budějovice, 1996, diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Miroslav Novotný. Ke sledované problematice viz s. 44 – 53. Novotný a Kopečná se nezmiňují o přímém vlivu Schaaffgotsche na chod gymnázia, avšak Klierová uvádí s odvoláním na kroniku gymnázia (SOkA České Budějovice, fond Piaristické školy, Historia domus gymnasii in collegio scholarum civitatis Bohemo-Budvicensis ab anno 1777–1857), že při oslavách padesátého výročí příchodu piaristů do města byla 25. ledna 1812 sloužena slavnostní mše na počest českobudějovického biskupa, což svědčí minimálně o korektních vztazích mezi Schaaffgotschem a vedením gymnázia. Viz M. K lierová , Piaristické gymnázium, s. 40. Novotný se nevěnuje pouze chodu gymnázia jako takového, jeho studentům a učitelům, ale zapojuje jej i do užších a širších kontextů, zejména města a diecéze. 379 Srov. M. M. B uben, Encyklopedie, s. 294.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216002
Schaaffgotschova starost o chod diecéze nepolevila ani ve druhé polovině jeho episkopátu, ačkoli vnější okolnosti – dané zejména probíhajícími napoleonskými válkami – nebyly pro jakékoli větší podniky příznivé.380 Ve druhé polovině prvního desetiletí devatenáctého století podnikl již druhou generální vizitaci své diecéze.381 Z generální vizitace se zachovala obsáhlá zpráva, již Schaaffgotsche jako její autor poslal nadřízeným orgánům. Tato zpráva není jen pouhým hlášením o stavu diecéze čtvrt století po jejím založení, ale do značné míry odráží i Schaaffgotschovy názory. Tato zpráva je natolik významná pro popis stavu diecéze na konci Schaaffgotschova episkopátu, že jí věnujeme samostatnou kapitolu.382 Velikou pozornost věnoval – podobně jako v prvních letech svého biskupského působení – katedrální kapitule. Její členové byli zároveň přísedícími konzistoře. První z kanovníků hned po dignitářích stál dokonce v jejím čele ve funkci generálního vikáře a oficiála. Od konce osmdesátých let osmnáctého století se kapitula začala postupně personálně obměňovat. Většina z kanovníků, kteří byli do úřadu jmenováni při zrodu biskupství, zemřela ještě před koncem osmnáctého století a na jejich místo usedli jiní.383 Z původně jmenovaných Schaaffgotsche přežil pouze kapitulní probošt Hegemüller (zemř. 1817). Novými kanovníky se ještě za éry prvního českobudějovického biskupa stali Josef Pingas (1789), Simon Kudler (1794),384 budoucí nástupce na českobudějovickém biskupském stolci Arnošt Konstantin Růžička (1794),385 Wolfgang Seidl (1797),386 Nikolaus 380 Tato
starost se projevovala také v péči o duchovenstvo diecéze. O duchovenstvu v diecézi hovoří v různých kontextech velmi podrobně Lenka Martínková. Srov. L. M artínková , Die Diözese Budweis, s. 181–143. 381 Huber ve svém příspěvku do encyklopedie biskupů Svaté říše římské nepřesně tvrdí, že pro své chatrné zdraví provedl generální vizitaci své diecéze pouze jedenkrát. Srov. K. A. Huber , Schaaffgotsch, s. 414. 382 Srov. L. M artínková , Die Diözese Budweis, s. 71–72. 383 Srov. tamtéž, s. 42–43, 229. 384 Simon Kudler se narodil roku 1735 v Rychnově nad Malší, na kněze byl vysvěcen roku 1760. Zastával kaplanský post v Rychnově nad Malší a v Kaplici, pak se stal farářem v Cetvinách a od roku 1777 v Benešově. Kanovníkem byl jmenován 24. dubna 1794. Zemřel 25. října 1817. Srov. J. K adlec, Českobudějovická diecéze, s. 50. 385 Jeho osobě i podrobnostem působení v českobudějovické diecézi za biskupa Schaaff gotsche se budeme věnovat na začátku páté kapitoly. 386 Wolfgang Seidl se narodil roku 1741 ve Všerubech. Vysvěcen byl roku 1764. Nejprve se stal kaplanem ve Všerubech, pak působil v Červeném Dřevě jako kaplan a od roku 1772 jako farář. Kanovníkem byl jmenován 9. prosince 1797. Dne 15. května 1810 byl
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216002
Bernhard (1807)387 a Hermann Hertl (1810). Aby biskup zajistil správné fungování kapituly, předložil jí na konci ledna roku 1811 jedenadvacetistránkový soupis instrukcí.388 Tyto instrukce vznikly v důsledku výše zmíněné generální vizitace. Přes přísný řád, který Schaaffgotsche od svých podřízených vyžadoval, jsou ve zprávě z generální vizitace hodnoceni jednotliví kanovníci, kapitula jako celek i členové biskupské konzistoře velice pozitivně.389 V Schaaffgotschově blízkosti a také v diecézních úřadech se objevily další zajímavé osobnosti. V první řadě je třeba opět zmínit Arnošta Kontantina Růžičku, kterého Schaaffgotsche jmenoval roku 1797 svým generálním vikářem. Růžička se tak na dlouhá léta stal jedním z jeho nejbližších spolupracovníků. Velmi zajímavé byly také další osobnosti – Jan Geith a Václav Emmanuel de Angelis. Oba muži byli povýšeni do diecézních úřadů ještě za života Jana Prokopa Schaaffgotsche a po jeho smrti jejich kariéra pokračovala až na nejvyšší místa v diecézi. Jan Geith se narodil 21. června 1765 v Prachaticích. Na kněze byl vysvěcen 2. ledna 1791 a poté poslán jako kaplan do Prachatic. Odtud byl povolán jako vikář do českobudějovické katedrály a zároveň se stal i biskupským ceremonářem. Od počátku ledna 1800 povýšil do funkcí sekretáře konzistoře a biskupského notáře. Kancléřem konzistoře se stal 28. ledna 1811. Po Schaaffgotschově smrti pokračovala jeho kariéra členstvím v kapitule, jejímž proboštem se stal 15. srpna 1820, zároveň byl jmenován předsedou konzistoře. Geith se tak stal na dlouhá léta po biskupovi nejdůležitějším mužem diecéze. Zemřel 7. července 1844.390 jmenován kustodem kapituly a diecézním školním inspektorem. Zemřel 29. března 1820. Srov. J. K adlec, Českobudějovická diecéze, s. 50. 387 Nikolaus Bernhard byl českobudějovickým rodákem (nar. 1756). Po své ordinaci v roce 1780 byl kaplanem v Českých Budějovicích a od roku 1790 farářem v Dubném. Kanovníkem a zároveň městským děkanem byl jmenován 25. května 1807. Později se stal děkanem kapituly. Zemřel roku 1828. Tamtéž. 388 Srov. F. M ardetschläger , Kurz gefasste Geschichte, s. 14. 389 Viz Österreichisches Staatsarchiv Wien, HHSA, Kaiser-Franz-Akten 215; SOA Třeboň, BA ČB, Zpráva biskupa zemskému guberniu o stavu diecéze, 1811, sign. II/1/b/7, kart. 10; K. A. Huber , Der Budweiser bischöfliche Visitationsbericht, s. 83 – 85. 390 Srov. SOA Třeboň, BA ČB, Pamětní kniha českobudějovické biskupské konzistoře, inv. č. 108, kniha 8, s. 4; J. K adlec, Českobudějovická diecéze, s. 51; L. M artínková , Die Diözese Budweis, s. 229; R. Svoboda , Arnošt Konstantin Růžička. Josefinista na českobudějovickém biskupském stolci, s. 89, 108, 112–114, 145, 157, 173. O spíše pracovních vztazích s biskupem Schaaffgotschem svědčí pokyny adresované Geithovi. Srov. SOA Třeboň, BA ČB, Jan Prokop hr. Schafgotsch, Pokyny
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216002