Technologická inovace roku vyhlašovanou deníkem Wall Street Journal, ale on se chtěl na známý list obrátit spíše s popisem toho, do jakého korupčního bahna zapadl americký akciový trh. Když se doslechli o jeho úmyslech jeho šéfové, přiměli ho absolvovat řadu schůzek s konzultanty, kteří s ním podrobně probírali, co lze či nelze novinám prozradit. Vedení RBC se obávalo zhoršení vztahů s ostatními bankami a také s veřejnými burzami. „Nechtěli si to s nikým rozházet,“ vysvětluje Brad. „Mezi čtyřmi stěnami jsem mohl mluvit poměrně otevřeně, vedení si však nepřálo, abych stejně mluvil i na veřejnosti.“ Brzy si uvědomil, že RBC jej podpoří, bude-li se s Thorem ucházet o technologické ceny, nedovolí mu však veřejně popsat fenomén, jehož podstatu Thor mimoděk odhalil: • způsob, jakým se vysokofrekvenční firmy dopouštějí front-runningu vůči běžným investorům, • střet zájmů vyplývající ze situace, kdy burzy platí makléřům za to, že k nim routují příkazy svých klientů, • střet zájmů, do kterého se dostávají naopak burzy, jimž vysokofrekvenční firmy platí miliardu dolarů ročně za rychlejší přístup k tržním datům, • implikaci skutečnosti, že burzy platí makléřům za „tvorbu“ likvidity, • skutečnost, že Wall Street nalezla způsob, jak kasírovat investory bez předkládání účtů. „Wall Street Journalu jsem chtěl vysvětlit zhruba osm základních faktů,“ prozrazuje Brad. „Když jsem ale absolvoval všechny ty schůzky s poradci, nezbyl mi žádný. Mohl jsem uvést jen to, že umíme routovat příkazy tak, aby dorazily na všechny burzy zároveň.“ To byla nevýhoda firmy „hodné jako RBC“ – nebyla ochotna či schopna pustit se do války s vlky a žraloky. Manažeři RBC usoudili, že než Brada pustí na interview s Wall Street Journalem, jsou povinni informovat americké regulátory alespoň o tom málu, co mělo v rozhovoru zaznít. Požádali Brada, aby pro ně 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215882
sepsal zprávu o Thoru, načež osobně přiletěli do New Yorku a doprovodili jej na schůzku s SEC, přesněji s lidmi z oddělení obchodu a trhů. „Hlavním cílem nebyla náprava situace. Šlo jim především o to, aby nevypadali hloupě, že o Thoru nic nevědí,“ krčí rameny Brad. Jelikož neměl sebemenší představu, jak taková schůzka se SEC vypadá, připravil se, jako by měl svědčit před Kongresem. Zatímco četl připravený dokument, lidé kolem stolu jej poslouchali s kamennou tváří. „Byl jsem podělaný až za ušima,“ přiznává. Když skončil, kterýsi úředník SEC prohlásil: „Vaše aktivity nejsou férové vůči vysokofrekvenčním obchodníkům. Nenecháváte jim únikovou cestu.“ „Prosím?“ opáčil Brad. Podle pracovníka SEC prý není fér, že vysokofrekvenční obchodníci nemohou předkládat falešné nabídky a poptávky, jen aby vylákali z pravých investorů informace. Prý není fér, že je Thor nutí tyto příkazy realizovat, že je nutí „tvořit“ trhy doopravdy, a nikoli jen na oko. Brad na toho chlápka jen mlčky zíral – byl to mladý indický ajťák. Pak kdosi jiný, mnohem starší, zvedl ruku a prohlásil: „Jestli nechtějí kupovat nebo prodávat doopravdy, nemají na trhu co pohledávat.“ Rozproudila se živá debata. Mladý úředník se zastával vysokofrekvenčních obchodníků, zatímco jeho starší kolega se připojil k Bradovi. „Nedospěli jsme k žádnému jasnému konsenzu,“ vzpomíná Brad. „Nabyl jsem ale dojmu, že od SEC se v dohledné době pomoci nedočkáme.“* Po schůzce nechala RBC vypracovat studii, kterou nikdy nezveřejnila a v níž ukázala, že od roku 2007 přešly k vysokofrekvenčním firmám či k lobbistům, kteří ve Washingtonu * „V SEC se obecně neradi pouštějí do konverzace s jednotlivci,“ vysvětluje jeden úředník, který byl přítomen Bradově prezentaci. „Nechtějí dát té či oné straně nahlédnout do tajů svého uvažování, a dopřát jí tak neférovou výhodu. Je to ale velmi defenzivní přístup. Navíc v té místnosti bylo hned několik lidí, kteří některá kritizovaná pravidla sami napsali.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215882
zastupují jejich zájmy, přes dvě stovky úředníků SEC. Někteří z nich měli před odchodem z SEC rozhodující slovo v tom, jak či zda vůbec vysokofrekvenční obchodování regulovat. Kupříkladu v červnu 2010 přešla do Getca někdejší náměstkyně ředitele Odboru obchodu a trhů Elizabeth Kingová. SEC tedy stejně jako veřejné burzy měl skrytý zájem na zachování stávajícího systému. Argument ve prospěch vysokofrekvenčních obchodníků nakonec u amerických regulátorů zvítězil. Zněl zhruba následovně: běžní investoři do akcií neboli lidé, kteří firmám dodávají kapitál, se sami navzájem nenajdou. Prodávající a kupující té či oné akcie nepřicházejí na trh ve stejný okamžik, a proto potřebují prostředníky, kteří onu mezeru zacelí, kteří nakoupí od prodávajících a prodají kupujícím. A jelikož se plně automatizovaný trh pohybuje na lidské makléře příliš rychle, nahradili je v jejich tradiční roli vysokofrekvenční obchodníci. Jejich význam lze odvodit z rozsahu jejich aktivity. Zatímco v roce 2005 stáli za čtvrtinou všech transakcí na akciových burzách, v roce 2008 to bylo již 65 procent. Jejich nová tržní dominance je údajně známkou pokroku, který je nejen nutný, ale také prospěšný pro investory. Když ještě uprostřed akciového trhu trůnili lidští makléři, činil průměrný spread mezi nabídkovou a poptávkovou cenou akcií celou šestnáctinu procenta. Dnes, kdy na trzích úřadují počítače, tedy alespoň na těch aktivnějších, klesl průměrný spread na jedinou penci, tedy setinu procenta. A to byl podle zastánců vysokofrekvenčního obchodování důkaz, že vysokofrekvenční firmy zásobují trh likviditou. Argumenty proti této praktice se šířily mnohem pomaleji. Ze strany SEC se jich Brad každopádně nedočkal. Bylo zřejmé, že je třeba přísně rozlišovat obchodní aktivitu od likvidity. Nový hráč může kdykoli skočit na trh a začít zběsile obchodovat, aniž by jeho činnost měla sebemenší přidanou hodnotu. Představme si například, že by regulátor zavedl na americkém trhu v jeho současné podobě pravidlo, které by nařizovalo, aby 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215882